ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.1449.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 1449/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce P. E., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému I. Z., zastoupenému advokátem, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 11 C 266/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 10. 2007, č.j. 29 Co 370/2006-96, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení 59 900,- Kč s příslušenstvím jako náhrady škody vzniklé požárem osobního automobilu žalobce, k němuž mělo dojít v důsledku vadné montáže alternativního plynového pohonu žalovaným.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 4. 10. 2007, č.j. 29 Co 370/2006-96, potvrdil rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 31. 3. 2006, č.j. 11 C 266/2003-66, jímž byla žaloba zamítnuta a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a ve vztahu ke státu; odvolací soud zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalovaný dne 6. 2. 2003 provedl na osobním automobilu žalobce montáž alternativního plynového pohonu. Technickou prohlídkou provedenou dne 7. 2. 2003 a měřením emisí bylo vozidlo shledáno způsobilým k dalšímu provozu. Dne 15. 3. 2003 došlo k požáru vozidla v místě jeho motoru. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že znaleckými posudky znalců Ing. Š. a Ing. K. a výslechem příslušníka hasičského záchranného sboru kpt. B. nebylo vyvráceno zjištění učiněné z výsledků technické prohlídky a měření emisí vozu, podle nichž vozidlo bylo po provedené úpravě technicky v pořádku. Za této situace soudy obou stupňů uzavřely, že nebyla prokázána příčina požáru vozidla, jež by spočívala v chybně provedené montáži alternativního plynového pohonu žalovaným, a žalobu jako nedůvodnou zamítly.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Dovolatel předně považuje za nesprávný závěr odvolacího soudu, že neunesl důkazní břemeno ohledně příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti žalovaným a vzniklou škodou. Nesouhlasí s hodnocením provedených důkazů odvolacím soudem a poukazuje na závěry znalců Ing. Š. a Ing. K., podle kterých k požáru vozidla došlo v důsledku úniku benzínu z důvodu nedotažených svorek hadice mezi AC pumpou a karburátorem. Podrobně argumentuje, proč protokol o technické kontrole vozidla a výsledky měření emisí, z nichž odvolací soud dovodil, že vozidlo bylo po úpravě provedené žalovaným způsobilé k dalšímu provozu, nelze považovat za výsledky nezávislé kontroly podle vyhlášky č. 302/2001 Sb., ale za pouhá tvrzení žalovaného. Dovolatel odvolacímu soudu dále vytýká, že „opomněl zabývat se právním hodnocením věci“ a napadené rozhodnutí pokládá za „výraz libovůle porušující zásady spravedlivého procesu“. Proto navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 12 věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 7. 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 4. 10. 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět „o.s.ř.“).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Podle §243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, článek II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. Protože rozsudku soudu prvního stupně nepředcházelo zrušující rozhodnutí odvolacího soudu, nejde o případ uvedený v §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a zbývá tak posoudit, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Přestože dovolatel výslovně uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., ve skutečnosti soudům obou stupňů vytýká především nesprávná skutková zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů (zejména znaleckých posudků znalců Ing. Š. a Ing. K., výslechu kpt. B. a protokolu o technické prohlídce vozidla). Jedná se o námitky podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř., jimiž však nelze založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (srov. např. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1994, pod č. 8). Totéž platí, pokud dovolatel zpochybňuje závěr o neprokázání příčinné souvislosti, protože posouzení, zda mezi jednáním žalovaného a škodou na vozidle žalobce existuje vztah příčinné souvislosti, je otázkou skutkovou, nikoli právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, uveřejněný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí NS). Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit, přičemž v tomto závěru odvolací soud nijak nepochybil, zkoumal-li vztah příčinné souvislosti mezi (tvrzenou) vadnou montáží alternativního plynového pohonu žalovaným a vznícením vozidla žalobce.
Dovolateli nelze přisvědčit ani pokud namítá, že odvolací soud se „opomněl zabývat právním hodnocením věci“. Z odůvodnění napadeného rozsudku jasně vyplývá, že odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nebyly naplněny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu, protože nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vznikem škody žalobci.
Z uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí nelze pokládat za zásadně právně významné (§237 odst. 3 o.s.ř.), a dovolání tak není přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Pokud dovolání směřuje rovněž do výroku o nákladech řízení (byť dovolatel žádné konkrétní námitky proti tomuto výroku nevznáší), není přípustné ani v této části (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, pod č. 4).
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na jejich náhradu právo a žalovanému v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. října 2009
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu