ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.4336.2007.1
sp. zn. 26 Cdo 4336/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce m. Š., zastoupeného advokátem, proti žalované Z. H., zastoupené advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 111/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. května 2007, č. j. 12 Co 503/2006-94, takto:
I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. května 2007, č. j. 12 Co 503/2006-94, pokud jím byl změněn rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. dubna 2006, č. j. 8 C 111/2005-35, ve výroku I. o přivolení k výpovědi z nájmu bytu a o výpovědní lhůtě a ve výroku II. o uložení vyklizovací povinnosti žalované z bytu tak, že bylo přivoleno k výpovědi z nájmu „bytu číslo 63, I. kategorie, o velikosti 3+1 s příslušenstvím, nacházejícího se v 10. podlaží domu č. p. 2322, č. o. 2 na ulici K. v Š.“, bylo určeno, že tříměsíční výpovědní lhůta skončí posledním dnem třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, a žalované bylo uloženo byt vyklidit a vyklizený předat žalobci, se odmítá.
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. května 2007, č. j. 12 Co 503/2006-94, pokud jím byl změněn rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. dubna 2006, č. j. 8 C 111/2005-35, tak, že vyklizovací povinnost žalované z bytu byla vázána na poskytnutí přístřeší, se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.927,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. dubna 2006, č. j. 8 C 111/2005-35, vyhověl žalobě a výrokem I. přivolil k výpovědi žalobce z nájmu žalované k „bytu č. 63, I. kategorie, o velikosti 3+1, v 10. podlaží domu č. p. 2322, č. o. 2 na ulici K. v Š.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“),
a určil, že nájemní poměr skončí uplynutím posledního dne třetího měsíce po právní moci rozsudku; výrokem II. uložil žalované povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do patnácti dnů od zajištění náhradní bytu. V návaznosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.).
K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28. května 2007, č. j. 12 Co 503/2006-94, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že přivolil k výpovědi z nájmu předmětného bytu, určil, že tříměsíční výpovědní lhůta skončí posledním dnem třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, a žalované uložil povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený žalobci předat do patnácti dnů od zajištění přístřeší; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.
Soudy obou stupňů shledaly žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu bytu důvodnou; dovodily, že v důsledku nezaplacení nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu žalovanou po dobu delší než tři měsíce (za rok 2004 dlužila žalobci z tohoto titulu částku 14.232,- Kč) je naplněn důvod výpovědi z nájmu bytu podle §711 odst. 1 písm. d/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni dání výpovědi z nájmu bytu /a ve znění před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb./ (dále jen „obč. zák.“). Soud prvního stupně podmínil vyklizovací povinnost žalované z bytu zajištěním náhradního bytu (podle §712 odst. 5 věty druhé obč. zák.). Na základě skutkových zjištění, že žalované byl v roce 2000 svěřen do výchovy nezletilý vnuk F. H., o něhož pečuje, totiž dovodil naplněnost jak předpokladu důvodů zvláštního zřetele hodných, tak také druhého předpokladu ve smyslu §712 odst. 5 věty druhé obč. zák., tj. že jde o rodinu s nezletilými dětmi. Naproti tomu odvolací soud – s odkazem na ustanovení §712 odst. 5 věty první obč. zák. – rozhodl, že žalovaná je povinna byt vyklidit po skončení nájemního poměru do patnácti dnů od zajištění (poskytnutí) přístřeší; pro vyšší formu bytové náhrady (ve smyslu §712 odst. 5 věty druhé obč. zák.) neshledal – na rozdíl od soudu prvního stupně – důvody zvláštního zřetele hodné. Ty nelze podle odvolacího soudu spatřovat v tom, že žalovaná pečuje o nezletilé dítě; tato okolnost totiž naplňuje předpoklad rodiny s nezletilými dětmi, a proto nemůže současně naplňovat i předpoklad důvodů zvláštního zřetele hodných.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Uplatněné dovolací námitky podřadila pod dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. b/, odst. 3 o.s.ř. Především zdůraznila, že na vzniklý dluh již uhradila částku 57.744,- Kč (nikoli pouze částku 46.917,- Kč, jak podle ní nesprávně uvedl odvolací soud) a že hovoří-li odvolací soud o zbylém dluhu v částce 14.232,- Kč, vychází z dluhu „na penále za pozdní platby, neboť nejde o dluh na nájemném“. Současně namítla, že při posuzování otázky formy bytové náhrady pokládal odvolací soud za irelevantní skutečnost, že jí byl svěřen do výchovy nezletilý vnuk, o něhož pečuje. Tím ovšem podle jejího názoru zúžil „nepřípustně dopadající hypotézu §712 odst. 5 obč. zák.“ Podle jejího mínění soud „nemůže vázat povinnost nájemce k vyklizení bytu na zajištění náhradního bytu, ovšem pouze a jedině nejde-li o rodinu s nezletilými dětmi“. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že ke dni doručení žaloby obsahující výpověď z nájmu bytu dlužila žalovaná na nájemném a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu skutečně částku 14.232,- Kč, tj. za květen 2004 částku 2.301,- Kč a za měsíce září, listopad a prosinec 2004 vždy částku 3.977,- Kč. Navíc dodal, že v případě žalované nešlo „o první a ojedinělou situaci“ v plnění povinnosti platit nájemné
a úhradu za služby. Není-li naplněn předpoklad důvodů zvláštního zřetele hodných, nelze podle žalobce vyklizovací povinnost nájemce vázat na vyšší formu bytové náhrady (než je přístřeší), byť by šlo o rodinu s nezletilými dětmi. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Při řešení otázky přípustnosti dovolání dovolací soud nepřehlédl, že i když v dané věci odvolací soud, který správně přezkoumal prvostupňový rozsudek ve všech jeho výrocích (§212 odst. 1 písm. d/ o.s.ř.), formuloval výrok svého rozsudku tak, jakoby napadený rozsudek soudu prvního stupně měnil v celém rozsahu, ve skutečnosti – jak plyne z porovnání obsahu jednotlivých výroků napadeného rozsudku s rozsudkem soudu prvního stupně – změnil (vedle nákladového výroku) jen výrok o bytové náhradě pro dovolatelku (dále jen „měnící výrok“). Naproti tomu ve výrocích o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, o určení běhu výpovědní lhůty a o uložení vyklizovací povinnosti žalované je rozsudek odvolacího soudu ve srovnání s rozsudkem soudu prvního stupně obsahově shodný, tedy ve skutečnosti potvrzující (dále jen „potvrzující výrok“).
Otázku přípustnosti dovolání Nejvyšší soud řešil zvlášť ve vztahu k potvrzujícímu výroku napadeného rozsudku a zvlášť ve vztahu k jeho měnícímu výroku.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku napadeného rozsudku se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. není dovolání proti potvrzujícímu výroku přípustné, neboť tímto výrokem bylo ve výrocích o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, o určení běhu výpovědní lhůty a o uložení vyklizovací povinnosti žalované z bytu potvrzeno v pořadí první rozhodnutí soudu prvního stupně.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle
§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.
V projednávané věci použila dovolatelka ve vztahu k potvrzujícímu výroku dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. (jímž brojila proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů čerpaly svá skutková zjištění pro posouzení naplněnosti výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. d/ obč. zák.). Výtka nesprávného právního posouzení věci je tak v tomto ohledu ve skutečnosti založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění. Pro tyto účely přichází dovolatelka s novými tvrzeními a na jejich základě nabízí „svůj vlastní“ (doplněný, resp. odlišný) skutkový stav rozhodný pro posouzení věci podle §711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. Dovolatelka však především přehlédla, že pro dovolací řízení platí zákaz tzv. skutkových „novot“. Současně rovněž přehlédla, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř. (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu §238 odst. 2 a §238a odst. 2 o.s.ř.) – přípustné (§241a odst. 3 o.s.ř.). Je-li – jako v daném případě – přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Jestliže tedy dovolatelka ve vztahu k potvrzujícímu výroku ve skutečnosti zpochybnila správnost (úplnost) skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vycházel i soud odvolací, a z okolností uvedených v dovolání dovozovala nesprávnost závěru o naplněnosti výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. d/ obč. zák., nemohou tyto námitky založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Dovolání proti měnícímu výroku napadeného rozsudku je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Pro úplnost lze připomenout, že přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení se omezuje pouze na měnící výrok týkající se bytové náhrady pro dovolatelku (po změnách, které byly v občanském zákoníku provedeny zákonem č. 509/1991 Sb., je rovněž rozhodování soudů o bytové náhradě rozhodováním ve věci samé – srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1993, pod pořadovým číslem 28). Propojení výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž dovolání přípustné je, s výrokem, který není přípustno zkoumat, se při rozhodnutí o dovolání projevuje toliko v tom, že shledá-li soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, jehož sepětí se zkoumaným výrokem vymezuje ustanovení §242 odst. 2 písm. d/ o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. června 1997, sp. zn. 2 Cdon 1493/96, uveřejněný pod č. 87 v sešitě č. 11 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura).
Podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Existence uvedených vad nebyla tvrzena a z obsahu spisu tyto vady zjištěny nebyly.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
S přihlédnutím k právnímu posouzení věci odvolacím soudem a k obsahové konkretizaci uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. půjde v dovolacím řízení o odpověď na otázku, zda pro přisouzení bytové náhrady ve formě náhradního bytu či náhradního ubytování podle §712 odst. 5 věty druhé obč. zák. postačí, že jde o rodinu s nezletilými dětmi.
Podle §712 odst. 5 věty první a druhé obč. zák. skončil-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele podle §711 odst. 1 písm. c/, d/, g/ a h/, stačí při vyklizení poskytnout přístřeší. Jde-li o rodinu s nezletilými dětmi a skončil-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele podle §711 odst. 1 písm. c/ a d/, může soud, jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, rozhodnout, že nájemce má právo na náhradní ubytování, popřípadě na náhradní byt.
Při skončení nájemního poměru výpovědí pronajímatele, mimo jiné i podle §711 odst. 1 písm. d/ obč. zák., se při vyklizení zásadně poskytuje pouze přístřeší (§712 odst. 5 věta první obč. zák.). Z ustanovení §712 odst. 5 věty druhé obč. zák., které je ve vztahu k ustanovení §712 odst. 5 věty první obč. zák. ustanovením speciálním, vyplývá sice možnost soudu rozhodnout, že nájemce má právo na náhradní ubytování, popřípadě na náhradní byt, avšak to pouze za současného naplnění dvou v něm normovaných předpokladů. Prvním z nich je skutečnost, že jde o rodinu s nezletilými dětmi (uvedený předpoklad je podle ničím nezpochybněných skutkových zjištění v projednávané věci naplněn). Druhým předpokladem pro uvedený postup jsou důvody zvláštního zřetele hodné. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 25. listopadu 1997, sp. zn. 2 Cdon 71/96, v němž dovodil, že „skončil-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele – mimo jiné z důvodu podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. – je přiznání práva na bytovou náhradu v podobě náhradního ubytování či náhradního bytu především podmíněno tím, že jde o rodinu s nezletilými dětmi. Jedině za splnění této podmínky může soud rozhodnout, že nájemci tato bytová náhrada přísluší, a to tehdy, je-li splněna i další podmínka – důvody zvláštního zřetele hodné. Obě podmínky musí být splněny kumulativně“.
Dovolací soud se neztotožňuje s dovolací námitkou, že při řešení otázky formy bytové náhrady podle §712 odst. 5 obč. zák. pokládal odvolací soud za irelevantní skutečnost, že dovolatelce byl svěřen do výchovy nezletilý vnuk, o něhož pečuje. Odvolací soud totiž v tomto směru především dovodil, že péče o nezletilé dítě, které bylo dovolatele svěřeno do výchovy, nemůže současně naplňovat jak předpoklad rodiny s nezletilými dětmi, tak také předpoklad důvodů zvláštního zřetele hodných (§712 odst. 5 věta druhá obč. zák.), a poté pokračoval, že je-li tímto naplněn pouze předpoklad rodiny s nezletilými dětmi (není tím současně naplněn předpoklad důvodů zvláštního zřetele hodných), je – při absenci důvodů zvláštního zřetele hodných – vyloučena úvaha o vyšší formě bytové náhrady podle §712 odst. 5 věty druhé obč. zák. S tímto názorem se dovolací soud ztotožňuje, neboť odpovídá ustálenému výkladu ustanovení §712 odst. 5 věty druhé obč. zák. Dovolatelka se proto mýlí, má-li – s přihlédnutím k charakteru dovolacích námitek – za to, že vyšší formu bytového náhrady (náhradní byt či náhradní ubytování) lze v těchto případech přisoudit již tehdy, jde-li o rodinu s nezletilými dětmi. Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. nebyl použit opodstatněně.
Lze uzavřít, že měnící výrok rozsudku odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. a jeho obsahové konkretizace správný ve smyslu §243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. Dovolací soud proto dovolání proti uvedenému výroku podle téhož ustanovení bez jednání
(§243a odst. 1 o.s.ř.) zamítl. Dovolání proti potvrzujícímu výroku napadeného rozsudku – vzhledem k tomu, co je vyloženo na jiném místě odůvodnění tohoto rozhodnutí – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl pro nepřípustnost.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §142 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovanou, která zčásti nebyla v dovolacím řízení úspěšná a zčásti muselo být její dovolání odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.000,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 627,- Kč představující 19 % DPH (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 20. ledna 2009
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu