ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.4129.2007.1
sp. zn. 23 Cdo 4129/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně T., a. s., zast. JUDr. Ing. I. R., advokátem proti žalované S., a. s., zast. J. J., advokátem o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 228/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. dubna 2007, č. j. 21 Co 130/2007-471, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové („dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. prosince 2006, č. j.11 C 228/2006-450, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované určení, že kupní smlouva uzavřená dne 29. 2. 1996 mezi společností C., a. s., a společností N. H., a. s., kterou byly převedeny nemovitosti – pozemek a stavba stojící na pozemku, to vše se nacházející v katastrálním území H. K., obec H. K., je neplatná (odst. I. výroku), dále zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované určení, že nemovitosti – pozemek a stavba, stojící na pozemku to vše se nacházející v katastrálním území H. K., obec H. K., jsou součástí konkursní podstaty úpadce společnosti C., a. s., (odst. II. výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na jejich náhradu částku 462.850,40 Kč k rukám advokáta J. J., a to do tří dnů od právní moci rozsudku (odst. III. výroku).
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. dubna 2007, č. j. 21 Co 130/2007-471, ve znění opravného usnesení ze dne 4. května 2007, č. j. 21 Co 130/2007-478, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v jeho odstavcích I. a II. výroku, dále změnil rozsudek soudu prvního stupně v odst. III. výroku tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně v částce 360.362,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na jejich náhradě částku 25.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že postup soudu prvního stupně v řízení byl správný, když se nejprve zabýval tím, zda má žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení a zda jsou účastníci řízení věcně legitimováni. Odvolací soud se ohledně určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi společností Centrum, a. s. a společností N. H., a. s. dne 29. 2. 1996, ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nelze žalobě vyhovět, pokud účastníky řízení nejsou všichni účastníci smlouvy, jež ji uzavřeli, popř. jejich právní nástupci, přičemž odkázala na judikaturu dovolacího soudu. Dle názoru odvolacího soudu je správný i závěr soudu prvního stupně týkající se zamítnutí žaloby na určení, že vyjmenovávané nemovitosti patří do konkurzní podstaty úpadce C., a. s., neboť nelze vnucovat vlastnické právo subjektu (C., a. s.), který není účastníkem řízení, přičemž opětovně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu. Námitku žalobkyně, že soud ji měl o tom, kdo má být účastníkem řízení, aby žalobě mohlo být vyhověno, poučit, odvolací soud neshledal opodstatněnou, poněvadž otázka věcné legitimace je otázkou hmotněprávní a nikoli procesněprávní, a proto soud prvního stupně o této otázce žalobkyni ve smyslu ust. §5 o. s. ř. poučovat nemohl.
S ohledem na výše uvedené odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a dále změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, jak uvedeno shora.
Dovoláním doručeným soudu prvního stupně dne 20. 7. 2007 napadla žalobkyně rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné dle §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. , a závěrem navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podanému dovolání, jak je zřejmé z předkládací zprávy soudu prvního stupně a obsahu spisu, nevyjádřila.
Podáním ze dne 9. 8. 2007, doručeným soudu prvního stupně dne 10. 8. 2007, vzala žalobkyně své dovolání v celém rozsahu zpět.
Podle §243b odst. 5 věty druhé zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 – viz čl. II bod 12 zák. č. 7/2009 Sb. (dále též „o. s. ř.“), vezme-li dovolatel dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) s ohledem na shora uvedený procesní úkon žalobkyně (dovolatelky) dovolací řízení podle ust. §243b odst. 5 o. s. ř. věty druhé o. s. ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §146 odst. 2 o. s. ř. a s ohledem na to, že žalobkyně, jež vzala své dovolání zpět, nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. října 2009
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu