ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.1132.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 1132/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce Ing. J. R., zastoupeného, proti žalovanému Z. d. Š. - v likvidaci, zastoupenému advokátem, o vydání majetkového podílu a náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 7 C 1739/94, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. října 2007, č. j. 44 Co 342/2007- 311, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Hodoníně (soudu prvního stupně) dne 13. 10. 1994 domáhá, aby mu žalovaný zaplatil 1.177.090,- Kč s příslušenstvím. Částku 836.070,- Kč požaduje z titulu vypořádání majetkového podílu oprávněné osoby podle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, náležejícího jemu samotnému a podílů převedených na něj jeho rodiči a částka 341.020,- Kč je náhrada škod, které měly vzniknout jeho rodičům tím, že žalovaný v rozporu s §9 odst. 7 a §17 písm. c) uvedeného zákona zkrátil jejich majetkové podíly, přičemž tyto pohledávky za žalovaným mu jeho rodiče postoupili.
Rozsudek soudu prvního stupně ze dne 22. 12. 1997, č. j. 7 C 1739/94-82, kterým byla žaloba zamítnuta, k odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 6. 2000, č. j. 15 Co 134/98-94, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně zamítl žalobu ohledně částky 836.670,- Kč proto, že žalobce, resp. jeho rodiče, nesplnili podle §13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. podmínky pro vypořádání podílu v 90denní lhůtě od výzvy k vypořádání a mohlo by k němu dojít podle §13 odst. 3 téhož zákona až po sedmi letech od této výzvy, avšak v průběhu odvolacího řízení tato lhůta uplynula. Ohledně částky 341.020,- Kč byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen pro nepřezkoumatelnost.
Při jednání soudu prvního stupně dne 16. 7. 2007 žalobce navrhl, aby do řízení jako další účastníci na straně žalovaného přistoupily společnosti K. s. r. o. a N. a. s., s odůvodněním, že žalovaný neplatně převedl svůj majetek na společnost K. s. r. o., která jej dále neplatně převedla na společnost N. a. s. Poukázal na to, že z toho důvodu je k jeho žalobě a dalších oprávněných osob u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 7 C 826/94 vedeno řízení proti témuž žalovanému a těmto dvěma společnostem o určení vlastnictví žalovaného k nemovitostem a neplatnosti kupních smluv, které spolu uzavřeli o prodeji movitých věcí. Žaloba byla sice v uvedené věci rozsudkem z 28. 2. 2007 zamítnuta, ale žalobci podali odvolání. Po přistoupení by měly obchodní společnosti zaplatit žalobci žalovanou částku spolu se žalovaným společně a nerozdílně.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 8. 2007, č. j. 7 C 1739/94-305, rozhodl, že přistoupení těchto společností do řízení na straně žalovaného nepřipouští. Uvedl, že nesouhlas žalovaného s tímto přistoupením není podle §92 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) významný. Důvody proti přistoupení těchto společností do řízení spatřoval v tom, že „neřeší problematiku řízení vedeného u OS Hodonín, totiž zda rodiče žalobce byli či nebyli členy žalovaného, či právního předchůdce“, a „i kdyby žalobci ve sporu u OS Brno-venkov byli úspěšní, což se zatím nestalo, nemělo by to žádný vliv na řízení u OS Hodonín“. Přistoupení považoval také za neekonomické, neboť řízení zahájené v roce 1994 již směřuje k vydání rozhodnutí. Uzavřel, že „je zcela zřejmé, že návrh proti dvěma subjektům by musel být zamítnut, neboť nejsou ve vztahu k žalobci osobami, které by mu měly cokoli plnit“.
Krajský soud v Brně (odvolací soud) k odvolání žalobce usnesením ze dne 30. 10. 2007, č. j. 44 Co 342/2007-311, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Zdůraznil, že podstatou přistoupení dalšího účastníka do řízení podle §91 odst. 2 o.s.ř. je řešení otázky pasivní věcné legitimace, kdy na podkladě skutkových tvrzení, obsažených v žalobě nebo dalších podáních, popřípadě dalších okolností, které vyjdou v průběhu řízení najevo, připadá v úvahu společná odpovědnost (společný závazek), nebo s ohledem na okolnosti, které žalobce nemohl znát, není pasivní legitimace postavena najisto. Vždy je však rozhodné, že původní skutková tvrzení zůstávají nezměněna a že ve vztahu k nastupujícímu účastníkovi je po skutkové stránce tvrzen vztah ke skutkovým tvrzením původním. Z těchto hledisek shledal návrh žalobce nedostatečný a ne zcela srozumitelný. Žalobce netvrdí nic, čím by odůvodnil z hlediska hmotněprávní normy přistoupení dalších účastníků do řízení, žádné skutečnosti odůvodňující vztah těchto nastupujících účastníků k původnímu nároku – např. skutková tvrzení, z nichž by se dalo dovodit, že nastupující účastník je povinnou osobou, že odpovídá za škodu nebo že došlo k převodu nebo přechodu povinností, o něž v řízení jde, před podáním žaloby. Skutečnosti tvrzené žalobcem nemají vztah k původnímu nároku, když za takové nelze považovat nedobytnost pohledávky uplatněné vůči původnímu žalovanému a naopak jejich dobytnost ve vztahu k nastupujícím účastníkům.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., a výslovně v něm uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že srozumitelně odůvodnil návrh na přistoupení dalších účastníků tím, že majetek, z něhož měly být vypořádány majetkové nároky oprávněných osob – nečlenů družstva, na úkor těchto osob a bez jejich souhlasu převedl žalovaný na nový právní subjekt společnost K. s. r. o., a aby došlo k úplnému zašantročení majetku, byl dále převeden na společnost N. a. s. Tím na tyto společnosti přešla povinnost, kterou do doby převodu nesl žalovaný, a to dokonce i v případě, že převod majetku nebyl protiprávní. Podle žalobce tyto společnosti spolu se žalovaným „odpovídají společně a téměř nerozdílně za převody majetku za účelem poškození oprávněných osob, které byly zbaveny nároků v milionových hodnotách“, neboť se bezdůvodně obohatily na úkor oprávněných osob. Není proto správný názor odvolacího soudu, že návrh na přistoupení dalších účastníků na straně žalovaného nebyl srozumitelný a že žalobce neodůvodnil dostatečně logicky vztah nastupujících účastníků k původnímu nároku. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 30. října 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou – účastníkem řízení, za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), a že je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b/ o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu lze – s výjimkou některých vad řízení (viz dále) – přezkoumat z podnětu přípustného dovolání jen z důvodů v něm uplatněných (§242 odst. 3 o.s.ř.). Žalobce uplatnil jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Dovolací soud neshledal, že by řízení bylo postiženo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3, popřípadě jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž by byl povinen přihlédnout, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Podle ustanovení §90 o.s.ř. účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný.
Podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Výklad podávaný soudní praxí je pak ustálen v závěru, že přistoupení dalšího účastníka do řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v jeho důsledku nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalované, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, publikované pod č. 9 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2002). Je přitom nepřípustné, aby návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení byl obcházen institut záměny účastníka ve smyslu §92 odst. 2 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, publikované pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2007). Nehospodárnost připuštění dalšího účastníka je podle konstantní judikatury dovolacího soudu dána zejména tehdy, jestliže by takový postup vyvolal další dokazování, které by jinak nebylo potřebné, a ve svých důsledcích by vedlo k oddálení rozhodnutí věci mezi dosavadními účastníky řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 33 Odo 503/2004).
Žalobce se v dané věci domáhá na žalovaném zaplacení peněžité částky, která mu přísluší jako oprávněné osobě z titulu vypořádání majetkového podílu a podílů převedených na něj jeho rodiči podle zákona č. 42/1992 Sb. a pohledávek na náhradu škody postoupených mu rodiči, když škodu měl způsobit žalovaný neoprávněným zkrácením (výpočtem) jejich majetkových podílů. K tomu žalobce uvedl v řízení příslušná skutková tvrzení, navrhl důkazy a soud prvního stupně také dokazování i k tvrzením žalovaného a jeho důkazním návrhům provedl. Teprve v roce 2007 přišel žalobce s návrhem na přistoupení dalších účastníků – obchodních společností do řízení na straně žalované, opírající se však o další nová skutková tvrzení, a sice o neplatné dispozice žalovaného s majetkem, k nimž mělo dojít mezi ním a těmito společnostmi. Skutkové vymezení žalovaného nároku vůči žalovanému a obchodním společnostem je tedy rozdílné. Žalobce sám uvedl, že už od roku 1994 vede také se žalovaným a těmito obchodními společnostem spor o určení vlastnictví žalovaného k nemovitostem a neplatnost kupních smluv mezi nimi uzavřených. Dovolací soud sice nesdílí názor odvolacího soudu, že skutková vylíčení žalobního nároku nebyla dostatečně srozumitelná, neboť žalobce uvedl, že požaduje zaplacení peněžité částky z důvodu neplatných majetkových převodů. Nelze však přehlédnout, že úvaha odvolacího soudu ve své podstatě vychází i z hlediska procesní ekonomie, které zmínil už soud prvního stupně, když řízení trvá od roku 1994 a je ve stadiu před vydáním rozhodnutí. Přistoupení obchodních společností do řízení by však vyvolalo potřebu dalšího dokazování, spojeného s dalšími časovými prodlevami.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je v mezích otevřených dovolacímu přezkumu správné, a dovolací soud dovolání podle §243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech (dovolacího) řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. července 2009
JUDr.Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu