ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.1305.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 1305/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců a) M. D., b) E. K., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému hl. m. P., zastoupenému advokátem, o zaplacení 139.125,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 333/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2.10.2007, č.j.. 15 Co 245/2007-40, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit na nákladech dovolacího řízení žalobcům částku celkem 10.660,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejich zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací ve věci rozsudkem výše označeným, kterým potvrdil rozsudek pro uznání žalované částky, vydaný Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 17.1.2007, č.j. 30 C 333/2006-23. Žalovaný byl rozsudkem odvolacího soudu zavázán náhradě nákladů odvolacího řízení žalobce ve výši 40.833,- Kč.
Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž v návaznosti na vydání platebního rozkazu bylo soudem použito postupu upraveného v ustanovení §114b, zejména odst. 5 o. s. ř. Vyjádření, resp. podání žalovaného však podle obou instancí nesplnilo požadavky, které zákon na žalovanou stranu klade. Proto bylo rozhodnuto na základě tzv. fikce uznání rozsudkem pro uznání podle §153a odst. 3 o. s. ř.
Proti rozsudku odvolací instance podal žalovaný dovolání. Podle svého podrobného rozboru považoval obsah námitek k podanému odporu za dostačující procesní obranu. Byla-li vznesena žalovaným námitka promlčení, pak již výklad institutu promlčení je dostačující k tomu, aby použitá konstrukce rozsudku pro uznání nebyla přijata. Dovolatel navrhoval, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou instancí
a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření k dovolání navrhli, aby bylo dovolání odmítnuto.
Nejvyšší soud zjistil, že žalovaný podal dovolání ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. a že je podle §241 odst. 1 o. s. ř. zastoupen advokátem. Přípustnost dovolání připadala v úvahu pouze podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. Jestliže by byla dána, pak by dovolací soud přezkoumával napadené rozhodnutí z hlediska dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., tj. v tvrzeném rámci vady řízení, která měla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé. Tento dovolací důvod by byl při přezkumu upřednostněn, neboť námitky dovolatele jsou převážně procesní povahy.
Dovolání však není přípustné.
Obsah odporu podaného žalovaným, který se (i podle hodnocení nižších instancí a obsahu spisu) stal tím jediným, co bylo z relevantních procesních projevů žalovaného v souvislosti s vydáním rozsudku pro zmeškání hodnoceno, je zcela specifický. Není na místě, aby byl citován judikát, který by snad měl přesně popsat obdobnou věc. V nyní posuzované věci jde o zcela konkrétní znění procesního podání žalované strany, vyžadující konkrétní a nezaměnitelné právní závěry.
Žalovaný tedy podal proti platebnímu rozkazu odpor, v němž vznesl námitku promlčení nároku s tím, že nárok neuznává. Dále uvedl, že „bližší odůvodnění odporu včetně dalšího vyjádření k tvrzením uvedeným v žalobě podá ve stanovené lhůtě třiceti dnů“.
Obsah tohoto podání strany žalované, která byla vyzvána ve smyslu §114b o. s. ř., je nedostatečný. Na tom nic nemění ani ta část textu, kde se výslovně žalobní nárok neuznává. Podstatný je smysl samotného citovaného ustanovení, zejména jeho odstavce 5. Ten spočívá v tom, že se má žalovaný kvalifikovaně bránit. Má uvést takové relevantní skutečnosti a takové důkazní návrhy, aby na nich mohl soud spoluzaložit svůj procesní postup a strategii při nařízeném jednání. Jestliže z písemného projevu žalovaného nelze takovou součinnost dovodit, pak jde o zjevný nedostatek obrany ze strany žalovaného. K tomu ostatně stačí, aby byl soustředěn pohled na §114b odst. 1
o. s. ř. a tamtéž vyslovené požadavky.
Ostatně této situace si byl vědom i sám žalovaný. Jinak by ve svém odporu neuvedl, že do 30 dnů své podání doplní. Sám si uložil lhůtu, aby soudu poskytl náležitou součinnost, a tuto lhůtu nedodržel – o několik měsíců.
Samotná námitka promlčení je (z výchozího hlediska) procesním úkonem, jehož obsah je hmotněprávní. Důvodně vznesená námitka promlčená má zajisté ty důsledky, jak o nich hovoří v dovolání žalovaný. Tedy ztrátu nároku a existenci pouhého práva, které však již není soudně vynutitelné. Dovolací soud však zdůrazňuje, že aby námitka promlčení byla řádně vznesena, musí mít určitý obsah. Tedy musí být řádně zdůvodněna. Jinak nemůže soud dospět k závěru, zda promlčení nároku přichází v úvahu či nikoli. Není-li námitka promlčení řádně zdůvodněna, pak nepochybně nebyla účinně vznesena.
Z tohoto aspektu věci je třeba posuzovat závěr odvolací instance
o nedostatečnosti procesní, resp. též hmotněprávní reakce žalovaného. Byl-li tento závěr pro žalovaného nepříznivý, je dovolací soud toho názoru, že šlo o závěr správný. Tak kusý text relevantního procesního projevu, jakého se dostalo soudu ze strany žalované, oprávněně umožňoval odvolacímu soudu potvrdit rozsudek soudu prvního stupně pro uznání nároku podle §153a o. s. ř.
Dovolací soud proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první
a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Žalobcům vzniklo podle §243c odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odvolací soud nepochybil, jestliže v závěru svého odůvodnění stanovil sazbu za jeden úkon advokátního zastoupení za oba žalobce ve výši 40.233,- Kč. Tuto částku však bylo nutné podle §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. dvakrát krátit o polovinu, neboť šlo o jediný úkon v řízení a dovolání bylo odmítnuto. Tedy po tomto krácení šlo o částku zaokrouhleně 10.060,- Kč. K této částce bylo nutné přičíst dvakrát režijní paušál 300,-Kč, takže výsledná částka nákladů řízení na straně žalobců činila 10.660,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 19. května 2009
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu