ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.5463.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 5463/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce S. L., s. s r.o., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) nezletilému P. P., zastoupenému opatrovníkem, 2) M. P., 3) nezletilému M. O., zastoupenému opatrovníkem, 4) M. O., a 5) K. O., žalovaným 3), 4) a 5) zastoupeným advokátkou, o zaplacení 208.360,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 6 C 520/2004, o dovolání žalovaných 3), 4) a 5) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. června 2007, č.j. 7 Co 1263/2007-283, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal náhrady škody, která mu vznikla v důsledku požáru budovy seníku založeného nezletilými žalovanými 1) a 3). Náhrady škody se domáhal společně a nerozdílně jak po nezletilých žalovaných 1) a 3), tak i po žalovaných 2), 4) a 5), kteří měli nad nezletilými žalovanými 1) a 3) jako jejich rodiče vykonávat dohled.
Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 15. 2. 2007, č.j. 6 C 520/2004-229 (poté, co byl jeho rozsudek ze dne 7. 4. 2005, č.j. 6 C 520/2004-52, zrušen usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 10. 2005, č.j. 7 Co 2110/2005-120), uložil všem žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobci 145.000,- Kč s 2% úrokem z prodlení z této částky od 22. 4. 2004 do zaplacení, co do částky 63.360,- Kč a úroků v rozsahu větším, než byly přiznány, žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že požár byl způsoben doutnajícími zbytky pyrotechniky, s níž manipulovali nezletilí žalovaní 1) a 3). Dovodil, že nezletilí byli schopni ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, a proto za vzniklou škodu odpovídají podle ustanovení §415 ve spojení s §420 odst. 1 obč. zák. Společně a nerozdílně (§438 odst. 1 obč. zák.) se žalovanými 1) a 3) za škodu odpovídají podle §422 odst. 1 obč. zák. žalovaní 2), 4) a 5), neboť jako rodiče nezletilých zanedbali povinný dohled, když žalované 2) a 5) věděly, že si jejich děti hrají se zábavní pyrotechnikou, a žalovaný 4) jim tuto pyrotechniku opatřil. Spoluzavinění žalobce na vzniku škody soud neshledal, neboť umístění staveb pro uskladnění sena a slámy v oplocených areálech není standardní, naopak takovéto stavby bývají zhusta umisťovány na volně přístupných prostranstvích, tudíž nelze spatřovat porušení prevenční povinnosti žalobce v tom, že oplocení areálu bylo poškozeno; navíc bylo prokázáno, že žalobce díry v plotě průběžně opravoval. Výše škody byla určena znaleckým posudkem. Soud prvního stupně neshledal důvody pro snížení náhrady škody ve smyslu ustanovení §450 obč. zák.
K odvolání žalovaných 2), 3), 4) a 5) Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 25. 6. 2007, č.j. 7 Co 1263/2007-283, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud zamítl důkazní návrhy žalovaných 3), 4) a 5) s tím, že provádění důkazů navržených již v nalézacím řízení považuje za nadbytečné, neboť skutečnosti, které měly být těmito důkazy prokázány, byly v řízení zjištěny jinak. Uzavřel, že v postupu Policie ČR při vyšetřování příčin požáru nebylo shledáno pochybení ani na základě šetření prováděných inspekcí Ministerstva vnitra ČR a z vyjádření psychologa PhDr. J. Š. nevyplynula potřeba znaleckého zkoumání spontánnosti či vynucenosti výpovědí nezletilých před orgány Policie ČR. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní 3), 4) a 5) společně dovolání. Dovolatelé dovozují přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odkazujíce na dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřují v tom, že soudy obou stupňů odmítly provést důkazy navržené dovolateli k prokázání jejich tvrzení a „zcela vadně“ vycházely ze závěrů orgánů činných v trestním řízení, ačkoliv orgány Policie ČR při šetření příčin vzniku požáru nepostupovaly v souladu se zákonem, zejména porušily pravidla pro provádění výslechu nezletilých. Dovolatelé nesouhlasí se závěrem ohledně spoluzavinění žalobce, neboť dle jejich názoru z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá, že žalobce nedostatečně zabezpečil svůj majetek, umožnil přístup třetích osob do areálu, kde se nacházel seník, čímž porušil svou prevenční povinnost. Napadají rovněž závěr stran nesplnění předpokladů pro moderaci s tím, že pokud byla nezletilým poskytnuta zábavní pyrotechnika, užívali ji vždy v přítomnosti rodičů [žalovaných 2), 4) a 5)] a podle jejich pokynů. Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání (k jeho doplnění podáním ze dne 22. 10. 2007 přitom jako k opožděně podanému nepřihlížel – §241b odst. 3 o. s. ř.) v souladu s čl. II bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nepřichází v posuzované věci v úvahu, neboť zde není splněna podmínka jiného rozhodnutí soudu prvního stupně v důsledku vázanosti právním názorem odvolacího soudu obsaženým v jeho zrušujícím usnesení.
Řídí-li se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., je dovolání přípustné, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, tj. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tak může být založena, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Předpokladem zkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je závěr, že ve výše uvedeném smyslu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, tedy že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.
Pokud dovolatelé polemizují se závěry odvolacího soudu stran spoluzavinění žalobce a splnění podmínek pro moderaci podle ustanovení §450 obč. zák., argumentujíce tím, že skutková zjištění, na jejichž základě dospěl odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, k napadeným závěrům, neodpovídají provedeným důkazům, resp. že z provedeného dokazování vyplývají závěry jiné, uplatňují dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Je však uplatnitelný pouze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. (§241a odst. 3 o. s. ř.). Při zvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nelze správnost skutkových zjištění, resp. skutkových závěrů, úspěšně zpochybnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1992, sp. zn. 7 Cdo 9/92, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1994, sešit č. 1-2, pod č. 8).
Jestliže odvolací soud vyšel z (nezpochybnitelných) skutkových zjištění, že seno a sláma byly žalobcem uskladněny běžným způsobem ve stavbě z boků volně přístupné, že stavby tohoto typu se obvykle nacházejí na volném prostranství, že žádný předpis neukládá jejich oplocení či jiné kvalifikované zabezpečení, že seník se přesto nacházel v oploceném areálu a že žalobce průběžně prováděl opravy oplocení, a jestliže na základě těchto zjištění dovodil, že žalobce nezanedbal prevenční povinnost a není dáno jeho spoluzavinění na vzniku škody ve smyslu §441 obč. zák., nelze toto právní posouzení považovat za rozporné s hmotným právem či ustálenou judikaturou.
Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), lze odvolacímu soudu, za předpokladu, že je dovolání již jinak přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.), vytýkat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolatelé takovou vadu spatřují v tom, že odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, vycházel při zjišťování skutkového stavu věci z výsledku šetření provedeného orgány činnými v trestním řízení, které však postupovaly v rozporu se zákonem, když nedodržely zákonné podmínky pro výslech nezletilých, a nepřipustily důkazy navržené žalovanými k prokázání příčin vzniku požáru a důkazy, jimiž mělo být prokázáno pochybení Policie ČR při výslechu nezletilých žalovaných, resp. to, že na nezletilé byl při výslechu ze strany policejních orgánů vyvíjen nepřiměřený nátlak. Tyto námitky však nezahrnují řešení otázky zásadního právního významu, nehledě k tomu, že odvolací soud se v odůvodnění svého rozsudku (s. 5 – 8) podrobně a důsledně vypořádal s tím, proč považuje provádění důkazů navržených žalovanými za nadbytečné, jakož i s tím, proč má za prokázané, že příčinou vzniku požáru, při němž byla poškozena budova seníku, byla hra žalovaných 1) a 3) se zábavní pyrotechnikou.
Jelikož ze shora uvedených důvodů nelze napadené rozhodnutí považovat za zásadně právně významné ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobci náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalovaným 3), 4) a 5) právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. října 2009
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu