ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.106.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 106/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: L. Č. r., s. p., proti žalované: J. t. a r., a. s., zastoupené advokátem, o 173.995,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 11 C 357/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 21. července 2008, č. j. 30 Co 665/2006-75, ve znění opravného usnesení ze dne 29. července 2008, č. j. 30 Co 665/2006-78, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 21. 7. 2008, č. j. 30 Co 665/2006-75, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 7. 2008, č. j. 30 Co 665/2006-78, k odvolání žalované potvrdil rozsudek ze dne 19. 6. 2006, č. j. 11 C 357/2004-46, jímž Okresní soud v Jablonci nad Nisou uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 173.995,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, že žalovaná při své podnikatelské činnosti produkuje látky toxicky působící na lesní porosty a lesní půdu (SO2 a NOx) a v důsledku působení těchto emisí vznikla v roce 2001 škoda na lesních porostech na území ČR, za kterou žalovaná odpovídá podle §420a obč. zák. Při rozhodování o výši škody postupem podle §136 o.s.ř. soud vyšel z odborného vyjádření RNDr. P. H., nesprávně soudem prvního stupně označeného za znalecký posudek, a žalobci přiznal náhradu škody ve výši odpovídající účasti provozní činnosti žalované na výsledné škodě způsobené více škůdci, a to na základě tzv. Gaussova matematického modelu a rozptylové studie, tedy dosud nejpřesnějším způsobem vyčíslení škody na lesích, jenž plně vyhovuje ustanovení §442 odst. 1 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a které odůvodňuje podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v chybném výkladu a aplikaci §127 o.s.ř., potažmo §136 o.s.ř., přičemž dovolacímu soudu předestírá konkrétně otázku, zda jsou soudy v řízeních o náhradu škody na lesních porostech vzniklých v důsledku vypouštění emisí provozovateli zdrojů těchto emisí povinny aplikovat ustanovení §127 o.s.ř. pro určení rozsahu tohoto poškození a stanovení výše konkrétní škody. Namítá, že navrhovala provedení důkazu znaleckým posudkem, jenž nebyl v dosavadním řízení připuštěn, což vedlo ke zcela neobjektivnímu závěru o výši škody jednostranně opřenému o zpochybnitelné údaje RNDr. H., který ve výpočtech podílů žalované na poškozování lesa v časové řadě let 1999-2007 dochází k výrazně rozdílným hodnotám bez jakéhokoli logického zdůvodnění; jím používaná metodika je i značně zpochybňována názory odborníků z oboru vlivu a rozsahu emisí ve znečišťování životního prostředí. Podle dovolatelky neexistuje stav v dané věci, jaký má na mysli §136 o.s.ř., když výši nároku lze bez obtíží zjistit znaleckým posudkem. Postup soudů, které odborné vyjádření RNDr. H. vzaly za dostatečný důkaz o vzniku škody a její výši, svědčí jednoznačně o nedostatečnosti důkazního řízení, proto soudy obou stupňů zatížily řízení vadou, když odmítly využít prostor pro dokazování. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, popřípadě i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení §243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Přípustnost dovolání proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušující rozhodnutí, upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., vyžadující, aby napadené rozhodnutí bylo po právní stránce zásadního významu. Důvody pro založení přípustnosti dovolání podle tohoto ustanovení Nejvyšší soud neshledal.
Dovolatelka vymezuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí otázkou, zda jsou soudy v řízeních o náhradu škody způsobené imisemi na lesních porostech ve vlastnictví žalobce vzniklých v důsledku vypouštění emisí povinny aplikovat ustanovení §127 o.s.ř. pro určení rozsahu poškození (výše škody). Z tohoto pohledu nejde o procesní otázku zásadního právního významu, neboť odvolací soud podle §127 o.s.ř. postupoval v tom směru, že vyšel-li při skutkových závěrech z posudku, který nebyl vypracován v tomto řízení, v souladu s ustálenou judikaturou mu přiznal charakter listinného důkazu, obsahujícího odborné vyjádření ve smyslu §127 odst. 4 o.s.ř. Výtky dovolatelky, že nebyl připuštěn důkaz znaleckým posudkem, jehož provedení navrhovala, a že soudy obou stupňů odmítly využít prostor pro dokazování, nemohou založit zásadní právní význam rozhodnutí, neboť dopadají pouze do poměrů nyní projednávané věci a nemají tzv. judikatorní přesah. Kromě toho nejde o dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., nýbrž dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., totiž že soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci lze však v dovolacím řízení přihlížet, jen pokud je dovolání přípustné, což není tento případ. Z obsahu dovolání pak vyplývá, že dovolatelka především nesouhlasí se závěry odvolacího soudu o výši vzniklé škody a zpochybňuje je kritikou zmíněného odborného vyjádření. Nejedná se tedy o řešení otázky právní, tím méně pak pro právní praxi zásadně významné.
Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dovolání proti němu podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. tedy není přípustné, a dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch, avšak žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. června 2009
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu