ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.218.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 218/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce K. F., zastoupeného advokátkou, proti žalované České republice – Ministerstvu obrany, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 9 C 176/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2008, č. j. 29 Co 464/2007-76, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 1. 2008, č. j. 29 Co 464/2007-76, potvrdil rozsudek ze dne 24. 4. 2007, č. j. 9 C 176/2003-63, jímž Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl žalobu na zaplacení částky 120.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o.s.ř. a soudům obou stupňů vytýká, že věc nesprávně vyhodnotily po stránce věcné, tedy mylně vyhodnotily provedené důkazy, a rovněž ji i nesprávně právně posoudily. Dovozuje, že příčinná souvislost mezi výkonem vojenské služby a jeho nemocí byla prokázána, a nesouhlasí se závěrem, že všechny nároky jsou promlčeny, přičemž odkazuje na §389 zák. práce; zmiňuje v souvislosti s během promlčecích lhůt aspekt přílišné tvrdosti zákona. Proto navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu přikázal k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení §243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Věcnému přezkumu rozhodnutí v dovolacím řízení brání ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř., podle nějž není dovolání přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V dané věci žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o nároku žalobce na náhradu škody v celkové výši 120.000,- Kč, sestávající z částek náhrady škody na zdraví (20.000,- Kč), náhrady škody za dobu pracovní neschopnosti (20.000,- Kč), náhrady za ztrátu na výdělku (20.000,- Kč), bolestného (20.000,- Kč), náhrady za ztížení společenského uplatnění (20.000,- Kč) a jednorázového odškodnění (20.000,- Kč). Ačkoliv se tyto dílčí nároky odvíjejí od téže škodné události, mají odlišnou povahu, a jde tak o samostatné nároky; přípustnost dovolání je proto třeba zkoumat ve vztahu ke každému z nich samostatně bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, publikované pod č. 9 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, publikované pod č. 55 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000). Jelikož žádný z nároků, jež byly předmětem řízení před odvolacím soudem, nepřevyšuje částku 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř., aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění ze všech samostatných nároků uvedenou limitní částku přesahuje. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. května 2009
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu