ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.684.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 684/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně M. S. zastoupené Mgr. V. L., advokátem proti žalované A.-R., s.r.o., , zastoupené Mgr. A.V., advokátem o zaplacení 470 340,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 101/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. října 2008, č.j. 1 Cmo 78/2008-110, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. října 2008, č.j. 1 Cmo 78/2008-110, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. října 2007, č.j. 21 Cm 101/2004-85, o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 470 340,70 Kč s úroky z prodlení, jak byly specifikovány ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, a o povinnosti zaplatit náklady řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že mezi žalobkyní, jako prodávající, a žalovanou, jako kupující, v období od srpna 1999 do listopadu 2002 docházelo k uzavírání jednotlivých kupních smluv způsobem předvídaným §275 odst. 4 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), kdy na základě zavedené praxe mezi oběma účastníky docházelo k objednání a odebrání přesně specifikovaného instalatérského materiálu oprávněnými pracovníky žalované za ceny dané ceníkem žalobkyně. Bylo zjištěno, že žalovaná za dodávky instalatérského materiálu objednané a odebrané jejími pracovníky nezaplatila žalobkyni částku požadovanou žalobou na základě žalobkyní vystavených faktur.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť se domnívá, že dovolání je proti tomuto rozhodnutí přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dovolává se s odkazem na §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodu nesprávného právního posouzení existence kupních smluv, jako důsledek nesprávného hodnocení důkazů. Namítá, že odvolací soud blíže nezdůvodnil, v čem spatřuje oprávněnost požadavku žalobkyně na zaplacení kupní ceny, což podle dovolatelky způsobuje nepřezkoumatelnost rozsudku, a řízení je tak postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu dovolacího důvodu podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolatelka má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu navíc vychází ze skutkových závěrů, které nemají oporu v provedeném dokazování. Nesouhlasí se skutkovým závěrem obou soudů, že by předmětné zboží, jehož cena je po ní žalobkyní požadována, kdykoliv objednala a převzala. Nepovažuje za odůvodněný závěr o odběru konkrétního zboží žalovanou, vycházel-li odvolací soud především ze zavedené praxe o objednávání a odebírání zboží mezi účastnicemi, aniž by byla řádným způsobem prokázána dohoda smluvních stran ohledně množství, druhu a kupní ceny zboží specifikovaného v neproplacených fakturách. Namítá, že na zboží označené v uvedených fakturách nebyla nikdy dána žádná písemná objednávka. Podle dovolatelky se odvolací soud nesprávně spokojil s pouhým tvrzením žalobkyně, že zboží objednávali a přebírali zaměstnanci žalované pan J. K. a J.K., aniž by toto tvrzení odvolací soud adekvátně hodnotil s ohledem na obsah svědeckých výpovědí těchto zaměstnanců. Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.
Odvolací soud dospěl k závěru, že z provedeného dokazování soudem prvního stupně, jak listinami – žalobkyní vystavenými fakturami ceníku žalobkyně ze dne 27.5.2004, dopisů žalobkyně, výpisů z účtů vedeného K. b., tak výpověďmi svědků J. K. aj. K., bylo prokázáno, že pracovníci žalované J. K.a J. K. objednali v provozovně žalobkyně přesně specifikovaný instalatérský materiál, jehož cena jim byla známa z ceníku žalobkyně, a potvrdili odebrání objednaného materiálu svým podpisem na žalobcem vystavených fakturách. Dále odvolací soud vyšel ze skutkového závěru, že taková forma uzavírání kupních smluv odpovídala praxi zavedené mezi účastnicemi v jejich dlouhodobé spolupráci a vyplývala i z dalších faktur, které žalovaná při stejném chování účastnic a jejich pověřených pracovníků zaplatila (faktura č. 60 z 30.5.2000 a č. 84 vystavené 20.7.2000).
Dovolatelka však staví svůj odlišný právní závěr o tom, že mezi účastnicemi nedošlo k uzavření kupních smluv, z nichž žalobkyně dovozuje svůj nárok na zaplacení kupních cen, na odlišném skutkovém závěru, než k jakému dospěl odvolací soud. Tvrdí, že předmětné zboží, jehož cena je po ní žalobkyní požadována, nikdy neobjednala a nepřevzala. Takové zjištění ze skutkového závěru soudu ale nevyplývá.
Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ale skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Dovolává-li se žalobkyně dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, je třeba připomenout, že způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit při uvažované přípustnosti podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a při přípustnosti dovolání i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Není jím však důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud proto k dovolacímu důvodu uplatněnému ve smyslu §241a odst. 3 o. s. ř. nemohl přihlédnout.
Skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází z neúplného dokazování, či že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, jak dovolatelka namítá, je nutno připustit, že takové řízení by mohlo být postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ale jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se v dané věci nejedná, napadá-li dovolatelka pouze skutkový závěr soudu, který soud ohledně objednání a převzetí zboží dovodil z listinných důkazů a důkazů provedených svědeckými výpověďmi, a jestliže dovolatelka brojí proti hodnocení důkazů a nedostatečnému odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu.
Je nutno připomenout, že námitky k nesprávnému hodnocení důkazů však nemohou být předmětem dovolacího přezkumu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. §241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268).
Napadá-li tedy dovolatelka skutkový závěr soudu o tom, že žalovaná prostřednictvím svých zaměstnanců u žalobkyně určité zboží objednala a převzala, a z tohoto dovozený právní závěr o uzavření kupních smluv mezi účastnicemi, který považuje za nesprávný, je třeba konstatovat, že tím dovolatelka nepředestírá žádnou otázku, která by měla ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, tj. otázku, zda odvolací soud nerozhodl v rozporu s hmotným právem, či právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně.
Vyšel-li odvolací soud ze skutkového zjištění, že na základě zavedené praxe mezi oběma účastníky docházelo k objednání a odebrání přesně specifikovaného instalatérského materiálu za ceny dané ceníkem žalobkyně oprávněnými pracovníky žalované a že žalovaná za dodávky instalatérského materiálu objednané a odebrané jejími pracovníky nezaplatila žalobkyni částku požadovanou žalobou na základě žalobkyní vystavených faktur, nelze dospět k závěru, že by odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem.
Odvolací soud správně ze skutkových zjištění dovodil, že mezi účastnicemi sjednané kupní smlouvy obsahují všechny podstatné náležitosti, které obchodní zákoník vyžaduje pro uzavření kupních smluv, když podle §409 odst. 1 obch. zák. se prodávající kupní smlouvou zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.
Odvolací soud rovněž správně ze skutkových zjištění dovodil, že mezi účastnicemi byly uzavřeny kupní smlouvy ve smyslu §275 odst. 4 obch. zák., podle něhož s přihlédnutím k obsahu návrhu na uzavření smlouvy nebo v důsledku praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo s přihlédnutím ke zvyklostem rozhodným podle tohoto zákona, může osoba, které je návrh určen, vyjádřit souhlas s návrhem provedením určitého úkonu (např. odesláním zboží nebo zaplacením kupní ceny) bez vyrozumění navrhovatele. V tomto případě je přijetí návrhu účinné v okamžiku, kdy byl tento úkon učiněn, došlo-li k němu před uplynutím lhůty rozhodné pro přijetí návrhu.
Pokud tedy byly kupní smlouvy uzavřeny v daném případě platně a kupující žalovaná objednané zboží převzala, správně odvolací soud uzavřel, že žalovaná je podle §448 odst. 1 obch. zák. povinna za odebrané zboží zaplatit dohodnutou kupní cenu.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, neřešil-li odvolací soud otázku uzavření kupních smluv a nároku na zaplacení kupní ceny v rozporu s hmotným právem (§275 odst. 4, §448 odst. 1 obch. zák.). Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Není-li dovolání žalované přípustné, Nejvyšší soud jej podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalované právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. června 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu