ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.2056.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 2056/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) J. S., b) L. S., proti žalovaným 1) D. J., a 2) M. G. s. r. o. „v likvidaci“, oběma zastoupeným advokátem se, o 21.202,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami, pod sp. zn. 5 C 52/2004, o dovolání obou žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. října 2006, č. j. 24 Co 397/2006-328, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
K odvolání všech účastníků Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 10. 2006, č. j. 24 Co 397/2006-328, potvrdil rozsudek ze dne 26. 6. 2006, č. j. 5 C 52/2004-279, ve výroku, jímž Okresní soud v Příbrami uložil žalovanému 1) zaplatit žalobcům částku 21.202,- Kč s příslušenstvím, změnil jej ve výrocích o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání, které odůvodňuje podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., a vytýká odvolacímu soudu nepřezkoumatelnost rozhodnutí a nesprávné posouzení otázek aktivní legitimace žalobců, pasivní legitimace prvního žalovaného a nároku na náhradu nákladů řízení. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů v dovoláním dotčených výrocích zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Druhý žalovaný v dovolání, které podává proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, namítá, že aplikace §150 o.s.ř. nebyla přiléhavá. Protože považuje výpočty ohledně nákladů řízení za nesrozumitelné, nejasné a zcela zmatečné, navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů v dovoláním dotčených výrocích zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že obě dovolání směřují proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovoláními napadený rozsudek byl vydán dne 26. 10. 2006, Nejvyšší soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12, čl. II zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Podle ustanovení §243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Dovolacímu přezkumu potvrzujícího výroku rozhodnutí odvolacího soudu ohledně částky 21.202,- Kč s příslušenstvím brání ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř., podle nějž dovolání není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Ačkoliv odvolací soud rozhodl o potvrzení tohoto výroku rozsudku soudu prvního stupně jedním výrokem, rozhodoval o dvou samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem. Žalobci požadovaná částka je totiž souhrnem částek představujících škodu na dřevní hmotě (17.606,- Kč) a náklady na znalecký posudek (3.596,- Kč). Byť se tyto dílčí nároky odvíjejí od téže škodné události, mají odlišnou povahu, a jde tak o samostatné nároky; přípustnost dovolání se proto posuzuje ve vztahu ke každému z nich samostatně bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, publikované pod č. 9 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, publikované pod č. 55 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000). Jelikož žádný z nároků, jež byly předmětem řízení před odvolacím soudem, nepřevyšuje částku 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř., aniž by na uvedený závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění z obou samostatných nároků částku 20.000,- Kč přesahuje.
Dovolání prvního žalovaného proti výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení a proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ohledně nákladů řízení před soudem prvního stupně, proti němuž směřuje (a to výlučně) i dovolání druhého žalovaného, není přípustné, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé; přípustnost dovolání není založena ani ustanovením §238, §238a a §239 o.s.ř., protože rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými rozhodnutími (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obou žalovaných podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaní nemají na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobcům náklady v této fázi řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. srpna 2009
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu