ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.2991.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 2991/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce B. V., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, o náhradu nemateriální újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 334/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2008, č. j. 19 Co 355/2008-38, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 9. 2008, č. j. 19 Co 355/2008-38, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 5. 3. 2008, č. j. 14 C 334/2006-25, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu na zaplacení částky 608.600,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rovněž rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ve shodě s ním dovodil, že nárok žalobce na přiměřené zadostiučinění za nemateriální újmu vyvolanou délkou soudního řízení, vedeného u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 6 C 1412/2002, není opodstatněn. S poukazem na ustanovení §13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále též jen „zákon“, dovodil, že délka předmětného řízení byla především odrazem procesních postupů žalobce, který ve věci zjevně neúspěšné žaloby na obnovu řízení vznášel opakovaně nedůvodné námitky podjatosti soudců, projednávajících jeho věc, a veškerá rozhodnutí napadal opravnými prostředky; protože ze strany soudů nedošlo k průtahům řízení, není splněna podmínka odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, které s podrobným rozborem procesní úpravy přípustnosti dovolání odůvodňuje nesprávným právním posouzením [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení otázky náhrady nemajetkové újmy poskytované za průtahy řízení, které podle jeho názoru odvolací soud řešil v rozporu s hmotným právem, neboť nepřihlédl ke všem kritériím pro určení výše náhrady uvedeným v §31a zákona a posuzoval pouze délku řízení, nikoliv složitost řízení, postup soudů jako orgánů veřejné moci ani význam předmětu řízení pro poškozeného. Navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že rozsudek byl odvolacím soudem vydán dne 24. 9. 2008, postupoval Nejvyšší soud podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12, čl. II zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Podle ustanovení §243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.), pak odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.]; dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Odvolací soud své rozhodnutí postavil především na závěru, že nelze dovodit průtahy soudního řízení (tj. nesprávný úřední postup ve smyslu §13 zákona č. 82/1998 Sb.), jestliže v něm soudy postupovaly bez zbytečných odkladů, přičemž celkovou délku řízení ovlivnilo především velké množství procesních úkonů a opravných prostředků ze strany žalobce, jimiž se musely zabývat soudy více stupňů. Takový závěr je v obecném souladu se zákonem stanovenými podmínkami odpovědnosti státu, a protože zároveň vychází ze skutkově jedinečného základu, nejde o rozhodnutí, které by mohlo mít dopad do rozhodovací praxe soudů vůbec ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. Napadený rozsudek nelze považovat za zásadně právně významný ani z hlediska dovolací námitky, že nebylo vyčerpáno posouzení všech kritérií stanovených v §31a zákona. Jednak jde o demonstrativní výčet okolností, k nimž je třeba přihlížet při určení výše náhrady, je-li základ odpovědnosti dán, jednak odvolací soud většinu těchto kritérií (postup soudů, procesní aktivita žalobce, zjevná bezúspěšnost uplatněného nároku) zvážil i při posouzení celkové délky řízení, kterou právě na základě tohoto souhrnu relevantních okolností nepovažoval za nepřiměřeně dlouhou.
Je tedy zřejmé, že z pohledu dovolatelem předložené právní otázky nelze napadenému rozhodnutí připisovat zásadní právní význam [§237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř.] a že tedy jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. září 2009
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu