ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.708.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 708/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. B., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu financí ČR, o 100.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 4 C 47/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. října 2006, č. j. 22 Co 1372/2006-203, takto:
I. Dovolání proti výroku rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. října 2006, č. j. 22 Co 1372/2006-203, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ohledně částky 32.960,- Kč s příslušenstvím, se zamítá; jinak se dovolání odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 15. 11. 2005, č. j. 4 C 47/2004-154, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 20. 4. 2006, č. j. 4 C 47/2004-185, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 32.960,- Kč s příslušenstvím, ohledně dále požadované částky 67.040,- Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení včetně nákladů státu. Rozhodl tak o nároku žalobce na náhradu škody způsobené mu Finančním úřadem v Č. K. při daňové exekuci. Soud vyšel ze zjištění, že na základě rozhodnutí o příklepu, který vydal Finanční úřad v Č. K. dne 23. 11. 2000, č. j. 57813/00/082920/2490, se žalobce stal vlastníkem nemovitostí – parcel č. 530, 527/1 a 526 v k. ú. R. n. V., jež koupil za účelem výstavby rekreačního objektu. Nemovitosti byly před konáním dražby oceněny znaleckým posudkem z 21. 8. 2000, jemuž předcházelo místní šetření, avšak nebylo zjištěno, že se zde nachází nekolaudovaná stavba vodohospodářského díla „V. R. n. V.“, která ani v době konání veřejné dražby nebyla zanesena v katastru nemovitostí. Asi po dvou letech od veřejné dražby žalobce zadal geodetické kanceláři vyměření pozemku pro stavbu rekreačního objektu a tehdy bylo zjištěno, že se na nemovitostech nachází vodohospodářské dílo. Soud dospěl k závěru, že Finanční úřad v Č. K. nepostupoval podle §336a o. s. ř. a neurčil cenu závady, nezohlednil tak skutečnost, že na předmětných nemovitostech stojí vodohospodářské dílo, a tuto vadu neuvedl ani v dražební vyhlášce. Soud proto dovodil odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem Finančního úřadu v Č. K. podle §3 písm. b) a §6 odst. 3 a §13 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. a při určení výše náhrady škody za snížení hodnoty pozemku vyšel ze znaleckého posudku.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. 10. 2006, č. j. 22 Co 1372/2006-203, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím rozsudkem tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právním posouzením. Dospěl k závěru, že jednání FÚ nenaplnilo skutkovou podstatu odpovědnosti státu podle §7 ani §13 zákona č. 82/1998 Sb. Pokud žalobce tvrdí, že mu vznikla škoda v důsledku nezákonného rozhodnutí, zákon předpokládá, že pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Taková situace v daném případě nenastala; rozhodnutí o příklepu nabylo právní moci a následně nedošlo k jeho zrušení, případně změně. V postupu finančního úřadu v souvislosti s dražbou pak nelze najít jakékoliv pochybení, které by bylo možno označit za nesprávný úřední postup a za příčinu vzniku škody na straně žalobce. Finanční úřad při provádění daňové exekuce postupoval v souladu s ust. §73 odst. 7 zákona č. 337/1997 Sb. a přiměřeně podle ust. §336 a násl. o. s. ř. a na základě dostupných informací čerpaných z provedeného ohledání nemovitostí, ze znaleckého posudku a z výpisu z katastru nemovitostí nemohl zjistit existenci nikoli právní, ale faktické závady, která vyšla najevo až následně poté, kdy profesionální geodeti provedli zaměření příslušných nemovitostí. Dražební vyhláška obsahovala všechny zákonem stanovené údaje a byla doručena všem zúčastněným stranám. Finanční úřad dodržel předepsaný úřední postup, žádné zákonné ustanovení mu neukládalo provést v souvislosti s prováděním daňové exekuce zaměření tohoto pozemku geodetem.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolání podává z důvodů uvedených v ust. §241a odst. 2 písm. a, b) a odst. 3) o. s. ř. Za nesprávné považuje zejména právní posouzení odpovědnosti žalované a posouzení jednání Finančního úřadu jako bezvadného a nezakládajícího odpovědnost dle ust. §13 zákona č. 82/1998 Sb. Nesprávně je posouzena i otázka příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vznikem škody a dále otázka, co je či není povinností finančního úřadu, resp. orgánu provádějícího exekuční dražbu ve vztahu k dodržení či nedodržení zákonného postupu při daňové exekuci. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že žádné zákonné ustanovení neukládá finančnímu úřadu povinnost provést zaměření nemovitostí. Poukazuje na ustanovení §335 a násl. o. s. ř., která je třeba vykládat tak, že finanční úřad při provádění dražby je povinen vyjmenované úkony učinit, avšak v daném případě nedošlo k určení konkrétních závad váznoucích na nemovitostech, tyto závady nebyly oceněny a v souvislosti s tím nebyla ani správně určena výsledná cena nemovitostí. Dovozuje, že je nerozhodné, z jakých podkladů či informací finanční úřad vychází, jak si tyto zajistí či nezajistí či jaké má možnosti si tyto informace zjistit. Jeho povinností je učinit vše pro to, aby bylo možné správně a bezvadně určit cenu a závady ve smyslu ust. §336a o. s. ř. Pokud není správně zjištěna cena nemovitostí a závady, není splněna povinnost uvedená v ust. §336a o. s. ř. a dochází k nesprávnému úřednímu postupu při exekuci, neboť nejsou správně zjištěny veškeré relevantní údaje, které jsou klíčové pro vedení dražby. Odpovědnost za nesprávné nebo neúplné zjištění závad a nesprávně určenou cenu tak musí nést ten, kdo exekuci provádí. Stavba vodovodu a vodojemu na cizím pozemku je vadou, jež má dle dovolatele charakter jak vady faktické, tak ve svých důsledcích vady právní. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že správce daně postupoval v souladu s §73 zákona č. 337/1992 Sb. a přiměřeně dle občanského soudního řádu a při daňové exekuci dodržel stanovený postup, nedopustil se žádných vad ve způsobu vedení exekučního řízení ani žádné jiné nesprávnosti. Poukazuje na to, že za nesprávný úřední postup dle §13 zákona č. 82/1998 Sb se považují vady ve způsobu vedení řízení, avšak pokud orgán státu shromažďuje podklady – důkazy pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí. Případné vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu podle §1-17 zákona. č. 82/1998 Sb. V této souvislosti žalovaná poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu a v dalším podání uvedla, že žalobce 18. 5. 2007 prodal předmětné pozemky za dohodnutou kupní cenu 263.200,- Kč. Z toho dovozuje, že žádná škoda nemohla žalobci vzniknout, když nemovitosti vydražil za 100.000,- Kč. Navrhla, aby bylo dovolání zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem podle §241 odst. l o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání, které je podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné proti výroku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 32.960,- Kč, není důvodné; ve zbývajícím rozsahu není dovolání přípustné.
Ačkoli dovolatel uplatňuje dovolací důvody podle ust. §241a odst. 2 písm a), b) a odst. 3 o. s. ř., veškeré jeho námitky směřují k nesprávnému právnímu posouzení věci. Uplatněný dovolací důvod soud posuzuje nejen podle toho, jak byl označen, ale především podle jeho obsahu, neboť pouhá citace textu ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. není řádným uplatněním dovolacího důvodu. Dovolací soud je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), tzv. kvalitativní stránka přezkumné činnosti je zásadně určena tím, jak dovolatel vymezil důvod dovolání.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel uplatňuje jako důvod dovolání (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Ustanovení §13 zákona č. 82/1998 Sb. zakládá objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, jíž se nelze zprostit a která předpokládá současné splnění tří předpokladů: nesprávný úřední postup, vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Ačkoliv není pojem nesprávného úředního postupu v zákoně definován, vychází právní teorie i soudní praxe z toho, že jde o porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Z tohoto hlediska za nesprávný postup, vedoucí k odpovědnosti státu, je vedle nevydání či opožděného vydání rozhodnutí, případně jiné nečinnosti státního orgánu, třeba považovat zejména jiné vady ve způsobu vedení řízení, to vše samozřejmě za předpokladu, že poškozenému vznikla škoda (majetková újma vyjádřitelná v penězích), která je v příčinné souvislosti s uvedeným postupem, tedy je-li nesprávný postup orgánu státu se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku.
Dražební vyhláška je rozhodnutím, které soud vydává formou usnesení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1953/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 11/1999), stejně tak rozhodnutím je usnesení o příklepu (srov. §336i až §336k o. s. ř).
Judikatura dovolacího soudu již dříve dovodila, že zvažuje-li orgán státu naplnění podmínek pro vydání rozhodnutí a za tím účelem shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady při zjišťování podkladů a při jejich posuzování se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a z hlediska odpovědnosti státu mohou být zvažovány jedině v rámci odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura 1/2000, pod č. 5, příp. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 430/2000, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, Sv. 14, pod C 1000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1902/2007).
V posuzovaném případě z výsledků řízení vyplývá, že konání dražby předcházelo místní šetření, kterého se zúčastnil znalec, daňový dlužník i zástupce žalované, byl vyžádán posudek znalce o ceně nemovitostí a výpis katastru nemovitostí. Veškerá tato činnost byla předpokladem pro vydání dražební vyhlášky a současně se následně odrazila jak v samotné dražební vyhlášce, tak v rozhodnutí o příklepu.
Pokud rozhodnutí o příklepu jakožto výsledek daňové exekuce nebylo pro nezákonnost zrušeno ani změněno, není dán základní předpoklad odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle zákona č. 82/1998 Sb., a jak bylo uvedeno, nárok uplatněný žalobcem nelze po právní stránce posuzovat podle ustanovení o odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem dle §13 tohoto zákona.
Závěr odvolacího soudu, proti němuž směřují námitky dovolatele, odpovídá výše uvedené rozhodovací praxi soudů. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak není naplněn. Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů věcně správný, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce do měnícího výroku rozsudku odvolacího soudu ohledně částky 32.960,- Kč zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.). Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 67.040,- Kč s příslušenstvím se řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž z hlediska důvodů, pro které bylo dovolání zamítnuto, nelze dovozovat, že by napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu jako nepřípustné odmítl podle §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
Žalobce podal dovolání „do všech výroků“ rozsudku odvolacího soudu, tedy také do výroků o náhradě nákladů řízení. Proti tomuto výroku však tento mimořádný opravný prostředek přípustný není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003), proto bylo dovolání rovněž v tomto rozsahu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. března 2009
JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.
předsedkyně senátu