ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.4226.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 4226/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně M. M., zastoupené advokátkou, proti žalované MUDr. A. J., za účasti Č. p., a. s., jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o 102.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 12 C 19/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. června 2006, č. j. 29 Co 102/2006-103, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 6. 2006, č. j. 29 Co 102/2006-103, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 1. 2006, č. j. 12 C 19/2003-93, ve výrocích, jimiž soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 102.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nárok na náhradu škody na zdraví, kterou žalobkyně utrpěla dne 10. 1. 2001 v důsledku úrazu pádem na přístupové cestě k domu, jehož vlastnicí včetně přilehlých pozemků je žalovaná, neshledal důvodným, neboť nebyly naplněny základní předpoklady odpovědnosti za škodu, a to protiprávní jednání žalované a příčinná souvislost mezi tímto jednáním a škodou vzniklou žalobkyni; v řízení nebylo prokázáno, že skutkový děj vylíčený v žalobě, tj. úraz, se skutečně stal způsobem popsaným žalobkyní.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Namítá, že ze znaleckého posudku MUDr. M. M., CSc., vyplývá, že žalobkyní popsaný úrazový děj je možný. Odvolací soud při svém závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že žalovaná porušila svoji právní povinnost, měl přihlédnout k tomu, že mezi úrazem žalobkyně, podáním žaloby a výslechy účastníků a svědků uplynula poměrně dlouhá doba, a že žalobkyně i její syn byli v době kolem úrazu velmi rozrušeni; rozpory ve výpovědích se prakticky týkají pouze časových nesrovnalostí a nikoli místa úrazu a průběhu úrazového děje. Dále dovolatelka poukazuje na to, že ačkoli bylo v průběhu řízení prokázáno, že výkopové práce probíhaly na pozemku na podzim roku 2000 a žalovaná uvedla, že potom tam už nebyly žádné nerovnosti, z fotografií založených ve spise však vyplývá, že nerovnosti přetrvávaly i v roce 2004. Navíc svědek M. J. uvedl, že se na přístupové cestě v určité době (před úrazem nebo po) objevily plechy, dovolatelka se tudíž domnívá, že pokud by terén byl po zasypání v rovině, nemusely se tam plechy pokládat; obdobně z jeho výpovědi vyplývá, že sníh je odklízen podle potřeby, nespecifikoval však, zda sníh odklízeli v den, kdy k úrazu došlo. Povinností žalované, jako vlastnice nemovitosti, bylo zajistit bezpečnost, což se podle dovolatelky nestalo, takže žalovaná porušila svoji povinnost a její odpovědnost za škodu na zdraví je dána ve smyslu §420 obč. zák. Navrhla proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení §243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část za středníkem zák. č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelka zpochybňuje závěr soudu o tom, že v řízení nebyly prokázány předpoklady odpovědnosti za škodu, především porušení právní povinnosti žalovanou, a to námitkami, jež nesměřují proti správnosti právního posouzení věci. Stejně jako v případě výhrad ke zjištění úrazového děje (odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že žalobkyně neprokázala, že se úraz stal způsobem popsaným v žalobě) se jedná o námitky týkající se správnosti provedených důkazů a jejich hodnocení a správnosti zjištěného skutkového stavu věci; jde tedy o dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., který však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nemůže, neboť jej lze uplatnit pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., nikoliv tedy v této věci.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně neměla v dovolacím řízení úspěch, avšak žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. března 2009
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu