ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.1503.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 1503/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně F. n. O., zastoupené advokátem, proti žalovanému R. S., zastoupenému advokátem, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 19 C 67/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 6. listopadu 2006, č. j. 12 Co 992/2005-396, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalující nemocnice se na žalovaném domáhala náhrady za částky vyplacené na náhradě za ztrátu na výdělku své bývalé zaměstnankyni, kterou žalovaný při poskytování ošetření v nemocnici fyzicky napadl a způsobil jí zranění.
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 19. 4. 2005, č. j. 19 C 67/99-376, zamítl žalobu na zaplacení částky 847.511,- Kč s úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Vyšel ze zjištění, že žalovaný v silně podnapilém stavu byl ošetřován dne 24. 8. 1986 na ambulanci I. chirurgické kliniky, kde fyzicky napadl (udeřil rukou do obličeje) zdravotní sestru R. H. a způsobil jí zranění, pro něž byla dlouhodobě práce neschopná a od 3. 7. 1987 jí byl přiznán plný invalidní důchod. Pro tento skutek byl žalovaný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 3 tr. zák. Soud ve věci provedl rozsáhlé znalecké dokazování k otázce objasnění příčin invalidity poškozené a zejména na základě závěrů superrevizního ústavního znaleckého posudku Ú. n. v B. dovodil, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a současným zdravotním stavem poškozené. Ke komoci ani kontuzi mozku v souvislosti s pracovním úrazem poškozené nedošlo, byť i pro tuto diagnózu - mimo jiné - jí byl přiznán plný invalidní důchod.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 6. 11 2006, č. j. 12 Co 992/2005-396, rozsudek soudu prvního stupně co do částky 213.967,- Kč s 12% úrokem z prodlení od 29. 5. 1999 do zaplacení zrušil a z důvodu částečného zpětvzetí žaloby řízení v tomto rozsahu zastavil, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Skutkový stav věci zjištěný soudem prvního stupně shledal zcela dostačujícím pro správné právní posouzení uplatněného nároku a shodně s ním dovodil, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a zdravotním stavem poškozené R. H., jíž žalobkyně vyplácela náhradu za ztrátu na výdělku po přiznání plné invalidity. Z ústavního znaleckého posudku vyplynulo, že ke kontuzi ani komoci mozku poškozené po pracovním úrazu nedošlo, hlavním důvodem pro přiznání invalidního důchodu byla anxiózní depresivní porucha, ke které došlo i z jiných příčin než jen z důvodu zranění utrpěného při práci v nemocnici.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení příčinné souvislosti (ust. §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Soudům vytýká, že nesprávně hodnotily ústavní znalecký posudek Ú. n. v B., z jehož některých částí vyplývá, že úraz byl jednoznačným důvodem k přiznání invalidního důchodu a že podkladem pro přiznání důchodu byla poúrazová depresivní porucha. Poukazuje na lékařskou dokumentaci poškozené, z níž je zřejmé, že až do r. 1999 neměla poškozená jiné zdravotní potíže, a dovozuje, že jiné vlivy než úraz se na jejích potížích podílejí až od té doby. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení otázky povinnosti zaměstnavatele odškodňovat dle pracovněprávních předpisů pracovní úraz v návaznosti na jeho vázanost rozhodnutím správního orgánu o přiznání invalidního důchodu poškozenému zaměstnanci, resp. v povinnosti škůdce nahradit zaměstnavateli škodu ve výši vyplácené renty zaměstnanci. Uvádí, že v případech, kdy rozhodnutí soudu je závislé na důkazu znaleckým posudkem, by se právo na náhradu nákladů řízení procesně úspěšnému účastníku nemělo přiznávat. Navrhla, aby Nejvyšší soud ČR rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., dospěl k názoru, že dovolání není přípustné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením ve smyslu ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Jestliže soud po právní stránce nesprávně hodnotil skutkové výsledky řízení nebo na ně aplikoval nesprávnou právní normu, jde o pochybení při právním posouzení věci. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.
Odvolací soud (i soud prvního stupně) založil své rozhodnutí na závěru, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a újmou na straně žalobkyně, spočívající ve výplatě náhrady za ztrátu na výdělku následkem pracovního úrazu.
Otázka existence příčinné souvislosti mezi vznikem škody a protiprávním úkonem, tedy v daném případě mezi skutkem žalovaného včetně jeho následků a snížením příjmu zaměstnankyně žalobkyně po přiznání invalidního důchodu, je otázkou skutkovou, zatímco právním posouzením je otázka, mezi kterými skutečnostmi je třeba vztah příčinné souvislosti zjišťovat. V posuzovaném případě se soudy správně zaměřily na zjišťování příčinné souvislosti mezi skutkem žalovaného (fyzickým napadením zdravotní sestry) a vyplácením renty po přiznání invalidity bývalé zaměstnankyni (nároku plynoucímu z pracovněprávních předpisů). Z hlediska existence příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu nestačí obecná úvaha o možných následcích jednání škůdce či pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku jeho protiprávního jednání, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena.
Zjištění příčiny škody na zdraví, resp. důvodu pro přiznání plného invalidního důchodu, záviselo i v daném případě na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí (§127 odst. 1 o. s. ř.). Důkaz znaleckým posudkem pak soud hodnotí podle zásad vyjádřených v §132 o. s. ř. (tzv. zásada volného hodnocení důkazů), tomuto hodnocení však nepodléhají odborné závěry ve smyslu jejich správnosti. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy. Neshodují-li se odpovědi znalců na tutéž otázku a k vyjasnění nevedl ani výslech znalců, lze znalecké posudky podrobit reviznímu znaleckému zkoumání. Takto bylo též v řízení postupováno.
Pokud dovolatelka zpochybňuje hodnocení důkazu revizním znaleckým posudkem Ú. n. v B., nejedná se o námitky proti právnímu posouzení, nýbrž proti skutkovému zjištění. Soudu vytýká nesprávné hodnocení znaleckého důkazu a na něm založené skutkové závěry, z nichž vycházely soudy obou stupňů. Nesprávné skutkové zjištění zakládá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. - rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. např. R 8/1994) a vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) ani písm. b) o. s. ř., nelze tento dovolací důvod v dovolacím řízení úspěšně uplatnit.
Přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá ani otázka týkající se povinnosti zaměstnavatele odškodňovat podle pracovněprávních předpisů pracovní úraz v návaznosti na rozhodnutí správního orgánu o přiznání invalidního důchodu poškozenému zaměstnanci, neboť vyřešení této otázky je závislé právě na zjištění existence příčinné souvislosti.
Výrok o náhradě nákladů řízení, ač je součástí rozsudku, má povahu usnesení, jímž se nerozhoduje ve věci samé, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání žalobkyně tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud je proto odmítl podle §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. června 2009
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu