ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.3976.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 3976/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně Flaga Český Plyn s.r.o. , se sídlem v Hustopečích u Brna, Nádražní 47, Plnírna PB, IČ 479 17 091, zastoupené JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem v Brně, Křížová 18, proti žalované SPRING - BRISTOL, spol. s r.o. , se sídlem v Plzni, Hálkova 1203/32, PSČ 301 00, IČ 497 91 176, zastoupené Mgr. Alicí Benešovou, advokátkou se sídlem v Rokycanech, ul. Míru 17, o zaplacení 626 199 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 43 Cm 11/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. dubna 2008, č.j. 3 Cmo 381/2007-205, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 257 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ing. Ivana Rotta, advokáta se sídlem v Brně, Křížová 18.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. dubna 2008, č.j. 3 Cmo 381/2007-205, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. října 2006, č.j. 43 Cm 11/2003-150, ve výroku I., o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 626 199 Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelka nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, který ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že žalobkyně má právo na zaplacení částky 626 199 Kč včetně úroků z prodlení, jestliže žalobkyně vždy na základě objednávky žalované dodala v požadovaném množství zkapalněný plyn, čímž došlo v každém jednotlivém případě ke konkludentnímu uzavření kupní smlouvy, včetně akceptace ceny na podkladě uzavřených nájemních smluv a smluv o dodávce zkapalněného plynu, které byly smlouvami rámcovými, upravujícími platební a fakturační podmínky a technické podmínky. Rámcové smlouvy obsahovaly ujednání o ceně plynu, neobsahovaly však řádné určení zboží, pokud jde o jeho množství, a podle závěru obou soudů bylo tudíž oběma smluvními stranami přepokládáno uzavření dílčích kupních smluv na konkrétní dodávky plynu na základě objednávky za cenu aktuální v době dodávky plynu. Smlouvy navíc zakládaly právo žalované v případě jejího nesouhlasu s cenou plynu (odlišné od ceny dohodnuté v rámcové smlouvě) dodávku odmítnout. Ze skutkových zjištění soudů žalovaná tak neučinila, proto je povinna zaplatit cenu dodávek objednaného plynu.
Dovolatelka namítá, že byla povinna zaplatit cenu dodávek plynu jen v takové výši, jak byla dohodnuta v písemných smlouvách včetně jejich dodatků a nikoliv cenu určenou žalobkyní ve faktuře, neboť samotná faktura nezakládá právo na zaplacení kupní ceny. Je přesvědčena, že cena by v jednotlivých kupních smlouvách mohla být určena za situace, kdy rámcová smlouva by neobsahovala žádné ujednání o ceně. Jestliže však byla cena dodávky v rámcové smlouvě v daném případě sjednána, není možné, aby jedna ze smluvních stran v rozporu s tímto smluvním ujednáním jednostranně určovala, resp. zvyšovala kupní cenu, a že by potvrzením množství přijatého zboží podle faktury došlo ke změně cenového ujednání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolací soud správně vyložil obsah smluv o dodávce plynu uzavřených mezi účastníky, jestliže dovodil, že účastníci uzavřeli rámcové smlouvy, které tvořily dodatky účastníky konkludentně uzavřených kupních smluv. Dovolatelka pominula, že §§7 odstavce 3. smluv stanoví, že cena za plyn může být jednostranně měněna ze strany Flagy (žalobkyně). Smlouvy tedy předpokládaly, jak správně konstatoval odvolací soud, že bylo na žalované, zda bude akceptovat dodávku za jednostranně zvýšenou cenu. Vyplývá-li ze skutkových zjištění, že žalovaná odebrala zboží za vyšší cenu, konkludentně souhlasila s vyšší cenou dodávky.
Dovolací soud s ohledem na výše uvedené proto dospěl k závěru, že odvolací soud neřešil otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem, a ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. zásadní význam má.
Protože dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč §3 odst. 1, §10 odst. 3, 15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 957 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb.), tedy celkem ve výši 12 257 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 22. ledna 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu