ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.2370.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 2370/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. F. L., zastoupeného advokátem, proti žalovanému JUDr. L. S., advokátu, za účasti Č. k. p., zastoupené Č. p., a.s., jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o 22.258,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, pod sp. zn. 7 C 295/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2009, č. j. 56 Co 258/2008-98, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 1. 2009, č. j. 56 Co 258/2008-98, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne 17. 4. 2008, č. j. 7 C 295/2007-80, v napadených výrocích, jimiž soud prvního stupně zamítl žalobu ohledně částky 22.258,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž mimo jiné navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí dovolací soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), přičemž podle ustanovení §243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.) odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Přezkoumání rozhodnutí v dovolacím řízení brání ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř., podle nějž není dovolání přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Ačkoliv odvolací soud potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně jedním výrokem, rozhodoval o dvou samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem. Žalobcem požadovaná částka (bez příslušenství) totiž představuje nárok na náhradu škody spočívající v nákladech spojených s léčením, resp. s ulehčením pobytu v rekreačním domku poté, co byl žalobce v důsledku úrazu upoután na invalidní vozík (§449 obč. zák.). Uplatněný nárok sestává z nákladů na nákup sněhové frézy (19.095,- Kč), potřebné podle žaloby ke zpřístupnění objektu v zimním období, a nákladů na úpravu bytu, konkrétně pořízení termostatické baterie a kartuší do pákových baterií (2.399,- Kč a 765,- Kč). Byť se tyto dílčí nároky odvíjejí od téže škodné události a jsou podřaditelné pod stejnou právní kvalifikaci, mají přesto odlišnou povahu, neboť jde o rozdílné požadavky založené na samostatném skutkovém základě; jde tedy o samostatné nároky, u nichž se přípustnost dovolání posuzuje ve vztahu ke každému z nich zvlášť bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, publikované pod č. 9 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, publikované pod č. 55 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000). Jelikož žádný z nároků, jež byly předmětem řízení před odvolacím soudem, nepřevyšuje částku 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř., aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění ze všech samostatných nároků částku 20.000,- Kč přesahuje. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř.
Dovolání, v němž směřuje do výroku o nákladech řízení (byť žádné konkrétní námitky proti tomuto výroku neobsahuje), není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod č. 4 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. října 2009
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu