ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.2199.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 2199/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně M. S., zastoupené advokátkou, proti žalované Č. p., a.s., o 200.591,- Kč, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 3 C 157/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. ledna 2007, č. j. 10 Co 578/2006-234, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala na žalované pojišťovně plnění z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, neboť při dopravní nehodě dne 8. 2. 2001, zaviněné pojištěncem žalované, utrpěla vážná zranění. Kromě již přiznané náhrady za ztížení společenského uplatnění a bolestného požaduje doplatit náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po jejím skončení za roky 2003 až 2005.
Okresní soud v Domažlicích rozsudkem ze dne 21. 9. 2006, č. j. 3 C 157/2002-214, žalobu na zaplacení částky 200.591,- Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že následkem úrazu při dopravní nehodě 8. 2. 2001 vznikla žalobkyni škoda na zdraví, kterou kromě náhrady za ztrátu na výdělku v požadované výši jí žalovaná pojišťovna nahradila. Od 4. 9. 2000 do 19. 12. 2001 byla žalobkyně vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce a pobírala hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti, od 20. 12. 2001 byla z této evidence na vlastní žádost vyškrtnuta, neboť jí byl přiznán plný invalidní důchod. Od 18. 9. 2003 byla opět evidována úřadem práce a pobírala (do 11. 10. 2003) podporu v nezaměstnanosti, když plný invalidní důchod jí byl změněn na částečný. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně měla od 1. 3. 2001 nastoupit do zaměstnání u společnosti A., s.r.o., za základní mzdu 50,- Kč/hod. Protože určitá schopnost vykonávat práci byla u žalobkyně zachována, když jí byl přiznán pouze částečný invalidní důchod, soud dovodil, že žalobkyně nemá nárok na náhradu za ztrátu na výdělku v době, kdy pobírala hmotné zabezpečení od úřadu práce, protože buď má nárok na výplatu hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti nebo nárok na mzdu či její náhradu, nikoliv však na obojí. Pojišťovna průběžně plnila žalobkyni náhradu za ztrátu na výdělku a v situaci, kdy žalobkyně pobírala částečný invalidní důchod, odečítala 75% fiktivního minimálního výdělku od předpokládaného výdělku 10.000,-Kč. Okolnost, že žalobkyně není zaměstnána, protože nenalezla zaměstnání odpovídajícímu její změněné pracovní způsobilosti, nebylo totiž zapříčiněno následky poškození zdraví, nýbrž situací na trhu práce, za kterou nemůže nést škůdce odpovědnost.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 18. 1. 2007, č. j. 10 Co 578/2006-234, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že žalobkyně po úrazu nenastoupila do jiného zaměstnání odpovídajícího její omezené pracovní způsobilosti nikoliv v důsledku samotného poškození zdraví, ale pro nedostatek vhodných pracovních příležitostí. Od 20. 12. 2001 do 18. 9. 2003 jí byla vyplácena náhrada ve výši rozdílu mezi předpokládaným hrubým výdělkem 10.000,- Kč a invalidním důchodem a v době, kdy pobírala částečný invalidní důchod a byla v evidenci úřadu práce, když pro nedostatek vhodných pracovních příležitostí nenašla odpovídající zaměstnání, pojišťovna správně odečítala ¾ fiktivní minimální mzdy stanovené zákonem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu podle ust. §241a odst. 2 o. s. ř., neboť se domnívá, že otázka vymezení škody, resp. právní otázka tzv. fiktivního výdělku byla posouzena v rozporu s občanským zákoníkem a konstantní judikaturou (např. rozhodnutím „NS ČR 25 Cdo 666/2004“). Nesouhlasí s názorem, že hmotné zabezpečení vylučuje nárok na odškodnění ztráty na výdělku, a poukazuje na to, že měla sjednaný pracovní poměr a v důsledku úrazu tak přišla o výdělek 10.000,- Kč. Uvádí, že závěr soudů, že její nezaměstnanost je dána nedostatkem vhodných pracovních míst na pracovním trhu, byl učiněn bez důkazů, resp. v rozporu s provedenými důkazy, nebylo zjištěno, zda vůbec nějaké pro ni vhodné pracovní místo na trhu práce existuje, a namítá, že její nezaměstnanost je způsobena jejím zdravotním stavem. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, popř. soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., projednal dovolání a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. Čl. II zákona č. 7/2009 Sb.) vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 18. 1. 2007.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku se řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením ve smyslu ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
Žádná z námitek v dovolání žalobkyně nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.
Obecně platí, že škoda spočívající ve ztrátě na výdělku je majetkovou újmou, která se stanoví ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození (§447 obč. zák.), k němuž je třeba připočítat případný invalidní nebo částečný invalidní důchod poskytovaný z téhož důvodu; tímto způsobem je vyjádřeno snížení (omezení) nebo ztráta pracovní způsobilosti poškozeného a jeho neschopnost dosahovat pro následky újmy na zdraví stejného výdělku jako před poškozením. Náhradou za ztrátu na výdělku (§447 obč. zák.) se neodškodňuje samotná ztráta či snížení pracovní způsobilosti, nýbrž majetková újma projevující se tím, že trvalou ztrátou, popř. snížením pracovní způsobilosti následkem újmy na zdraví přichází poškozený zcela či zčásti o výdělek, kterého by – nebýt poškození zdraví - dosáhl.
Odvolací soud založil své rozhodnutí (ve shodě se soudem prvního stupně) na závěru, že nebýt škodné události, dovolatelka by s největší pravděpodobností nastoupila do sjednaného zaměstnání, nicméně nedosáhla by v něm vyššího příjmu, než z jakého vycházela pojišťovna při odškodňování ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti; naopak, pojišťovna vycházela z výpočtů (příjmů) pro poškozenou příznivějších, od nichž odečetla tzv. fiktivní výdělek v souladu se zákonem. Pokud jde o nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za dobu, kdy je poškozenému poskytováno hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti, bylo již opakovaně Nejvyšším soudem konstatováno, že nenastoupil-li poškozený do zaměstnání odpovídajícího jeho snížené (omezené) pracovní způsobilosti jen pro nedostatek pracovních příležitostí, není to způsobeno následky poškození zdraví, za které by odpovídal škůdce, ale situací na trhu práce; není totiž dána příčinná souvislost mezi protiprávním činem škůdce a případnou ztrátou výdělku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2805/99, publikovaný v časopisu Soudní judikatura pod č. 45, roč. 2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. 25 Cdo 666/2004, na nějž odkazuje i dovolatelka, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 978/2005). Osobám bez zaměstnání jsou poskytovány dávky hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti podle zvláštních předpisů, a to i v době jejich pracovní neschopnosti (srov. §16 odst. 3 tehdy účinného zák. č. 1/1991 Sb.).
Námitky proti skutkovým závěrům, z nichž vycházely soudy obou stupňů, a proti hodnocení provedených důkazů, na němž jsou skutkové závěry založeny, nejsou námitkami proti právnímu posouzení, tím méně pak mohou mít zásadní právní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Závěr, že nezaměstnanost žalobkyně je zapříčiněna nedostatkem pro ni vhodných pracovních míst na trhu práce, je závěr skutkový, jímž je dovolací soud vázán. Námitka nesprávného skutkového zjištění zakládá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. např. R 8/1994). Stejně tak výtka neprovedení dalšího důkazu (k situaci na trhu práce) není způsobilá založit přípustnost dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., pokud se nejedná o otázku zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., by mohlo být v dovolacím řízení přihlédnuto jen v případě přípustného dovolání.
Jelikož dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud je proto odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2009
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu