ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.5217.2007.1
sp. zn. 26 Cdo 5217/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce B. d. T., zastoupeného advokátem, proti žalované L. K., zastoupené advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp.zn. 17 C 282/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. srpna 2006, č.j. 12 Co 745/2004-102, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.142,- Kč, k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem (soud odvolací) rozsudkem ze dne 2. 8. 2006, č.j. 12 Co 745/2004-102, potvrdil rozsudek ze dne 8. 9. 2004, č.j.
17 C 282/2001-67, kterým Okresní soud v Teplicích (soud prvního stupně) přivolil k výpovědi z nájmu žalované k bytu č. 17, sestávajícímu z kuchyně, čtyř pokojů a příslušenství, v 6. podlaží domu č.p. 1608, ulice B. v T. (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“), určil, že nájemní vztah skončí uplynutím tříměsíční lhůty, uložil jí byt vyklidit do patnácti dnů od zajištění náhradního ubytování a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl
o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že žalobce je vlastníkem předmětného domu, že žalovaná předmětný byt užívá od roku 1995 na základě dohody o výměně bytu, že v minulosti, zejména během roku 2001, si nájemci ostatních bytů v domě opakovaně stěžovali na její chování, a to především Mgr. T. P., nájemce bytu, nacházejícího se přímo pod předmětným bytem, který žalovaná několikrát vytopila, že na základě těchto stížností dal žalobce žalované dne 10. 8. 2001 písemnou výstrahu (doručenou dne 10. 8. 2001), v níž ji upozorňoval na porušování dobrých mravů v domě, spočívající v nadměrném hluku, hádkách, vulgárních a hlučných nadávkách, na to, že způsobila škodu vytopením bytu jiného nájemce, vyzval ji k nápravě a poučil ji, že v opačném případě učiní kroky k ukončení nájemního vztahu. Rovněž vzal za prokázáno, že žalovaná i přes tuto písemnou výstrahu nadále porušovala dobré mravy v domě hlučným chováním, vulgárním vyjadřováním a vyvoláváním konfliktů.
Odvolací soud přisvědčil právnímu závěru soudu prvního stupně, že byl naplněn uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku, ve znění do 30. 3. 2006 (dále jen „obč.zák.“). Konstatoval, že na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit to, že v současné době došlo k relativnímu uklidnění situace tím, že ze strany žalované již nedochází k porušování dobrých mravů. S odkazem na ustanovení
§712 odst. 5 obč.zák. vázal její povinnost k vyklizení na zajištění náhradního ubytování, přičemž důvod zvláštního zřetele hodný spatřoval v tom, že pečuje
o nezletilé dítě.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustností se nezabývala a jako dovolací důvody uplatnila, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.],
a dále, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Vadu řízení spatřuje v tom, že odvolací soud nařídil jednání na den, kdy se ho z vážných zdravotních důvodů nemohla zúčastnit, přestože na své osobní účasti trvala; svoji neúčast na jednání písemně omluvila a požádala o jeho odročení. Ze stejných důvodů žádal odročení jednání také její právní zástupce; odvolací soud však těmto žádostem nevyhověl a ve věci rozhodl. Dovolatelka má za to, že byla poškozena na svém právu účasti při soudním jednání a bylo tak porušeno její právo na spravedlivý proces. Dále namítá, že ze zprávy, kterou si odvolací soud vyžádal od Magistrátu města T. a provedl jí důkaz, vyplývá, že příčinou hluku v domě nebylo její chování, ale vyvolávání konfliktů M. Š., který se v bytě zdržoval protiprávně bez jejího souhlasu. Rovněž namítá, že odvolací soud neprovedl důkaz výslechem jí navržených svědků. Závěrem navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že je nepřípustné, a pro případ, že by dovolací soud dospěl k opačnému závěru, namítl, že je nedůvodné. Poukázal na to, že v řízení bylo provedeno podrobné dokazování, jimiž bylo vyvráceno tvrzení žalované, že porušování dobrých mravů v domě bylo spojeno výhradně s pobytem jejího bývalého druha v bytě. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval jeho přípustností.
Podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu a ani podle písm. b) uvedeného ustanovení proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle
§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatelka v dovolání především uplatnila (námitkou, že odvolací soud jednal a vydal rozhodnutí ve věci v její nepřítomnosti) zmatečnostní vadu podle §229 odst. 3 o.s.ř. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), jakož i k tzv. zmatečnostním vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., však dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezakládají.
Dovolatelka označila jako další dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci (čímž uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Z obsahu dovolání se však podává, že brojí proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud vycházel při právním posouzení věci a na jejichž základě – stejně jako soud prvního stupně – dospěl k závěru, že byl naplněn výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. c) obč.zák. Podstatou dovolacích námitek jsou výtky, týkající se hodnocení důkazů a nedostatečně, resp. nesprávně zjištěného skutkového stavu; dovolatelka v dovolání předkládá jinou (vlastní) verzi skutkových okolností týkajících se jejího chování, z níž dovozuje nesprávnost právního posouzení odvolacím soudem.
Dovolatelka tu však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř. (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu §238 odst. 2 a §238a odst. 2 o.s.ř.) – přípustné (§241a odst. 3 o.s.ř.). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Se zřetelem k výše uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle
§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b
odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovanou, která z procesního hlediska nese odpovědnost za to, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s ustanovením §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky pozdějších předpisů), jakož i z DPH ve výši 19%, tj. 342,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 20. května 2009
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu