ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.3092.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 3092/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Ing. T. K., zastoupené advokátkou, proti žalované B B D. s.r.o., o náhrady škody, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 8 C 141/1996, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. ledna 2007, č. j. 42 Co 495/2006-344, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21. 12. 2000, č. j. 8 C 141/96-113, jímž byla zamítnuta žaloba, byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2001, č. j. 42 Co 243/2001-133, pro vady řízení zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; následný rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 8. 2001, č. j. 8 C 141/96-152, jímž byla žaloba opět zamítnuta, byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2002, č. j. 42 Co 147/2002-183, pro vady řízení znovu zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud ve Frýdku-Místku poté rozsudkem ze dne 21. 4. 2006, č. j. 8 C 141/1996-299, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 225,- Kč s příslušenstvím, ohledně částky 447.872,30 Kč s příslušenstvím a zbytku příslušenství z částky 225,- Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Dovodil odpovědnost žalované podle §421a obč. zák. za poškození zdraví žalobkyně (poranění dolního rtu) při stomatologickém zákroku provedeném zaměstnancem žalované dne 9. 1. 1995 a uložil jí na bolestném uhradit žalobkyni 225,- Kč; jelikož k žádnému jinému poškození zdraví žalobkyně v důsledku provedených stomatologických zákroků při použití lékařských nástrojů nedošlo, není nárok na náhradu ostatních uplatněných nároků na náhradu škody na zdraví a majetku důvodný.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 1. 2007, č. j. 42 Co 495/2006-344, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěrem, že předpoklady odpovědnosti žalované za škodu v rozsahu zamítavé části napadeného rozsudku nejsou dány; na rozdíl od něj neshledal důvodným ani nárok na náhradu za bolest ve výši 225,- Kč, neboť žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi provedením stomatologického zákroku zaměstnancem žalované dne 9. 1. 1995 a ragádou jejího dolního rtu.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a c) o.s.ř. a uplatňuje výslovně dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a také dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., u něhož namítá, že odvolací soud se nijak nevypořádal s jejím tvrzením, že soud prvního stupně nevyslechl navržené svědky, a s námitkou, že soud prvního stupně porušil její procesní práva tím, že při jednom jednání byla vykázána ze soudní síně, to však nebylo odročeno, takže neměla možnost účastnit se výslechu svědků. Žalobkyně dále nesouhlasí s provedeným znaleckým posudkem a tvrdí, že znalec postupoval nedůsledně a neodborně, že nikdy neudělila souhlas s provedením stomatologického zákroku a že při návštěvě u žalované požadovala pouze očistění dolních zubů. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení §243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 225,- Kč s příslušenstvím změněn a ohledně částky 447.872,30 Kč s příslušenstvím a zbytku příslušenství z částky 225,- Kč potvrzen a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byl nárok na dělitelné plnění, došlo rozsudkem soudu prvního stupně, který žalobě zčásti vyhověl a zčásti ji zamítl, k tzv. rozštěpení uplatněného nároku; přípustnost dovolání je proto třeba posuzovat vůči jednotlivým výrokům rozsudku odvolacího soudu samostatně. Pak je ovšem zřejmé, že dovoláním dotčených výrokem, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že ohledně částky 225,- Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta, nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč, a přípustnost dovolání je proto vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř., aniž by na použití tohoto ustanovení měla vliv okolnost, že součet výše plnění z obou částí nároku přesahuje částku 20.000,- Kč. K příslušenství uplatněného nároku se nepřihlíží, ledaže by samostatně (tj. bez současného uplatnění nároku samotného) tvořilo předmět řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 1. 1998, sp. zn. 2 Cdon 322/97, publikované pod č. 62 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998).
Ani ve zbývajícím rozsahu, tj. v potvrzující meritorní části napadeného rozsudku odvolacího soudu, neshledal dovolací soud dovolání přípustným. Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelka, ač sama formálně uvádí dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (ten je zde jediným způsobilým dovolacím důvodem), zpochybňuje skutkový závěr odvolacího soudu, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi provedením stomatologických zákroků zaměstnancem žalované a ragádou jejího dolního rtu, nesouhlasí též se závěry znaleckého posudku a tvrdí, že nikdy neudělila souhlas s provedením stomatologického zákroku. Nejde tedy z její strany o požadavek přezkumu závěru právního, tím méně pak mohou její námitky postihovat právní otázku zásadního významu, jak vyžaduje k založení přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. Rovněž dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm a) o.s.ř., kterým odvolacímu soudu vytýká vady řízení (že se nevypořádal s jejím tvrzením, že soud prvního stupně nevyslechl navržené svědky a porušil její procesní práva tím, že při jednom jednání byla vykázána ze soudní síně a nemohla se tak účastnit výslechu svědků), je proto důvodem nezpůsobilým; k námitkám v něm uplatněným Nejvyšší soud při zkoumání přípustnosti dovolání přihlédnout nemůže (srov. §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř.).
Konečně ani proti výrokům o nákladech řízení zákon dovolání nepřipouští (§238, §238a a 239 o.s.ř. - srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně neměla v dovolacím řízení úspěch, avšak žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. března 2009
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu