ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.1610.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 1610/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyň a) J. K., a b) Ing. arch. K. K., obou zastoupených advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, o 29.750.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 177/2007, o dovolání žalobkyň proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. srpna 2008, č. j. 30 Co 347/2008-58, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 13. 3. 2008, č. j. 22 C 177/2007 – 42, zamítl žalobu na zaplacení 24.990.000,- Kč žalobkyni a) a na zaplacení 4.760.000,- Kč žalobkyni b), a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 8. 2008, č. j. 30 Co 347/2008-58, odvolání žalobkyň odmítl pro nedostatek jeho náležitostí postupem podle ust. §43 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §211 o. s. ř. a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení podaly žalobkyně dovolání. Popisují dosavadní průběh řízení a skutkové okolnosti případu a polemizují s názorem odvolacího soudu, že nedostatečně vymezily odvolací důvod. Namítají, že odvolání nebylo natolik neúplné či nesprávné, aby jeho stav odůvodnil odmítnutí odvolání. Soudem zvolený postup považují za formalistický a nepřiměřeně striktní. Navrhly, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Dovolání v této věci není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o odmítnutí odvolání není rozhodnutím ve věci samé.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o odmítnutí odvolání v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. se nevztahuje na případy, kdy usnesením odvolacího soudu byl odmítnut návrh na zahájení odvolacího řízení (odvolání).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 a §211 o. s. ř. odmítl odvolání pro vady, které brání jeho projednání, není přípustné; mimořádným opravným prostředkem proti takovému rozhodnutí je žaloba pro zmatečnost - §229 odst. 4 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 29 Odo 829/2003, publikované v časopise Soudní judikatura, roč. 2005, č. 72).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyň odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nemají na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2009
JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.
předsedkyně senátu