ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.919.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 919/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně F., s.r.o., zastoupené JUDr. D. S., advokátkou, proti žalovaným 1) A., v. o. s., 2) M. V., 3) P. Z., všech zastoupených Mgr. M. Z., advokátem, o zaplacení 109 284,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 165/2002, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. srpna 2008, č.j. 1 Cmo 432/2007-206, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. srpna 2008, č.j. 1 Cmo 432/2007-206, napadeným výrokem I. potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. července 2007, č.j. 33 Cm 165/2002-156, v rozsahu týkajícím se povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni 109 284,40 Kč s úrokem z prodlení 6,5% p.a. z částky 2 525,30 Kč od 13.2.2002 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká povinnost ostatních žalovaných, a dále ve výroku II. o úhradě nákladů řízení; výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení; výrok II. zůstal dovoláním nedotčen.
Oba soudy vyšly ze zjištění, že mezi žalobkyní jako zhotovitelkou a 1. žalovanou jako objednatelkou byla dne 8.1.2002 uzavřena smlouva o provedení díla, podle níž žalobkyně požaduje zaplacení ceny díla ve výši 106 759,10 Kč a dalších 2 525,30 Kč za úpravu podhledu, tedy celkem 109 284,40 Kč. O předání a převzetí díla na základě písemné smlouvy ze dne 8.1.2002 byl sepsán dne 25.1.2002 protokol, podepsaný oběma smluvními stranami a s konstatováním, že žádné vady díla nejsou při jeho předání zřejmé. Sjednaná úprava podhledu za účtovanou částku 2 525,30 Kč byla žalobkyní provedena 29.1.2002.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení byla prokázána existence uplatněných nároků a žalovaní neprokázali důvodnost své obrany, proto uložil 1. žalované, která je povinna za provedené dílo podle sjednané smlouvy zaplatit cenu díla, a 2. a 3. žalovanému z titulu jejich zákonného ručení za závazky 1. žalované, když plněním jednoho ze žalovaných zaniká povinnost ostatních žalovaných. Neuznal obranu 1. žalované, že na pohledávku ze smlouvy o dílo započetla svůj nárok z uplatněného práva z odpovědnosti žalobkyně za vady díla z předešlé smlouvy o dílo ze dne 18.12.2001, od níž měla 1. žalovaná pro vadné plnění odstoupit, a z titulu náhrady škody. Soud prvního stupně konstatoval, že žalovaní neprokázali, že 1. žalované vznikla škoda v důsledku porušení smluvních povinností žalobkyně, a že by 1. žalovaná žalobkyni vady řádně v záruční době oznámila.
Odvolací soud potvrdil vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně co do přiznání jistiny žalobkyni ve výši 109 284,40 Kč, ale z odlišného právního důvodu. Odvolací soud vyšel ze zjištění obsahu smlouvy ze dne 18.12.2001, na jejímž základě postavila 1. žalovaná svoji obranu proti uplatněné pohledávce. V této smlouvě byla pro předání a převzetí díla výslovně stanovena písemná forma. Zápis o předání díla prováděného podle smlouvy ze dne 18.12.2001 nebyl mezi stranami pořízen v písemné formě, resp. objednatelkou (1. žalovanou) nebyl zápis podepsán, proto podle závěrů odvolacího soudu nemohla nastat splatnost ceny díla ve smyslu §548 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). První žalovaná proto nemohla uplatnit práva z odpovědnosti za vady i škodu z těchto vad vzešlou, jestliže dílo nebylo předáno.
Se soudem prvního stupně se odvolací soud ztotožnil v tom, že žalobkyně má nárok na zaplacení ceny díla ve smyslu §548 odst. 1 obch. zák., neboť byla prokázána existence uplatněných nároků žalobkyně podle smlouvy o provedení díla ze dne 8.1.2002, podle níž žalobkyně požaduje zaplacení ceny díla ve výši 106 759,10 Kč a dalších 2 525,30 Kč za úpravu podhledu, tedy celkem 109 284,40 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, neboť mají za to, že dovolání je proti tomuto rozhodnutí přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dovolávají se důvodu nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že by 1. žalovaná byla oprávněna uplatnit vady díla až po protokolárním předání díla. Takový závěr je podle dovolatelů v rozporu s hmotným právem (§550 obch. zák.). Rovněž nesouhlasí se závěrem, že by objednatel mohl požadovat po zhotoviteli náhradu vzniklé škody pouze v případě protokolárního předání díla. Dovolatelé mají za to, že dojde-li pro vadné plnění díla k odstoupení od smlouvy, které předpokládá ustanovení §550 obch. zák. ještě před předáním díla, odpovídá zhotovitel za škodu, kterou tím objednateli způsobil. Připouští, že nedošlo k protokolárnímu předání díla podle smlouvy ze dne 18.12.2001, ale poukazují v této souvislosti na reklamace 1. žalované, jako zhotovitele v jiném právním vztahu - ve vztahu k investorovi stavby ze dne 1.10.2002 a 14.10.2002 a na odstoupení od smlouvy o dílo ze dne 18.12.2001, datované dnem 5.11.2002. Dovolatelé namítají, že 1. žalované vznikla škoda ve výši 92 577 Kč, zahrnující náklady na vybudování díla, které bylo žalobkyní zhotoveno vadně, a škoda ve výši 55 000 Kč, spočívající ve snížení platby investora vůči svému zhotoviteli, tj. 1. žalované z důvodu ušlého zisku vyplývajícího z omezení využívání opravovaného objektu. Navíc mají za to, že mají nárok na vrácení zaplacené zálohy ve výši 10 000 Kč. Namítají, že odvolací soud se s ohledem na nesprávný právní závěr nezabýval důkazy o prokázání škody v celkové výši 102 577 Kč a oprávněností zápočtu 1. žalované proti žalobou uplatněné pohledávce žalobkyně a otázkou vrácení zálohy ve výši 10 000 Kč, proto mají za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je nesprávné a navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. v části, v níž bylo rozhodnuto o zaplacení 109 284,40 Kč s příslušenstvím v tomto výroku specifikovaným, byl zrušen a věc v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalovaných bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a jsou řádně zastoupeni advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.
Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Dovolatelé ale staví svůj odlišný právní závěr o důvodnosti svého započtení oproti žalobou požadované pohledávce na odlišném skutkovém závěru, než k jakému dospěl odvolací soud. Tvrdí, že 1. žalovaná uplatnila u žalobkyně právo z odpovědnosti za vady díla a poté, co žalobkyně odmítla vady odstranit, 1. žalovaná odstoupila od smlouvy a vznikla jí tím škoda ve výši 92 577 Kč a 55 000 Kč. Takové zjištění ze skutkového závěru soudu ale nevyplývá. Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů nelze dovodit, že by žalovaní, resp. 1. žalovaná od smlouvy mohla odstoupit, rovněž nebyla prokázána odpovědnost žalobkyně za vady díla a nebyly prokázány ani předpoklady odpovědnosti žalobkyně za škodu, porušení její povinnosti v příčinné souvislosti s majetkovou újmou žalovaných, resp. 1. žalované.
Namítají-li dovolatelé, že se soud nezabýval důkazy o prokázání škody v celkové výši 102 577 Kč a oprávněnosti zápočtu 1. žalované proti žalobou uplatněné pohledávce žalobkyně a otázkou vrácení zálohy ve výši 10 000 Kč, je třeba připomenout, že skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že skutkový závěr soudu vychází z neúplného dokazování, jak dovolatelé namítají, je tato námitka námitkou směřující k dovolacímu důvodu ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení mohlo být postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení však může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná, když dovolatelka pouze napadá konkrétní procesní postup soudu v dokazování, který souvisel s jeho právním posouzením věci.
Poukazují-li dovolatelé na ustanovení §550 obch. zák., který stanoví: „Objednatel je oprávněn kontrolovat provádění díla. Zjistí-li objednatel, že zhotovitel provádí dílo v rozporu se svými povinnostmi, je objednatel oprávněn dožadovat se toho, aby zhotovitel odstranil vady vzniklé vadným prováděním a dílo prováděl řádným způsobem. Jestliže zhotovitel díla tak neučiní ani v přiměřené lhůtě mu k tomu poskytnuté a postup zhotovitele by vedl nepochybně k podstatnému porušení smlouvy (§345 odst. 2), je objednatel oprávněn odstoupit od smlouvy.“, je třeba připomenout skutková zjištění soudu, která nelze v dovolacím řízení přezkoumávat, a ta nenaplňují předpoklad pro uplatnění tohoto právního ustanovení. Ze skutkových zjištění nevyplývá, že by žalobkyně, jako zhotovitelka, prováděla dílo v rozporu se svými smluvními povinnostmi.
Nelze tedy dovodit důvodnost započtení vůči uplatněné pohledávce žalobkyně na zaplacení ceny díla a odvolací soud rozhodl v souladu s hmotným právem, jestliže aplikoval §548 odst. 1 obch. zák. a uložil 1. žalované jako objednatelce a 2. a 3. žalovaným jako ručitelům uhradit cenu díla.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalovaných není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, neřešil-li odvolací soud otázku nároku na zaplacení ceny díla v rozporu s hmotným právem (§548 odst. 1 obch. zák.). Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Protože dovolání žalovaných není přípustné, Nejvyšší soud jej podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyni žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovaným právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2009
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu