ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.2921.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 2921/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně Č. p., a.s., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. V., zastoupeného advokátem, o 2 967,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 53 C 166/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2009, č.j. 14 Co 483/2008-89, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 23. 9. 2008, č.j. 53 C 166/2008-57, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 2 967,- Kč s příslušenstvím a zavázal jej k náhradě nákladů řízení žalobkyni. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze vzhledem ke zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 20. 2. 2009, č.j. 14 Co 483/2008-89, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil, rozhodl o nákladech prvostupňového řízení a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému.
Proti výroku usnesení odvolacího soudu o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení podala žalobkyně dovolání „podle ust. §239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.“, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávné rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení a navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 12 věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 7. 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Protože napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 20. 2. 2009, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb., přičemž dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není přípustné podle §237 o.s.ř., neboť usnesení o náhradě nákladů řízení není rozhodnutím ve věci samé, ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., v nichž jsou taxativně vyjmenovány případy přípustnosti dovolání, avšak usnesení o nákladech řízení mezi nimi uvedeno není (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 4 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z dovolatelkou výslovně zmíněného ust. §239 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť toto ustanovení zakládá přípustnost pouze pro dovolání proti usnesení (výroku) odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží. V daném případě však dovolání zjevně nesměřuje proti takovému výroku, nýbrž pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2009
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu