ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.1965.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 1965/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně K. a. s., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. Š., zastoupenému advokátkou, o zaplacení částky 22.772,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 6 C 114/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. ledna 2008, č. j. 61 Co 509/2007-128, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 9. února 2006, č. j. 61 Co 63/2006-45, zrušil rozsudek pro zmeškání ze dne
1. listopadu 2005, č. j. 6 C 114/2005-33, jímž Okresní soud v Rokycanech (soud prvního stupně) vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 22.772,- Kč s tam uvedeným poplatkem z prodlení (z titulu dlužného nájemného z bytu za dobu od dubna 2002 do dubna 2003) a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Poté soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13. února 2007, č. j. 6 C 114/2005-94, ve spojení s usnesením ze dne 16. srpna 2007, č. j. 6 C 114/2005-112, opětovně žalobě vyhověl a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 9. ledna 2008, č. j.
61 Co 509/2007-128, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 21.674,- Kč s tam uvedeným poplatkem z prodlení (výrok I.), žalobu zamítl ohledně částky 1.098,- Kč s tam uvedeným poplatkem z prodlení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.) a o nákladech řízení státu (výroky V. a VI.).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“) konstatuje, že výrokem I. ohledně částky 21.674,- Kč s tam uvedeným příslušenstvím odvolací soud citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve skutečnosti potvrdil a je nerozhodné, že i ve vztahu k této částce s příslušenstvím uvedl, že ho mění (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. dubna 1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné pod č. 52 v sešitě č. 9 z roku 1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání žalovaného směřuje především proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu (a dále také proti nákladovým výrokům III., IV., V. a VI.). S přihlédnutím k tomu, co je uvedeno v předchozím odstavci odůvodnění tohoto rozhodnutí, se bude jeho přípustnost proti výroku I. napadeného rozsudku řídit ustanoveními §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř. Dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (neboť v tomto výroku nerozhodl soud prvního stupně jinak než ve svém dřívějším /odvolacím soudem zrušeném/ rozsudku – v obou případech šlo ohledně této částky s příslušenstvím o vyhovující rozsudky soudu prvního stupně) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., protože napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.
S přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř) totiž dovolatel uplatnil ve vztahu k výroku I. napadeného rozsudku dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. (namítl v něm, že nájemné z bytu nedluží a naopak za leta 2000 až 2003 zaplatil
o 20.370,- Kč více), jak ostatně v dovolání výslovně uvedl. Přitom však přehlédl, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř. (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu §238 odst. 2 a §238a odst. 2 o.s.ř.) – přípustné (§241a odst. 3 o.s.ř.). Je-li, jako v daném případě, přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Dovolání není přípustné ani proti výrokům III., IV., V. a VI. napadeného rozsudku, neboť rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení má povahu usnesení, proti němuž není dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1edna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněném pod č. 88 v sešitě č. 5
z roku 2002 časopisu Soudní judikatura).
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. června 2009
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu