ECLI:CZ:NS:2009:26.ODO.1765.2006.1
sp. zn. 26 Odo 1765/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně E.T.Q., s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalovanému JUDr. L. M., správci konkurzní podstaty úpadce B. Š. – A., o zaplacení částky 1.583.730,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 47 C 142/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2006, č.j. 23 Co 189/2006-37, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému úhrady nákladů vynaložených na nemovitost úpadce v řízení, vedeném původně u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 47 C 154/2003, v němž byly usnesením ze dne 8. 11. 2005, č.j. 47 C 154/2003-221, vyloučeny k samostatnému řízení nároky žalobkyně na zaplacení částky 1.154.416,70 Kč s příslušenstvím a na zaplacení částky 429.314,20 Kč s příslušenstvím.
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 11. 2005, č.j. 47 C 142/2005-13, výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1.154.416,70 Kč s 2% úrokem z prodlení od 5. 2. 2004 do zaplacení, výrokem II. zamítl žalobu na zaplacení částky 429.314,20 Kč s 2% úrokem z prodlení od 5. 2. 2004 do zaplacení, a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že žalobkyně (jako nájemkyně) a žalovaný (jako pronajímatel) uzavřeli dne 12. 12. 2001 nájemní smlouvu, k níž byly sjednány dodatky dne 15. 1. 2002 a dne 9. 10. 2002 (dále „předmětná smlouva“ nebo „Smlouva“), jejímž předmětem byl hotel M. P. v P. 1 (dále předmětná nemovitost“, resp. „nemovitost“ nebo „hotel“) včetně jeho vnitřního vybavení, a to na dobu určitou – do doby prodeje nemovitosti v konkurzním řízení vedeném na majetek dlužníka, že v článku I. Smlouvy se žalobkyně zavázala provádět opravy a úpravy nemovitosti do částky 10.000,- Kč, že případné „vylepšení technického stavu majetku tak, aby přineslo zhodnocení do konkurzní podstaty, které bude přesahovat částku 10.000,- Kč“ musí být konzultováno s pronajímatelem, který k jeho provedení musí dát písemný souhlas, že takto vynaloženou částku je nájemce oprávněn odečíst si z nájemného, že nájemce provádí na svůj náklad obměnu movitého majetku z důvodu jeho nefunkčnosti do výše 5.000,- Kč, a nad tuto výši ji hradí pronajímatel za předpokladu, že k ní dal (nikoliv písemný) souhlas. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že za situace, kdy účastníci ve Smlouvě nedefinovali pojem „vylepšení technického stavu“, a kdy takovýto pojem není vymezen ani v zákoně (nelze jej ztotožnit s pojmem „technické zhodnocení věci“, použitém např. v zákonu o dani z příjmů), je třeba za pomoci slovního výkladu dovodit, že jde o „vylepšení technických parametrů věci“ s tím, že podle Smlouvy musela být ještě splněna podmínka zhodnocení konkurzní podstaty. Po posouzení jednotlivých žalobou uplatněných nároků shledal žalobu důvodnou co do částky 1.154.416,70 Kč, představující jednak náklady vynaložené na malířské a lakýrnické práce ve výši 946.749,- Kč (nešlo sice o „vylepšení technického stavu“, ale o opravu, nutnou k zachování provozu hotelu, když hotel byl zařazen do zahraničního řetězce hotelů, u nichž se vyžadovala určitá kvalita interiéru), dále náklady vynaložené na zavedení čipových karet namísto obyčejných klíčů u hotelových pokojů, na rekonstrukci a výstavbu nových koupelen, jakož i na dodávku a montáže koberců (kteréžto posoudil jako vylepšení technického stavu hotelu, k nimž dal věřitelský výbor souhlas), jakož i náklady vynaložené na výměnu stínidel (šlo o obměnu majetku přesahující částku 5.000,-Kč) a náklady na opravy nábytku (šlo o opravy, k nimž nebylo nutno souhlasu žalovaného). Naproti tomu neshledal důvodným nárok na zaplacení částky 429.314,20 Kč, dle tvrzení žalobkyně vynaložené na opravu střechy hotelu, když dovodil, že jejich provedení a výši nedoložila.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 28. 6. 2006, č.j. 23 Co 189/2006-37, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a dále rozhodl
o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, se ztotožnil i s jeho právním posouzením věci, jmenovitě pak pokud jde o uplatněný nárok na zaplacení nákladů vynaložených na malířské a natěračské práce, který žalovaný v odvolání zpochybnil. Konstatoval, že žalobkyně v tomto směru unesla svoje důkazní břemeno; bylo na účastnících, aby při uzavírání smlouvy dostatečně srozumitelně formulovali ujednání o tom, které náklady vzniklé při užívání nemovitosti bude hradit nájemce a které pronajímatel. Přisvědčil soudu prvního stupně, že náklady vynaložené na malířské a natěračské práce, jejichž výsledkem bylo kompletní a nové vymalování a nátěry v hotelu, byly vynaloženy jako větší „opravy“, které musí být provedeny v zájmu zachování provozu hotelu, přesahující částku 10.000,- Kč, k jejichž úhradě se ve Smlouvě pronajímatel zavázal; provedení nové malby a nátěrů v celém hotelu nelze považovat za jeho běžnou údržbu. Odvolací soud dále odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a uvedl, že se ztotožňuje s jeho argumenty.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel
o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.; uplatněné dovolací důvody podřadil ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Namítá, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, kterou spatřuje v tom, že se „odvolací soud ztotožnil s rozhodnutím soudu I. stupně v tom, že žalobce (správně žalobkyně) měla právo požadovat po žalovaném zaplacení žalované částky údajně vynaložených nákladů žalobcem z titulu vylepšení technického stavu majetku ….“ a namítá, že ze Smlouvy a z jejích dodatků vyplývá, že tyto náklady musí žalobkyně předem, tj. před jejich vynaložením konzultovat se žalovaným, a že mohou být vynaloženy jen s jeho písemným souhlasem; v dané věci však žalovaný žádný souhlas s těmito náklady (zejména na malířské práce) předem písemně neudělil. Z důkazů provedených soudem prvního stupně (zejména ze zápisů z věřitelského výboru), z nichž vycházel i soud odvolací, nelze dovodit, zda a v jakém rozsahu žalobkyně tyto náklady vynaložila, a zda k nim měla předchozí písemný souhlas žalovaného. Dovolatel považuje dále za vadu řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) „právní závěr odvolacího soudu (uvedený na str. 3 odůvodnění jeho rozhodnutí), že „provedenými malířskými pracemi … nepochybně došlo nejen k opravě předmětu nájmu, ale i k vylepšení technického stavu nemovitosti“, přičemž namítá, že opětovným vymalováním lze takovéto „vylepšení“ zrušit. Odvolacímu soudu dále vytýká, že neshledal „vadu řízení u soudu I. stupně spočívající v tom, že nevyvodil důsledky z porušení smluvní povinnosti žalobce zajistit si předchozí písemný souhlas žalovaného“; nevypořádal se ani s odvolacími námitkami týkajícími se zmatečnosti odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Nesprávnost právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud potvrdil vyhovující rozsudek soudu prvního stupně, ačkoliv nárok žalobkyně zanikl vzájemným započtením pohledávek v červnu roku 2003, jak o tom svědčí její dopis ze dne
17. 6. 2003 (jímž byl proveden před soudem prvního stupně důkaz), v němž započetla svoji pohledávku ve výši 1.222.462,31 Kč, představující náklady na opravu a údržbu hotelu, proti pohledávce žalovaného na zaplacení dlužného nájemného. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byla zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), který má sám právnické vzdělání (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., z něhož ji dovozuje dovolatel.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
V projednávané věci dovolatel výslovně neformuluje právní otázku, s níž spojuje zásadní význam napadeného rozhodnutí. Z obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.) dovolání se podává, že vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o důvodnosti žalobního nároku v rozsahu, v němž bylo žalobě vyhověno. Dovolatel tak činí výslovně především prostřednictvím dovolacího důvodu upraveného v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Nehledě na to, že některé z jeho výhrad nelze podřadit pod uvedené ustanovení (jako jsou námitky proti skutkovým zjištěním a právnímu posouzení), je třeba uvést, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), stejně tak jako ke zmatečnostním vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy
o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., nezakládají.
Dovolatel dále v dovolání výslovně uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.); z obsahového vylíčení dovolacích námitek je však patrno, že právní závěr odvolacího soudu zpochybňuje prostřednictvím námitek směřujících proti nesprávně, resp. nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu (ohledně existence jeho předchozího souhlasu s provedením prací žalobkyní a okolností týkajících se započtení). Žalovaný tak ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek, které žalovaný v dovolání uplatnil, však nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Pro úplnost lze dodat, že je nepřípadná námitka vytýkající odvolacímu soudu nesprávnost jeho právního závěru, údajně vyjádřeného v odůvodnění jeho rozhodnutí na straně 3, neboť jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí a z citace použité v dovolání, jde o část odůvodnění, v níž je reprodukováno vyjádření žalobkyně k odvolání, nikoliv o část obsahující právní závěr odvolacího soudu.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měla vůči žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2009
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu