ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.913.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 913/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně Č. i. k., a. s., , zastoupené JUDr. R. M., advokátem, proti žalovanému A. R., o zaplacení 2.263,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 14 Ro 1156/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 1. 2009 č. j. 10 Co 18/2009, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 20. 11. 2008 č. j. 14 Ro 1156/2008-25 odmítl odpor podaný žalovaným proti platebnímu rozkazu ze dne 15. 8. 2008,č. j. 14 Ro 1156/2008-13, z důvodu jeho opožděnosti. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. 1. 2009 č. j. 10 Co 18/2009 – potvrdil usnesení soudu prvního stupně a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž požadoval zrušit rozhodnutí soudu obou stupňů.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10 a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Za podmínek ustanovených v ustanovení §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro něž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě by rozhodnutím ve věci samé bylo rozhodnutí o žalobkyní uplatněném nároku na zaplacení částky 2.263,- Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobkyní uplatněném nároku, nýbrž potvrdil usnesení pro soudu prvého stupně, kterým bylo rozhodnuto o odmítnutí odporu, který podal žalovaný proti platebnímu rozkazu, z důvodu jeho opožděnosti.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo na místě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku řízení možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu ovšem pouze v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení o potvrzení usnesení soudu prvního stupně, jímž byl odmítnut odpor žalovaného do platebního rozkazu, ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení §239 o. s. ř. dovodit.
Lze uzavřít, že dovolání žalovaného není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř., ani podle ustanovení §239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř.; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení a žalobkyni v souvislosti s tímto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. května 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu