ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.4274.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 4274/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci žalobkyně A. B., proti žalovanému J. J., zast. Mgr. P. B., advokátem, o zaplacení 367.752,- Kč, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 7 C 510/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. srpna 2007, č. j. 17 Co 310/2006-82, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. srpna 2007, č. j. 17 Co 310/2006-82 v bodě I. a II., a rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 7. 2006, č. j. 7 C 510/96-64 v bodě II. výroku, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Chomutově k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7. srpna 2007, č. j. 17 Co 310/2006-82, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chomutově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 27. 7. 2006, č. j. 7 C 510/96-64, ve věci samé (bod II. výroku rozsudku soudu prvního stupně), jímž tento soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 316.340,- Kč (co do částky 51.412,- Kč soud prvního stupně řízení zastavil) do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyně, odvolací soud dále změnil bod III. výroku rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení před soudem prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 28.611,- Kč, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku; odvolací soud současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že se žalobkyně žalobou ze dne 9. 9. 1996 domáhala po žalovaném zaplacení částky 367.752,- Kč představující smluvní pokutu za prodlení se zhotovením díla dle smlouvy o dílo ze dne 12. 8. 1993, jíž se žalovaný jako zhotovitel zavázal provést pro žalobkyni (objednatelku) stavební práce na chatě v osadě P. dle projektové dokumentace za cenu 159.200,- Kč, a to v termínu do 30. 9. 1993. Ve smlouvě o dílo si strany ujednaly, že „při nesplnění termínu dodávky zaplatí zhotovitel smluvní pokutu ve výši 1 % z ceny dodávky za každý den prodlení“. K odevzdání a převzetí stavby (díla) došlo dne 19. 5. 1994, a proto se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty za období od 1. 10. 1993 do 19. 5. 1994 ve výši 367.752,- Kč. Žalobkyně vzala žalobu co do částky 51.412,- Kč zpět, a proto bylo řízení v tomto rozsahu zastaveno.
Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že účastníci dne 12. 8. 1993 uzavřeli písemnou smlouvu o dílo, jíž podřídili podle ust. §262 odst. 1 obchod. zák. režimu obchodního zákoníku. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud dovodil, že hodnocení provedených důkazů neumožňuje přijmout závěr o pravdivosti tvrzení žalovaného, že smluvené dílo bylo řádně provedeno a předáno ve sjednaném termínu a k podpisu předávacího protokolu nedošlo vinou žalobkyně. Smlouva o dílo dále neobsahovala výslovné ujednání o tom, že by objednatelka měla povinnost dílo převzít s případnými vadami a nedodělky, které nebrání jeho užívání.
Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že sjednaná pozastávka z ceny díla se vztahuje jen na případ, kdy dojde k převzetí vadného díla, povinnost žalobkyně převzít takové dílo ale nezakládá. Řádné neprovedení díla ve stanoveném termínu vyplývá ze zjištění o nedodělcích a závadách na stavbě k datu 17. 11. 1993, jež učinil znalec J. M. a z protokolu o předání stavby z 19. 5. 1994, jenž obsahuje soupis vad a nedodělků. O nedokončení díla včas svědčí i samotná fakturace ceny díla žalovaným, v níž se odečítá cena neprovedených prací.
Odvolací soud se proto ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající ze smlouvy o dílo včas (do 30. 9. 1993) a v důsledku toho je povinen zaplatit smluvní pokutu za dobu prodlení od 1. 10. 1993 do 19. 5. 1994. Odvolací soud neshledal, že by sjednaná výše smluvní pokuty byla v rozporu s dobrými mravy ve smyslu §39 občan. zák., a vzhledem k okolnostem souzené věci neshledal ani důvody pro uplatnění moderačního práva ve smyslu ust. §301 obchod. zák. Jelikož odvolací soud za situace, kdy žalobkyně vzala v průběhu řízení žalobu z části zpět a soud řízení v tomto rozsahu zastavil (tj. žalobkyně zavinila zastavení řízení ohledně částky 51.412,- Kč), neshledal postup soudu prvního stupně ohledně aplikace ust. §142 odst. 3 o. s. ř. správným, změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně za použití ust. §142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni přiznal poměrnou část nákladů řízení dle míry úspěchu.
Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.
Dovoláním doručeným soudu prvního stupně dne 28. 12. 2007 napadl žalovaný výrok I. a II. rozsudku odvolacího soudu s tím, že přípustnost dovolání dovozuje z ust. §237 odst. 1 pím. c) o. s. ř. a své dovolací námitky podřadil dovolacímu důvodu uvedenému v ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V odůvodnění dovolání žalovaný zejména uvedl, že považuje ujednání o smluvní pokutě dle ust. §37 občan. zák. za absolutně neplatné, poněvadž obsah ujednání čl. 8 smlouvy o dílo, týkající se smluvní pokuty, je nesrozumitelné a neurčité. Interpretační potíže působí dle přesvědčení dovolatele výraz „dodávka“, neboť není zřejmé, co je tímto výrazem míněno, a tedy co je základem výpočtu smluvní pokuty. Je přesvědčen, že v případě, kdyby účastníci dodávkou mínili „hodnotu plnění“, tj. cenu díla, jež byla sjednána ve výši 159.200,- Kč, formulovali by účastníci ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě o dílo přímo tak, že by šlo o 1 % z ceny 159.200,- Kč. Dovolatel je přesvědčen, že v případě, kdy ujednání o smluvní pokutě by bylo platné, je zřejmé, že výše smluvní pokuty by se měla odvíjet od „hodnoty zbývající, dílčí nedodané části díla k termínu předání“. Žalobkyně měla dle dovolatele specifikovat chybějící dodávku, vyčíslit její hodnotu a následně z této hodnoty vypočíst smluvní pokutu. Žalovaný je přesvědčen, že opačný výklad by připustil možnost, že za všech okolností je nárok na smluvní pokutu vypočítán z ceny díla, a to jak v případě částečného nedokončení díla, tak i v případě neprovedení celého díla. Dovolatel dále nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že výše sjednané smluvní pokuty ve výši 1 % z ceny dodávky za každý den prodlení neodporuje dobrým mravům, neboť z judikatury dovolacího soudu je dle jeho názoru zřejmé, že takové ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro rozpor s ust. §3 odst. 1 občan. zák. Dovolatel upozornil, že výše smluvní pokuty neodpovídala významu a hodnotě závazku žalovaného, neboť šlo o provedení rekonstrukčních prací na rekreačním objektu.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud nejprve odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť předmětem sporu je vysoká peněžní částka a byla-li by exekučně vymáhána, ocitl by se „vlivem exekučních možností“ bez účinné právní pomoci, a následně zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podáním ze dne 17. 10. 2008, doručeným Nejvyššímu soudu dne 22. 10. 2008, opětovně 5. 1. 2008 a 3. 12. 2008, se k dovolání vyjádřila žalobkyně a zejména uvedla, smlouvu o dílo sepsal žalovaný, ihned po uzavření smlouvy požadoval zaplacení 50 % ceny za provedení díla a během provádění díla v rozporu se smluvním ujednáním požadoval zaplacení 10.000,- Kč. Upozornila, že žalovaný neprovedl dílo řádně a včas a ani v následujícím období jí nechtěl písemně předat dílo.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
O odložení vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud nerozhodoval.
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Z dovolání je zřejmé, že dovolání směřuje proti odst. I. a II. výroku rozsudku odvolacího soudu, jimiž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 316.340,- Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyně) a změněn rozsudek soudu prvního stupně ohledně náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
V posuzované věci není dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci. Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji nesprávně aplikoval.
Dovolatel v dovolání brojí proti rozsudku odvolacího soudu, neboť je přesvědčen, že ujednání čl. 8 smlouvy o dílo ze dne 12. 8. 1993, týkající se smluvní pokuty, je pro svou nesrozumitelnost a neurčitost neplatné, neboť nelze dovodit, na nesplnění jaké povinnosti je vázána povinnost zaplacení smluvní pokuty a z jaké částky má být tato vypočítána, tj. zda ze sjednané ceny za provedení díla (159.200,- Kč), jak dovodily soudy obou stupňů, nebo z „hodnoty zbývající, dílčí nedodané části díla k termínu předání“. Dovolatel dále namítl, že smluvní pokuta ve výši 1 % z ceny dodávky za každý den prodlení odporuje dobrým mravům, a proto je toto ujednání neplatné pro rozpor s ust. §3 odst. 1 občan. zák.
V projednávané věci ze skutkových zjištění dovoláním nezpochybněných vyplývá, že účastníci uzavřeli dne 12. 8. 1993 smlouvu o dílo, jež se „řídí ustanoveními obchodního zákoníku“ (čl. 10) a jejímž předmětem bylo provedení stavebních prací na chatě osada P., a to na základě projektové dokumentace a rozpočtu. Termín dokončení díla byl stanoven na den 30. 9. 1993 s tím, že „staveniště bude předáno dne 16. 8. 1993“. Cena za dílo byla stanovena „na základě rozpočtu a činí 159.200,- Kč“, přičemž tuto cenu bylo možné překročit jen v případě, dojde-li v průběhu oprav k zjištění potřeby provedení dalších prací, s nimiž rozpočet nepočítal. Zvýšení muselo být odsouhlaseno s objednavatelem (čl. 4 předmětné smlouvy o dílo). V čl. 8 smlouvy o dílo se strany dohodly, že „při nesplnění termínu dodávky zaplatí zhotovitel smluvní pokutu ve výši 1 % z ceny dodávky za každý den prodlení“. Ze zápisu o předání stavby vyplývá, že dne 19. 5. 1994 byla předána stavba na základě projektové dokumentace, a to včetně dodatečných úprav, přičemž součástí tohoto zápisu byl pod bodem 1 až 19 uveden soupis vad a nedodělků na předmětu díla k tomuto datu. Ve zprávě o provedené kontrole na rekreačním objektu č. p. v katastrálním území P. vypracované J. M., soudním znalcem, dne 18. 11. 1993, je uveden soupis vad a nedodělků na předmětné stavbě ke dni 17. 11. 1993. Žalobkyně žalobou ze dne 9. 9. 1996 po žalovaném požadovala zaplacení smluvní pokuty dle shora specifikované smlouvy o dílo za dobu prodlení se splněním závazku žalovaného, a to od 1. 10. 1993 do 19. 5. 1994, ve výši 367.752,- Kč. Rozsudkem soudu prvního stupně bylo řízení co do částky 51.412,- Kč dle §96 o. s. ř. zastaveno, poněvadž žalobkyně vzala v tomto rozsahu žalobu zpět, s čímž žalovaný souhlasil.
V souzené věci jde o závazkový vztah, v němž (čl. 10 smlouvy o dílo) se strany ve smyslu ust. §262 dohodly, že se bude řídit obchodním zákoníkem, a proto se při posouzení nároku na zaplacení smluvní pokuty za včasné nedokončení a nepředání díla ze smlouvy o dílo uzavřené podle §536 a násl. obchod. zák., řídí následujícími ustanoveními obchodního zákoníku.
Podle §554 odst. 1 obchod. zák. zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném tímto zákonem.
Podle čl. 3 smlouvy o dílo ze dne 12. 8. 1993 mělo k dokončení díla dojít dne 30. 9. 1993. K předání díla dle zápisu o předání stavby – P. došlo dne 19. 5. 1994, dílo však mělo vady a nedodělky, jak vyplynulo ze skutkových zjištění soudů obou stupňů, je zřejmé, že žalovaný jako zhotovitel nesplnil svou povinnost provést dílo řádně a včas, nejméně v období, za nějž je požadováno zaplacení smluvní pokuty, tj. od 1. 10. 1993 do 19. 5. 1994. Žalobkyně měla proto právo na zaplacení smluvní pokuty za uvedené období.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na tom, že ujednání o smluvní pokutě obsažené ve smlouvě o dílo ve znění „při nesplnění termínu dodávky zaplatí zhotovitel smluvní pokutu ve výši 1 % z ceny dodávky za každý den prodlení“ (čl. 8 smlouvy o dílo), je platné, neboť „dodávkou“ je nutno rozumět cenu za provedení díla dle čl. 4 smlouvy o dílo.
Výkladová pravidla obsažená v §266 obchod. zák., umožňují vykládat projev vůle mimo jiné též podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení adresáta, které byl projev vůle určen a výrazy používané v obchodním styku podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá (§266 odst. 2 obchod. zák.).
Z obsahu ujednání o smluvní pokutě, jak jej soudy zjistily a vychází z něj i soud dovolací, vyplývá vůle zajistit smluvní pokutou splnění závazku dokončit dílo (stavební práce) včas (do 30. 9. 1993), neboť smluvní pokuta byla sjednána pro případ nesplnění termínu dodávky za každý den prodlení žalovaného, jenž jej v textu smlouvy o dílo označuje též jako dodavatele (čl. 4 smlouvy o dílo).
Vzhledem k formulaci ujednání o smluvní pokutě jako „smluvní pokutě z ceny dodávky“ pro případ „nesplnění termínu dodávky“ lze při použití pravidla uvedeného v ust. §266 odst. 2 obchod. zák. dovodit, že základ, z něhož smluvní pokuta bude vypočtena, je dostatečně určitý a jde o 1 % z ceny díla, jež byla stanovena dle čl. 4 smlouvy o dílo ve výši 159.200,- Kč, za každý den prodlení.
Odvolací soud proto nepochybil, jestliže takovýto projev vůle vyložil v souladu s pravidly danými §266 obchodního zákoníku.
Dovolací soud se následně zabýval otázkou, zda výše smluvní pokuty je nepřiměřeně vysoká a odporuje dobrým mravům, neboť dovolatel v dovolání též namítal, že výše smluvní pokuty neodpovídá významu a hodnotě závazku žalovaného.
Dle ust. §301 obchod. zák. může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody vzniklé později je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty podle §373 a násl.
Ustanovení §301 obchod. zák. zakotvuje právo soudu, snížit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu.
Dovolací soud je přesvědčen, že smluvní pokuta ve výši 1 % z ceny díla, jež činí 159.200,- Kč, tzn. v posuzovaném případě částku 316.340,- Kč za prodlení žalovaného od 1. 10. 1993 do 19. 5. 1994, je s ohledem na okolnosti případu a významu zajišťované povinnosti nepřiměřeně vysoká, neboť zajišťovanou povinností bylo provedení stavebních prací na předmětné nemovitosti do 30. 9. 1993, přičemž cena za provedení tohoto díla byla 159.200,- Kč.
Dospěl-li tedy odvolací soud k závěru, že v posuzovaném případě není nutné využít moderační právo soudu ve smyslu ust. §301 obchod. zák., není jeho závěr správný.
V dalším řízení bude nutné, aby soud posoudil, a to s ohledem na hodnotu a význam zajišťované povinnosti a event. škodu vzniklou do doby rozhodnutí, v jakém rozsahu nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží.
Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, jestliže posouzení otázky přiměřenosti smluvní pokuty bylo v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu učiněno v rozporu s hmotným právem (§301 obchod. zák.), a je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. též důvodné.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 věty první o. s. ř. (aniž nařizoval jednání - §243a odst. 1 věta první o. s. ř.) rozhodl tak, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu (včetně závislého výroku o nákladech řízení) zrušil.
Vzhledem k tomu, že důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně v části týkající se bodu II. výroku, bylo v tomto rozsahu zrušeno i rozhodnutí soudu prvního stupně.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. O nákladech řízení včetně řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2009
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu