ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.4471.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 4471/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně Č. k. p., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. J., zastoupenému advokátem, o 41.030,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 4 C 28/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 1. 2009, č.j. 5 Co 2835/2008-148, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Strakonicích usnesením ze dne 21. 8. 2008, č.j. 4 C 28/2007-140, odmítl podle §208 odst. 1 o. s. ř. odvolání žalovaného ze dne 11. 4. 2008 proti rozsudku pro zmeškání Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 21. 1. 2008, č.j. 4 C 28/2007-117, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 41.030 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 6. 1. 2009, č.j. 5 Co 2835/2008-148, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle §239 odst. 3 o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) i b) o. s. ř. Dovolatel rekapituluje průběh řízení a namítá, že nedošlo k naplnění veškerých náležitostí pro vydání rozsudku pro zmeškání. Usuzuje, že soud nezjistil podstatné skutečnosti rozhodné pro posouzení neúčinnosti doručení uložením a tím dospěl k nesprávným závěrům. Žalovaný má za to, že doručení předvolání k jednání a rozsudku uložením bylo neúčinné, přičemž argumentaci staví na svých skutkových tvrzeních. Navrhl, aby dovolací soud podle §243 o. s. ř. odložil vykonatelnost napadeného rozsudku, a poté usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 12 věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 7. 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 6. 1. 2009, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou - účastníkem řízení ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., řádně zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle §243c odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Dovolání v této věci není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o odmítnutí odvolání není rozhodnutím ve věci samé.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o odmítnutí odvolání podle §208 odst. 1 o. s. ř. v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení §43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle ustanovení §208 odst. 1 o. s. ř. odvolání pro opožděnost.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odmítnuto odvolání pro opožděnost, není přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, pod poř. č. 41). Na tom nic nemění ani okolnost, že odvolací soud nesprávně poučil účastníky o tom, že dovolání proti jeho usnesení je přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2009
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu