ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.4595.2007.1
sp. zn. 26 Cdo 4595/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně E. spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti žalovanému V. P., zastoupenému advokátem, o určení obvyklého nájemného z bytu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 15 C 149/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 24. května 2007, č. j. 23 Co 130/2007-40, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.257,- Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne
20. prosince 2006, č. j. 15 C 149/2006-19, zamítl změněnou žalobu, aby žalovaný byl povinen platit v době od 1. ledna 2002 do 30. června 2006 nájemné z bytu („bytu o velikosti 3+1 s příslušenstvím ve 4. nadzemním podlaží domu č. p. 438 v ulici Kyjevská v P.“ – dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) v částce 4.100,- Kč měsíčně (výrok I.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále též jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. května 2007, č. j. 23 Co 130/2007-40, potvrdil citovaný rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I., změnil ho v nákladovém výroku II. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Z provedených důkazů vzaly soudy obou stupňů mimo jiné rovněž za zjištěno, že žalovaný (nájemce předmětného bytu) platil žalobkyni (pronajímatelce bytu) v žalovaném období od 1. ledna 2002 do 30. června 2006 z předmětného bytu tzv. regulované nájemné v částce 1.393,- Kč měsíčně. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně pak dovodil, že může-li soud nájemné z bytu zvýšit – vzhledem k tam uvedené judikatuře Ústavního soudu České republiky – konstitutivním rozhodnutím (pro futuro), zakládá takové rozhodnutí účinky nejdříve od data jeho vyhlášení a nikoli zpětně (tedy v daném případě za žalované období od 1. ledna 2002 do 30. června 2006); proto zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítla, že „má-li být rozhodnutím obecných soudů dotvářeno právo s tím, že takováto rozhodnutí je pak třeba považovat za zákon v materiálním slova smyslu, nelze přijmout právní závěr, že tak lze činit pouze od data vyhlášení rozhodnutí … je tak třeba činit za celé období, co příslušná právní úprava absentuje“. Dále uvedla, že v nálezech (které v dovolání zmínila) Ústavní soud „nevyřkl jednoznačný závěr, že by nebylo možné dotvářet chybějící právo zpětně“. Připomněla rovněž, že již ve čtyřech obdobných případech u Ústavního soudu uspěla, a podotkla, že ve věci sp. zn. Pl. ÚS 7/07 je u Ústavního soudu České republiky veden návrh Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích na zrušení části první zákona č. 107/2006 Sb. Z obsahu dovolání vyplývá dovolací návrh, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání mimo jiné uvedl, že odvolací soud se při řešení dané problematiky neodchýlil od právních názorů, které v tomto směru – s odkazem na příslušné právní názory Ústavního soudu – přijal Nejvyšší soud. Podotkl, že nájemné za dobu od 31. března 2006 do 30. června 2006 je zapotřebí již řešit podle zákona č. 107/2006 Sb. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
V daném případě odvolací soud potvrdil v napadeném výroku I. v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, a proto dovolání proti napadenému rozsudku není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Dovolání však nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z posléze uvedených důvodů po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. dovolatelka zpochybnila správnost právního názoru, že obecný soud je oprávněn nájemné z bytu zvýšit pouze konstitutivním rozhodnutím (pro futuro) a nikoli zpětně. Řešení uvedené otázky se již v soudní praxi ustálilo a odvolací soud se od tohoto ustáleného řešení neodchýlil.
Již ustálená soudní praxe totiž dovodila, že nedošlo-li ohledně výše nájemného k dohodě mezi účastníky právního vztahu nájmu bytu, pak při absenci pozitivní právní úpravy v době do 30. března 2006 byl obecný soud oprávněn zasáhnout do obsahu nájemního vztahu a nájemné z bytu zvýšit (stanovit), a to nikoli zpětně, nýbrž konstitutivním rozhodnutím (pro futuro) – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze 7. července 2006, sp. zn. 26 Cdo 32/2006, z 30. srpna 2006, sp. zn. 26 Cdo 1013/2005, z 31. srpna 2006, sp. zn. 26 Cdo 1039/2006, z 10. října 2006, sp. zn. 26 Cdo 1924/2006, z 24. října 2006, sp. zn. 26 Cdo 2106/2006, z 21. března 2007, sp. zn. 26 Cdo 1598/2006, a z 27. dubna 2007, sp. zn. 33 Odo 541/2005. V rozsudku ze dne
29. října 2008, sp. zn. 26 Cdo 3663/2007, pak Nejvyšší soud – s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 26. července 2007, sp. zn. II. ÚS 361/06 – dovodil, že „tento postup je ústavně konformní do doby účinnosti platné právní úpravy, řešící od 1.1.2007 právní vztah mezi pronajímatelem a nájemcem“. Zbývá dodat, že usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 14. srpna 2008, sp. zn. Pl. ÚS 7/07, byl odmítnut návrh Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích na zrušení části první zákona č. 107/2006 Sb.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal dovolatelku, která zavinila, že její dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalovanému v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5. ve spojení s §3 odst. 2 věty před středníkem a §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 1.957,- Kč představující 19 % DPH (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 20. ledna 2009
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu