ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.3967.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 3967/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně P. A. R. D. S., zastoupené JUDr. R. K., advokátem proti žalované T.P. s.r.o., zastoupené JUDr. B. M., advokátem o určení, že zajištěné zboží porušuje práva k duševnímu vlastnictví a je padělkem, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 248/2005, k dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. března 2008 č.j. 3 Cmo 350/2007-68, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. března 2008 č.j. 3 Cmo 350/2007-68 a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2007 č. j. 46 Cm 248/2005-45 se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala určení, že zboží - 2.472 párů pánské obuvi - zadržené na základě rozhodnutí Celního úřadu Ch. č.j. P5391/3/05 ze dne 18.10.2005, je zboží porušující práva duševního vlastnictví žalobkyně, která je majitelkou mezinárodních ochranných známek, a že toto zboží je padělkem.
Dle žalobního tvrzení zadržené zboží (pánská obuv) nese zjevné znaky výrobků žalobkyně, včetně označení shodného s obrazovými ochrannými známkami žalobkyně č. 439162, č. 426712 a č. 581191, je tedy zaměnitelné s originálními výrobky značky P. (zaměnitelnost zboží lze údajně dovodit zejména z vnějšího vzhledu - nejvíce markantním znakem je ozdobný pruh na boční straně obuvi) a splňuje definici padělku podle čl. 2 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 1383/2003.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. dubna 2007 č. j. 46 Cm 248/2005-45 zamítl žalobu v celém rozsahu (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 10. března 2008 č.j. 3 Cmo 350/2007-68 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (I. výrok) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (II. výrok).
Odvolací soud přezkoumal podle §212 a násl. občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.
Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně měl na základě rozsáhlého dokazování k dispozici dostatek skutkových zjištění pro rozhodnutí, z nichž pak vyvodil odpovídající skutkové závěry i správně věc posoudil. Odvolací soud vycházel ze zjištění soudu prvního stupně a pro stručnost na ně v odůvodnění svého rozsudku odkázal. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud konstatoval, že ozdobný boční pruh na zadržené obuvi není ani označením totožným s označením chráněným pro výrobky žalobkyně obrazovými ochrannými známkami č. 439162, č. 426712 a č. 581191, ani s tímto chráněným označením zaměnitelným, resp. nejde o označení, u něhož z důvodu jeho shodnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb označených ochrannou známkou a označením existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou. Odvolací soud doplnil, že při posuzování zaměnitelnosti označení je třeba vzít v úvahu hledisko průměrného spotřebitele, přičemž dle jeho názoru průměrný zákazník zadrženou obuv opatřenou ozdobným bočním pruhem a označením H. s originálním výrobkem značky P. zaměňovat nebude a dále že zaměnitelnost výrobků vylučuje i jejich rozdílný celkový vzhled. Odvolací soud uvedl, že závěr soudu prvního stupně o tom, že zadržené zboží neporušuje práva duševního vlastnictví žalobkyně a není padělkem, je správný. Odvolací soud proto podle §219 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v zákonné lhůtě dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uvádějíc jako dovolací důvod, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (ust. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.).
Dovolatelka nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů a ohledně skutkového a právního hodnocení věci setrvává na své argumentaci prezentované již v řízení před soudy prvního a druhého stupně. Především namítá, že odvolací soud nevzal v potaz námitky žalobkyně, které formulovala již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a které se týkaly nesprávného hodnocení označení (pruhu) použitého na zadržené obuvi ve vztahu k zapsaným ochranným známkám žalobkyně a nesprávné aplikace ustanovení §8 odst. 2 písm. b) a c) a §8 odst. 3 zákona č. 441/2003 Sb. Dovolatelce není zřejmé, z jakého důvodu klade odvolací soud důraz na hledisko průměrného spotřebitele a jeho vyspělost co do orientace v nabízeném zboží soutěžitelů. Podle názoru dovolatelky hodnocení odvolacího soudu, který své závěry opírá o předpoklad, že průměrný zákazník zadrženou obuv opatřenou ozdobným bočním pruhem a označením H. s originálním výrobkem značky P. zaměňovat nebude, je zcela irelevantní, když je vhodné spíše pro řešení sporů z nekalé soutěže podle §44 a násl. obchodního zákoníku. Dovolatelka uvádí, že ani nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 ani zákon č. 191/1999 Sb. hledisko průměrného zákazníka nezohledňuje a rozhodnutí o charakteru označení použitého na zadrženém zboží vůči zapsaným ochranným známkám ponechává výlučně v kompetenci soudů, které se musí s touto otázkou samy vypořádat. Proto dle názoru dovolatelky bylo ze strany odvolacího soudu nadbytečné zkoumat otázku případné zaměnitelnosti zboží z pohledu zákazníka.
Dovolatelka předkládá dovolacímu soudu sedm pravomocných rozsudků soudů nižších stupňů, které již rozhodovaly v obdobných věcech tak, že posoudily označení použité na zadržené obuvi vždy jako shodné či zaměnitelné s obrazovými známkami dovolatelky a dospěly tak k závěru, že zadržené zboží porušuje práva vlastníka ochranné známky a je tedy padělkem. Dovolatelka předkládá dovolacímu soudu také kopii usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29.4.2008 č.j. 48 Cm 71/2008-14, kterým vydal předběžné opatření ukládající žalované povinnost zdržet se nakládání se zbožím, neboť shledal, že zadržené zboží žalované vykazuje podobné znaky jako zboží žalobkyně chráněné zapsanými obrazovými ochrannými známkami.
Dovolatelka v závěru svého dovolání shrnuje, že soudy obou stupňů postupovaly nesprávně ve výkladu §8 odst. 2 písm. b) a c) a odst. 3 písm. a), b) a c) zákona č. 441/2003 Sb., když dospěly k závěru, že zde neexistuje taková míra podobnosti výrobků zakládající existenci pravděpodobnosti záměny nebo asociace mezi označením použitým na zadrženém zboží a ochrannou známkou žalobkyně.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud po provedeném řízení zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání stručně uvádí, že soudy obou stupňů správně konstatovaly, že zadržené zboží žalované není padělkem a neporušuje práva žalobkyně jako vlastníka ochranných známek. Žalovaná se zmiňuje, že žalobkyně podala další žalobu na ochranu proti nekalé soutěži, která je vedena u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 71/2008, a soud již vydal předběžné opatření o zákazu nakládání se sporným zbožím (žalobkyně je v ní zastoupena advokátem z jiné advokátní kanceláře). Žalovaná se s dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu plně ztotožňuje a navrhuje, aby dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a aby bylo žalobkyni uloženo uhradit žalované náklady řízení, které jí vznikly.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (dále jen dovolací soud) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., zkoumal, zda je tento mimořádný opravný prostředek přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních §237 až 239 o.s.ř.) připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o.s.ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu , jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolání žalobkyně do rozsudku odvolacího soudu, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že zadržené zboží - 2.472 párů pánské obuvi je zbožím porušující práva duševního vlastnictví žalobkyně a že toto zboží je padělkem, přichází v úvahu jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, činí dovolací soud předběžně, zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §24la odst. 2 písmo b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §24la odst. 2 písmo b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně vyložil.
Nesprávným právním posouzením věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže právě na něm napadené rozhodnutí spočívá, jinými slovy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
V projednávané věci dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud i soud prvního stupně rozhodly o uplatněném nároku žalobce v rozporu s hmotným právem.
Jak vyplývá z podaného dovolání, dovolatelka zpochybňuje právní posouzení věci soudem prvního stupně i odvolacím soudem. Své dovolací námitky založila dovolatelka na přesvědčení, že její úspěch ve věci závisí na správném hodnocení, tj. že označení (pruhu) použité na zadržené obuvi vykazuje podobné znaky jako zboží žalobkyně chráněné zapsanými obrazovými ochrannými známkami, a dále na správné aplikaci ustanovení §8 odst. 2 písm. b) a c) a §8 odst. 3 zákona č. 441/2003 Sb., tj. že došlo k zásahu do práv žalobkyně k duševnímu vlastnictví, neboť zde existuje taková míra podobnosti výrobků zakládající existenci pravděpodobnosti záměny nebo asociace mezi označením použitým na zadrženém zboží a ochrannou známkou žalobkyně.
Při právním posuzování věci se oba soudy soustředily pouze na shodnost označení (pruhu) na zadržené obuvi s obrazovými ochrannými známkami č. 439162, č. 426712 a č. 581191 žalobkyně (podle §8 odst. 2 a odst. 3 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách. Nevzaly v úvahu další související otázky, např. otázku podobnosti označení (pruhu) na zadržené obuvi s obrazovými ochrannými známkami žalobkyně a dále otázku pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou, jak vyplývá z §8 odst. 2 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách: „označení, u něhož z důvodu jeho shodnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb označených ochrannou známkou a označením existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou“.
Podle §8 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, vlastník ochranné známky (zde žalobkyně) má výlučné právo užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky nebo službami, pro něž je chráněna a nikdo nesmí v obchodním styku bez souhlasu vlastníka ochranné známky užívat a) označení shodné s ochrannou známkou pro výrobky nebo služby, které jsou shodné s těmi, pro které je ochranná známka zapsána, b) označení, u něhož z důvodu jeho shodnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb označených ochrannou známkou a označením existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou, c) označení shodné s ochrannou známkou nebo jí podobné pro výrobky nebo služby, které sice nejsou podobné těm, pro které je ochranná známka zapsána, avšak jde o ochrannou známku, která má dobré jméno v České republice, a jeho užívání by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim bylo na újmu.
Při právním posuzování věci podle článku 2 odst. 1 písm.a) nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 (definice „padělku“) dospěly soudy obou stupňů k závěru, že zadržené zboží (pánská obuv) není padělkem, neboť označení (pruh) na zadržené obuvi není totožné s obrazovými ochrannými známkami č. 439162, č. 426712 a č. 581191 žalobkyně, aniž by zvažovaly „nemožnost odlišení označení v podstatných znacích“. Soudy obou stupňů rozhodovaly tak, že nesprávně vyložily uvedený článek citovaného nařízení Rady (ES).
Pro účely tohoto nařízení se „zbožím porušujícím právo duševního vlastnictví rozumí: a) \"padělky\", totiž:
i) zboží včetně jeho obalu označené neoprávněně ochrannou známkou, která je totožná s ochrannou známkou platně zapsanou pro stejný druh zboží, nebo která nemůže být od této ochranné známky ve svých podstatných znacích odlišena, a tím porušuje práva držitele příslušné ochranné známky podle práva Společenství, jak stanoví nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství, nebo podle právních předpisů členského státu, ve kterém je podána žádost o přijetí opatření celních orgánů;
ii) jakýkoli symbol ochranné známky (včetně loga, etikety, nálepky, letáku, návodu k použití nebo záručního listu opatřených takovým symbolem), a to i tehdy, je-li předkládán samostatně, za stejných podmínek jako zboží zmíněné v bodu i);
iii) obalové materiály označené ochrannými známkami padělků uvedenými samostatně, za stejných podmínek jako zboží uvedené v bodu i);
Dovolací soud se z výše uvedených důvodů neztotožňuje s právním názorem odvolacího soudu (stejně jako s právním názorem soudu prvního stupně). Ani soud prvního stupně, ani odvolací soud neposoudily správně věc podle právních předpisů ČR (viz zák. č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách) a právních předpisů EU (viz nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 k definici „padělku“).
Při právním posouzení věci odvolací soud i soud prvního stupně neúplně a nesprávně vzaly v úvahu a zhodnotily všechny rozhodné okolnosti, vyplývající ze zjištěného skutkového stavu, a posoudily tak neúplně a nesprávně předpoklady pro právní závěr o určení, že zajištěné zboží neporušuje práva k duševnímu vlastnictví a že není padělkem. V novém řízení budou proto muset znovu zvažovat zejména otázku podobnosti označení na zadrženém zboží s ochrannými známkami žalobkyně a otázku pravděpodobnosti asociace mezi označením na zadrženém zboží a ochrannou známkou podle zákona o ochranných známkách (§8) a otázku možnosti či nemožnost odlišení označení na zadrženém zboží v podstatných znacích s ochrannými známkami žalobkyně podle nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 (článek 2 odst. 1 písm.a/).
Nejvyšší soud České republiky s ohledem na to, že shledal námitky dovolatelky uvedené v jejím dovolání důvodnými, napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 , část věty za středníkem, o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o.s.ř.).
V dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. března 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu