ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.1897.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 1897/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce M. S., zastoupeného advokátem, proti žalovanému MVDr. L. K., zastoupenému advokátem, za vedlejšího účastenství Č. p., a.s., na straně žalovaného, o 182.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 24 C 5/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 1. 2008, č. j. 10 Co 480/2007-200, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 13. 9. 2007, č.j. 24 C 5/2006-180, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 306.030,- Kč spolu s 2 % úrokem z prodlení z této částky od 2. 3. 2006 do zaplacení, dále do částky 76.860,- Kč spolu s 2% úrokem z prodlení z částky 352.890,-Kč od 3.4.2004 do 1. 3. 2006 a 2% úrokem z prodlení z částky 76.860,-Kč od 2. 3. 2003 do zaplacení žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že žalovaný aplikoval březí klisně patřící žalobci přípravek, po aplikaci přípravku se klisna převrátila na záda a trpěla křečemi. Žalovaný tedy odebral vzorky krve a vyhodnotil je jako anafylaktickou reakci, poté přistoupil k infúzní terapii, která však nezabrala a klisna uhynula. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě není dána odpovědnost žalovaného ve smyslu §420 odst. 1 obč. zák., jelikož nebylo prokázáno porušení právní povinnosti ze strany žalovaného. Podle závěrů znaleckého posudku MVDr. B. anafylaktický šok vedl k úhynu plodu v těle klisny, což vzhledem k citlivosti daného zvířete vedlo k úhynu samotné klisny. Soud prvního stupně na základě znaleckého posudku dovodil příčinnou souvislost mezi aplikací přípravku a úhynem březí klisny a shledal odpovědnost žalovaného za škodu (tvořenou hodnotou uhynulého koně, náklady pitvy a likvidace těla) dle §421a obč. zák.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31.1.2008, č.j. 10 Co 480/2007-200, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, že aplikace přípravku měla za následek anafylaktický šok a úhyn klisny. Proto shodně se soudem prvního stupně dovodil odpovědnost žalovaného podle §421a obč. zák.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přičemž dovolací důvody uvádí podle §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o.s.ř. Dovolatel vytýká soudům obou stupňů, že ve svých závěrech týkajících se vzniku odpovědnosti za škodu podle §421a obč. zák. vycházely jen ze znaleckého posudku MVDr. B. a z jeho výslechu, přičemž pominuly další provedené důkazy. Dovolatel poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1003/2002 v obdobném sporu s tím, že podstatou odpovědnosti za škodu podle §421a obč. zák. je prokázání existence příčinné souvislosti mezi okolnostmi majícími původ v povaze použité věci či medikamentu a následkem, přičemž příčinná souvislost musí být postavena najisto. Dovolatel namítá, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně předpokladů odpovědnosti žalovaného, a poukazuje na rozpor mezi výpovědí znalce, jenž uvedl, že nelze říci, že by existovala příčinná souvislost mezi podáním léku a úhynem zvířete, zatímco ve znaleckém posudku naopak uvedl, že aplikace léku je v příčinné souvislosti s úmrtím koně. Dovolatel se domnívá, že jen ze znaleckého posudku nelze dovozovat existenci příčinné souvislosti najisto, tedy nelze vyvodit vznik odpovědnosti žalovaného dle §421a obč. zák. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 12 věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 7. 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 31. 1. 2008, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět „o.s.ř.“).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ust. §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ust. §243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Podle §237 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [(písm. a)], jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [(písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [(písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Otázky posouzení správnosti a úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají.
Námitka neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu věci či pochybení soudu při hodnocení důkazů není dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., nýbrž dovolacím důvodem podle §241 odst. 3 o.s.ř. Jak vyplývá přímo z §241a odst. 3 o.s.ř., lze tento důvod uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Jelikož v daném případě nebylo rozhodnutí soudu prvního stupně změněno rozsudkem odvolacího soudu a soud I. stupně nerozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku, proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, nejsou naplněny podmínky přípustnosti dovolání dle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.
Pokud tedy dovolatel zpochybňuje skutkový závěr, který byl podkladem pro právní posouzení věci, nejedná se o námitku nesprávného řešení otázky právní, ale o námitku nesprávnosti skutkového zjištění, tedy o dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., který přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezakládá. Otázka důkazního břemene, v dovolání též zmíněná, není v dané věci otázkou zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Odvolacímu soudu nelze vytýkat nesprávný právní názor při posouzení věci z hlediska důkazní povinnosti účastníků a rozložení důkazního břemene ve sporu a dovolatel v tomto směru ani žádné námitky proti právnímu posouzení otázky důkazního břemene odvolacím soudem nevznáší.
Ani námitka, že odvolací soud se kromě znaleckého posudku a výpovědi znalce nezabýval ostatními provedenými důkazy, která je podřaditelná dovolacímu důvodu dle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nezahrnuje řešení otázky zásadního právního významu, a tudíž není způsobilá založit přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Jelikož dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 věty první o.s.ř. za užití §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2009
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu