ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.2412.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 2412/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce M. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) J. P., 2) V. P., 3) J. Č., 4) M. B., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 24 C 212/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25.9.2007, č.j. 19 Co 1877/2007-288, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal na žalovaných zaplacení 380.000 Kč jako náhrady škody, která spočívala v nemožnosti užívat řádným způsobem nemovitosti (pozemky č. 601/1 a č. 599/2, dům č.p. 2 s vedlejšími stavbami), zapsané na listu vlastnictví č. 169 pro katastrální území Záblatí, dále v nákladech na záchranné a stavební práce a opravy hroutících se staveb, nákladech na odklízecí práce zhroucených částí stavebí, nákladech na provedení demolice vepřína po stržení větrem, nákladech na pohonné hmoty v souvislosti s odklízecími a demoličními pracemi a dalších nákladech vzniklých v souvislosti se snahou domoci se nápravy stavu zapříčiněného žalovanými.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 25. 9. 2007, č.j. 19 Co 1877/2007-288, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 5. 2007, č.j. 24 C 212/2004-234, jímž byla žaloba zamítnuta a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; odvolací soud zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že dne 4. 2. 1995 žalovaní 1) a 2) jako prodávající uzavřeli s žalobcem jako kupujícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byl úplatný převod výše uvedených nemovitostí. Prodej nemovitostí zprostředkovával žalovaný 3). Žalovaný 4) zpracoval znalecký posudek, v němž určil odhadní cenu nemovitostí částkou 942.070 Kč a stanovil opotřebení lineární metodou na stáří 100 let s prodlouženou životností v délce 30 let. Kupní cena byla předem dohodnuta na 500.000 Kč. Žalobci bylo ještě před uzavřením kupní smlouvy umožněno nemovitosti si prohlédnout a zároveň mu byly po vzájemné dohodě od 11. 1. 1995 poskytnuty klíče. Po nastěhování žalobce zjistil, že do nemovitostí prosakuje voda, po vichřici se vzedmula střecha a byly odhaleny další vady nemovitostí. Náklady vzniklé v souvislosti s odstraňováním vad nemovitostí a následků těchto vad žalobce vyčíslil na 537.334,60 Kč, po žalovaných se však soudně domáhal pouze zaplacení částky 380.000 Kč. Soudy obou stupňů uzavřely, že ve vztahu k žalovaným 1) a 2) není žalobcem uplatněný nárok nárokem na náhradu škody, nýbrž nárokem z titulu odpovědnosti za vady (na slevu z kupní ceny). Ze závěrů učiněných v řízení před Okresním soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 24 C 119/2003 však vyplývá, že žalobce neuplatnil nároky z odpovědnosti za vady včas, a došlo tak k jejich prekluzi. Ve vztahu k žalovaným 3) a 4) soudy obou stupňů posuzovaly uplatněný nárok jako nárok na náhradu škody, neshledaly však porušení žádné právní povinnosti žalovanými 3) a 4), ani neshledaly příčinnou souvislost mezi jejich jednáním a vznikem tvrzené škody.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Za otázku zásadního právního významu považuje nejednotnost judikatury v dané věci, a to zejména v otázce dobrých mravů ve vztahu k rozhodování o nákladech řízení. Dále dovolatel namítá rozpor s hmotným právem při řešení otázky relativní neplatnosti smlouvy pro podstatný omyl týkající se předmětu smlouvy, zejména omyl ohledně stavu výše uvedených nemovitostí. Dovolatel spatřuje jinou vadu řízení i v nesprávném posouzení uplatněného nároku na zaplacení peněžité částky jako nároku na slevu z kupní ceny namísto nároku na náhradu škody.
Podle článku II bodu 12 věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 7. 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 25. 9. 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o.s.ř.“).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle §243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. Protože rozsudku soudu prvního stupně nepředcházelo zrušující rozhodnutí odvolacího soudu, nejde o případ uvedený v §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a tak zbývá posoudit, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Dovolatel namítá rozpor s hmotným právem při řešení otázky relativní neplatnosti smlouvy pro podstatný omyl týkající se předmětu smlouvy, zejména omyl ohledně stavu předmětných nemovitostí, ve skutečnosti však brojí proti skutkovému závěru odvolacího soudu i soudu prvního stupně, že nebyl žalovanými uveden v omyl ohledně stavu těchto nemovitostí; tyto námitky (stejně jako námitky o pochybení při hodnocení důkazů), jež jsou podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř., jsou ovšem pro úvahu o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. bez významu a Nejvyšší soud k nim nemůže přihlížet.
Zásadní právní význam nemá ani řešení otázky vlivu omylu žalobce na platnost uzavřené kupní smlouvy. Dle ustálené judikatury se o omluvitelný omyl nejedná, byl-li omyl jednající osoby zaviněn její nedbalostí při využití možnosti ověřit si skutečnosti rozhodné pro uskutečnění zamýšleného právního úkonu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1251/2002).
Pokud jde o dovolatelem vytýkané nesprávné právní posouzení uplatněného nároku na zaplacení peněžité částky jako nároku z titulu odpovědnosti za vady (nároku na slevu z kupní ceny), daná otázka již byla řešena v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1612/2004, a odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, ji vyřešil v souladu s tam uvedenými závěry, a tedy i s hmotným právem. Dovolatelovy námitky, že je nesporné, že škoda způsobená žalovanými byla způsobena úmyslně, se opět týkají správnosti skutkových zjištění a platí o nich to, co je uvedeno výše.
Námitka rozporu s dobrými mravy ve vztahu k rozhodování o nákladech řízení je bezpředmětná, neboť proti výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003).
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž dovolání není přípustné. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první o.s.ř. za užití §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2009
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu