ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.2989.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 2989/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce B. d. S., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) V. P., a 2) Mgr. T. P., LL.M., o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp.zn. 9 C 280/2007, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2008, č.j. 13 Co 83/2008-73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) zastavil usnesením ze dne
9. 1. 2008, č.j. 9 C 280/2007-55, z důvodu zpětvzetí žaloby řízení o vyklizení bytu č. 5, nacházejícího se ve III. nadzemním podlaží domu čp. 1253 ve S. ul. v P. 8 – K. a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobce a žalované 1), směřujícímu pouze do výroku o nákladech řízení, Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 28. 2. 2008, č.j. 13 Co 83/2008-73, výrok I. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8.211,- Kč; ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Výrokem II. pak odvolací soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 952,- Kč. Výrokem III. soud rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 28. února 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §240 odst. 1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu
(§240 odst. 2 o.s.ř.). Podle §240 odst. 3 věty první o.s.ř. je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Věta druhá uvedeného ustanovení pak stanoví, že neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k podání dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení.
V projednávané věci nebylo vydáno odvolacím soudem opravné usnesení a nejde ani o případ, jež má na mysli ustanovení §240 odst. 2 a 3 o.s.ř.
Jak se podává z obsahu spisu (viz doručenka na č.l. 74 verte), byl rozsudek odvolacího soudu doručen právnímu zástupci žalované a rovněž žalovanému postupem podle §46 odst. 3 o.s.ř, neboť nebyl dne 25. 3. 2008 při doručování zásilky obsahující rozsudek odvolacího soudu zastižen a zásilka byla téhož dne uložena; v třídenní lhůtě, jež skončila dne 28. 3. 2008 (pátek) nebyla zásilka vyzvednuta, takže uvedený den se považuje za den doručení. Dvouměsíční zákonná lhůta k podání dovolání začala běžet dnem 29. 3. 2008 a skončila dne 28. 5. 2008. Faktické převzetí rozsudku odvolacího soudu žalovaným a právním zástupcem žalované dne 2. 4. 2008 (viz č.l. 74 verte) nemělo na běh lhůty vliv.
Bylo-li dovolání podáno elektronicky dne 2. 6. 2008 a následně doplněno písemným podáním stejného znění podaným na poště dne 5. 6. 2008, stalo se tak zjevně po uplynutí zákonné dvouměsíční dovolací lhůty.
Se zřetelem k uvedenému Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání žalovaných jako opožděné podle §243b odst. 5 a §218a o.s.ř. odmítl.
Nejvyšší soud považuje za důležité dále zdůraznit, že i kdyby bylo předmětné dovolání podáno včas, bylo by rovněž odmítnuto pro nepřípustnost.
V dané věci byl dovoláním napaden výrok odvolacího soudu o nákladech řízení. Dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení
o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé. Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud dle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř., neboť žalobci nevznikly (podle obsahu spisu) v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo vůči žalovaným, jejichž dovolání bylo pro opožděnost odmítnuto. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2009
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu