ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.4690.2007.1
sp. zn. 26 Cdo 4690/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně m. č. P. 2, zastoupené advokátkou, proti žalovanému J. K., zastoupenému advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 244/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2007, č. j. 16 Co 48/2007-119, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.142,- Kč k rukám advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
K odvolání účastníků Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. listopadu 2005, č. j. 39 Co 245/20005-94, změnil rozsudek (v pořadí druhý) Obvodního soudu pro Prahu 2 (soud prvního stupně) ze dne 2. března 2005, č. j. 10 C 244/2003-74, kterým bylo žalovanému uloženo, aby vyklidil byt č. 1 o velikosti 1+1, II. kategorie, ve 2. podlaží domu č. p. 260 v P. 2 – N.M., N. Z. 14 (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) a vyklizený jej odevzdal žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku, tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V pořadí prvý rovněž žalobě vyhovující rozsudek soudu prvního stupně ze dne 13. ledna 2003, č. j. 10 C 244/2003-43, k odvolání žalovaného odvolací soud zrušil usnesením ze dne 9. června 2004, č. j. 11 Co 120/2004-59, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozsudkem ze dne 14. prosince 2006, č. j. 26 Cdo 1379/2006-108, zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 30. listopadu 2005, č. j. 39 Co 245/2005-94, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Následně odvolací soud rozsudkem ze dne 24. dubna 2007, č. j. 16 Co 48/2007-119, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování listinnými důkazy (zejména spisem soudu prvního stupně sp. zn. 2 D 444/2002, evidenčními listy ze 17.11.1997, 2.8.2001 a 17.7.2002, žádostí o umístění do ústavu sociální péče, rozpisy úhrad nájemného) a výslechem žalovaného a svědkyně I. K., matky žalovaného. Dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že žalovanému nesvědčí žádný právní titul k užívání předmětného bytu, neboť na něj nepřešlo právo nájmu. Na základě nájemní smlouvy ze dne 4. září 1996 uzavřené s žalobkyní byla nájemkyní bytu Z. R., prateta žalovaného. Žalovaný však neprokázal, že by ke dni úmrtí nájemkyně, tj. k 31. květnu 2002, splnil jednu z podmínek kumulativně stanovených v §706 odst. 1 věty druhé občanského zákoníku ve znění účinném do 30. března 2006 (dále jen „obč. zák.“) pro přechod tohoto práva, tedy že by se Z. R. vedl po dobu nejméně tří let před její smrtí společnou domácnost. Žalovaný sice se svojí pratetou od roku 1996, kdy začal studovat ČVUT v P., do její smrti v bytě bydlel, avšak nešlo o vedení společné domácnosti s úmyslem trvale v takovéto domácnosti žít. K nastěhování žalovaného do bytu došlo z důvodu nutnosti jeho ubytování v P. po dobu studia. Na víkendy odjížděl zpět ke svým rodičům do N., se kterými tak nepřestal vést společnou domácnost, když rodina žalovaného přispívala pratetě Z. R. pouze na bydlení. Odvolací soud tak neměl za prokázaný úmysl trvalosti soužití žalovaného s jeho pratetou paní Z. R.. Listinné důkazy, které uvádí žalovaného jako spolužijící osobu, neprokazují vedení společné domácnosti, nýbrž jen skutečnost, že žalovaný v bytě po dobu studií u své pratety bydlel.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o.s.ř.“). Za otázku zásadního významu považuje výklad pojmu společná domácnost ve smyslu §706 odst. 1 obč. zák. Žalovaný odvolacímu soudu vytýká, že na základě stejných důkazů, které byly rozšířeny jen o výslech jeho matky, která navíc potvrdila skutečnosti svědčící pro splnění podmínek pro přechod nájmu bytu, dospěl k diametrálně odlišnému rozhodnutí, než ve svém předchozím rozsudku. Přitom vedení společné domácnosti s jeho pratetou Z. R. potvrdila ve své svědecké výpovědi jak jeho matka, tak on sám; proto považuje za nepodložené zjištění odvolacího soudu, že nikdy nepřestal být členem domácnosti svých rodičů. Žalovaný dále namítl, že odvolací soud nesprávně hodnotil jednotlivé důkazy ve vztahu k posouzení zákonných podmínek pro přechod nájmu bytu, a to i v souvislosti s §157 odst. 2 o.s.ř., zvláště, když většina provedených důkazů svědčila o splnění zákonných podmínek pro přechod nájmu bytu. Závěrem navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se skutkovými zjištěními i právním posouzením věci, jak je učinil odvolací soud. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Podle čl. II. bodu 12 věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. červenec 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno 24. dubna 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.“).
Dovolací soud shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.).
Poté se zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. Zbývá dodat, že vady podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a ani vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají a lze je přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání (§242 odst. 3 o.s.ř.). Nad rámec těchto úvah dovolací soud uvádí, že rozsudek odvolacího soudu je ve smyslu §157 odst. 2 o.s.ř. přezkoumatelným rozhodnutím, neboť z něj vyplývá, které skutečnosti vzal odvolací soud za prokázány a které nikoliv, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaké učinil závěry o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce.
Dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť soud prvního stupně oběma rozsudky rozhodl shodně tak, že žalobě vyhověl.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., z něhož ji taktéž dovozuje dovolatel.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
V projednávané věci podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jímž brojil proti skutkovým zjištěním učiněným odvolacím soudem, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění pro závěr, že bydlení žalovaného v bytě se Z. R. umožňovalo jeho ubytování v P., kde studoval, avšak ve společné domácnosti žil s rodiči v N.. Dovolatel však opomenul, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. (nebo při obdobném užití těchto ve smyslu §238 odst. 2 a §238a odst. 2 o.s.ř.) – přípustné (§241a odst. 3 o.s.ř.). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována [podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.], nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Dovolací soud zavázal podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř. žalovaného, který zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady se sestávají z odměny advokátky v částce 1.500,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d) ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15, §17 odst. 2, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 ve spojení s §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 342,- Kč představující 19 % DPH (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. července 2009
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu