ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.4645.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 4645/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. V., zastoupeného advokátem, proti žalované Č. p., a. s., o zaplacení 948.700,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 18 C 200/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. března 2006, č. j. 8 Co 102/2006-80, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 33.718,65 Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce se na žalované pojišťovně domáhal původně zaplacení částky 948.700,- Kč s příslušenstvím jako pojistného plnění za odcizení vozidla s tím, že na základě pojistné smlouvy bylo jeho vozidlo pojištěno mimo jiné proti krádeži, avšak pojišťovna odmítla plnit. Protože v průběhu řízení pojišťovna žalobci vyplatila pojistné plnění s úrokem z prodlení ve výši 9.123,- Kč, vzal žalobce v tomto rozsahu žalobu zpět a předmětem řízení zůstal nárok na další úroky z prodlení za dobu od 16. 11. 1996 do 22. 2. 2005.
Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 14. 6. 2005, č. j. 18 C 200/2000-63, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 4. 2006, č. j. 18 C 200/2000-85, zastavil řízení ohledně částky 948.700,- s úrokem z prodlení ve výši 9.123,- Kč, žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 21% úrok z prodlení z částky 948.700,- Kč za dobu od 16. 11. 1996 do 22. 2. 2005 v celkové výši 1.637.638,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V řízení zjistil, že dne 26. 4. 1996 byla mezi stranami uzavřena pojistná smlouva, na jejímž základě bylo vozidlo žalobce pojištěno proti krádeži. Dne 11. 6. 1996 došlo k odcizení automobilu, což bylo ohlášeno P. ČR, jež provedla šetření a 10. 7. 1996 věc odložila. Žalobce oznámil pojistnou událost pojišťovně dne 29. 7. 1996. Následně bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání ve věci podvodu, jehož se měl dopustit v souvislosti s krádeží vozidla, což policie sdělila pojišťovně (do 31. 10. 1996). Žalobce byl k 20. 10. 2004 obžaloby pravomocně zproštěn a žalovaná mu poté uhradila pojistné plnění a na úroku z prodlení vyplatila 9.123,- Kč. Od listopadu 1996 do konce roku 1999 žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k výplatě pojistného plnění, pojišťovna od 31. 10. 1996 neprováděla žádné šetření ohledně pojistné události, pouze vyčkávala na výsledek trestního řízení. Soud s odkazem na §788 odst. 1 a §797 odst. 2, 3 obč. zák. (ve znění tehdy účinném) dovodil, že pokud nastala pojistná událost, byla pojišťovna povinna podle uzavřené pojistné smlouvy plnit žalobci. Pokud tedy pojišťovna v přiměřené lhůtě neuhradila žalobci pojistné plnění ani zálohu, aniž prováděla jakékoliv další šetření, ocitla se v prodlení a žalobce má právo na úhradu úroků z prodlení podle §517 obč. zák. ve výši odpovídající nařízení č. 142/1994 Sb. Na splatnost pojistného plnění neměla vliv skutečnost, že žalobce byl trestně stíhán, a neposkytnutí pojistného plnění pouze na základě podezření, že pojistná událost nebyla událostí nahodilou, by mohlo vést k rozsáhlým majetkovým ztrátám na straně pojištěného.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 3. 2006, č. j. 8 Co 102/2006-80, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku potvrdil, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením. Přisvědčil jeho názoru, že žalovaná byla povinna provádět potřebné šetření sama a nebyla oprávněna vyčkávat s výplatou pojistného plnění až na výsledek trestního řízení. Pojistné plnění slouží k majetkovému zajištění pojištěného a takový postup pojišťovny, kdy neplnila po dobu mnoha let, odporuje dobrým mravům ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák. Pojišťovna je povinna splnit svůj závazek v přiměřené době a nemůže vyčkávat po značně dlouhou dobu na výsledek trestního stíhání, jehož délku žalobce sám nemůže ovlivnit. Správný je závěr soudu prvního stupně, že pojišťovna se dostala do prodlení s úhradou pojistného plnění, a žalobce má proto právo na zaplacení úroků v zákonné výši za dobu prodlení.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovozuje jednak z hmotněprávních předpisů upravujících pojištění, a dále proto, že totožná věc je rozhodována odvolacími soudy rozdílně, přičemž poukazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2006, č. j. 20 Co 56/2006-115, v němž se uvádí, že v zákoně není stanoven okamžik, kdy skončí šetření potřebné ke zjištění rozsahu povinnosti pojistitele plnit ve smyslu ust. §797 odst. 3 obč. zák., a proto je nutné ho zjišťovat v každém jednotlivém případě, a jednoměsíční lhůta počínající ode dne, kdy se pojistitel dozvěděl o pojistné události, je jen orientační a nelze ji dodržovat tam, kde předchází šetření policie o vlastním skutku zakládajícím pojistnou událost, a už vůbec ne tam, kde je podezření ze spáchání pojistného podvodu ze strany pojištěného.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že po celou dobu prodlení žalované s výplatou pojistného plnění (tj. od 16. 11. 1996 do 22. 2. 2005) neprováděla žalovaná žádné šetření nutné ke zjištění rozsahu své povinnosti plnit ve smyslu §797 odst. 3 obč. zák., neboť pouhé vyčkávání na výsledek trestního řízení není šetřením pojistitele ve smyslu cit. ustanovení. Zdůraznil smluvní charakter pojištění a navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, popř. zamítl a přiznal mu náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., avšak není důvodné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 24. 3. 2006, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Přípustnost dovolání pro zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu (§237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.) zakládá otázka předložená dovolacímu přezkumu, zda na splatnost pojistného plnění ve smyslu §797 odst. 3 obč. zák. má vliv probíhající trestní stíhání osoby oprávněné z pojištění, neboť se jedná o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena.
Účelem pojištění je zabezpečení fyzické nebo právnické osoby pro případ nahodilých událostí tím, že je jí poskytováno právo na výplatu peněžních prostředků k úhradě potřeb, které v důsledku takových událostí vznikají. Základní povinností pojistitele je povinnost plnit ze smlouvy – dojde-li ke skutečnosti předvídané v pojistné smlouvě, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele plnit – a této povinnosti koresponduje právo pojištěného na plnění. Pokud jde o úroky z prodlení v případě, že pojistitel otálí s výplatou pojistného plnění, zásadně je třeba vycházet z §517 odst. 2 obč. zák., podle nějž má každý věřitel právo požadovat úroky z prodlení od dlužníka, který je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Do prodlení se dlužník dostává, jakmile svůj dluh nesplní včas, tj. v době splatnosti. Dobu splatnosti pojistného plnění upravuje §797 odst. 3 obč. zák., podle nějž plnění je splatné do patnácti dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu povinnosti pojistitele plnit. Šetření musí být provedeno bez zbytečného odkladu; nemůže-li být skončeno do jednoho měsíce po tom, kdy se pojistitel o pojistné události dozvěděl, je pojistitel povinen poskytnout pojištěnému na požádání přiměřenou zálohu.
Pro splatnost plnění pojistitele pojištěnému stanoví zákon lhůtu 15 dnů ode dne skončení šetření, jež pojistitel provádí a v jeho rámci zjišťuje především rozsah své povinnosti. Dobu, po jakou může pojistitel provádět šetření, zákon přímo nestanoví, avšak, jak uvádí §797 odst. 3 obč. zák., šetření musí být provedeno \"bez zbytečného odkladu\", tj. bez neodůvodněných průtahů a v rozsahu nutném pro řádné zjištění důvodu a výše plnění. Toto ustanovení předpokládá, že pojistitel šetření skončí zpravidla do jednoho měsíce po dni, kdy se o pojistné události dozvěděl; trvá-li šetření déle než jeden měsíc, může pojištěný žádat o přiměřenou zálohu na pojistné plnění. Od okamžiku, kdy skončí šetření pojistitele, běží patnáctidenní lhůta k výplatě plnění a po jejím uplynutí se pojistitel dostává do prodlení (§517 obč. zák.). Splatnost pojistného plnění je tedy stanovena pevnou lhůtou, avšak její počátek je vázán na subjektivní okolnosti na straně pojistitele, který provádí šetření, pro něž není doba trvání předepsána, nýbrž jeho délka závisí na konkrétních okolnostech případu. Nelze však dovozovat, že šetření pojistitele by mohlo probíhat po značně dlouhou dobu několika měsíců či dokonce let, a nepřipadá v úvahu, že by po dobu, po kterou probíhá trestní stíhání pojištěného, neběžela lhůta k plnění určená v §797 odst. 3 obč. zák. Šetření P. ČR nebo jiného veřejnoprávního orgánu, byť ve věci, která s pojistnou událostí bezprostředně souvisí, nelze ztotožňovat se šetřením pojistitele ve smyslu §797 odst. 3 obč. zák., a probíhající trestní řízení vedené proti pojištěnému není důvodem, který by měl za následek změnu doby splatnosti pojistného plnění.
Z §788 odst. 2 obč. zák. vyplývá, že součástí pojistné smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky pojistitele, na něž se pojistná smlouva odvolává, a které jsou k ní připojeny nebo byly před uzavřením smlouvy tomu, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, sděleny. Jejich obsahem je – kromě jiného – též vymezení splatnosti pojistného plnění (§13 zák. č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví). Z toho je zřejmé, že jak pojistiteli v pojistných podmínkách, tak oběma účastníkům pojistného vztahu v pojistné smlouvě je dán prostor, aby si upravili podrobněji práva a povinnosti, včetně stanovení splatnosti pojistného plnění. Pokud v daném případě nebyla tato zákonem předvídaná možnost využita, platí pravidla splatnosti pojistného plnění zakotvená v zákoně.
Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací soud (i soud prvního stupně) posoudil po právní stránce otázku prodlení žalované správně.
Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně zamítl (§243b odst. 2, věta před středníkem, o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za 1 úkon v částce 28.035,- Kč (odměna z částky určené podle §10 odst. 3 a §3 odst. 1 bod 6. vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006 /dovolací řízení bylo zahájeno dne 31. 5. 2006/, a snížená na polovinu podle §18 odst. 1 vyhlášky) a náhrady hotových výdajů podle ust. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006 (vyjádření k dovolání bylo sepsáno dne 11. 6. 2007), v částce 300,- Kč. Výsledná částka 28.335,- Kč byla následně zvýšena o 19 % DPH podle §137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobce prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Náhrada nákladů dovolacího řízení činí celkem 33.718,65 Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2009
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu