ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.1722.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 1722/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského, a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně MUDr. L. V., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. f. Č. r., za vedlejšího účastenství m. R. n. J., na straně žalovaného, o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 6 C 181/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2008, č. j. 24 Co 307/2008 – 124 takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2008, č. j. 24 Co 307/2008 – 124, a rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 4. 3. 2008, č. j. 6 C 181/2007 – 101 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Semilech k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové výše označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 4. 3. 2008, č. j. 6 C 181/2007. Soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému uzavřít se žalobkyní kupní smlouvu o převodu části pozemku p.č. 1902/8 v k.ú. H. R. n. J . O nákladech řízení rozhodl odvolací soud tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 299,- Kč a dále, že vedlejší účastník a žalobkyně navzájem nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Odvolací soud vycházel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyni jako oprávněné osobě podle zákona o půdě vznikl nárok na vydání náhradního pozemku. Za tím účelem podala žalobkyně dne 21. 11. 2002 k žalovanému žádost podle ustanovení §7 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb. ohledně úplatného převodu výše uvedeného pozemku z vlastnictví státu. Žalobkyně sice učinila dne 10. 6. 2003 nejvyšší cenovou nabídku ze zúčastněných zájemců, avšak žalovaný dodatečně vyřadil výše označený pozemek z veřejné nabídky s tím, že pozemek je z převodu podle ustanovení §2 odst. 1 písm. b) zákona č. 95/1999 Sb. vyloučen neboť byl podle územního plánu vydaného vedlejším účastníkem (schváleného obecním zastupitelstvem dne 11. 5. 1993) zčásti určen k zastavění veřejně prospěšnou stavbou (místní komunikací). Vzhledem k tomu, že na převod do svého vlastnictví měla v tomto případě podle zákona přednostní nárok obec jako vedlejší účastník, nemohl jej žalovaný převést za úplatu na žalobkyni. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a rozsudek v plném rozsahu potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně v zákonné lhůtě dovolání, jehož přípustnost dovodila z toho, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam a důvodnost spatřovala ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Obsah dovolání zformulovala do několika otázek, které mají podle jejího názoru zásadní právní význam:
zda může vítěz zveřejněné nabídky na převod pozemku, který nebyl z převodu vyloučen, úspěšně uplatnit žalobu o uložení povinnosti žalobci uzavřít s ním kupní smlouvu.
zda může vedlejší účastník řízení požadovat dodatečně převod pozemku za situace, kdy ve stanovené lhůtě takto svým zaviněním neučinil, ačkoliv podmínky pro převod splňoval.
zda je možné, aby žalovaný nebyl vázán kontraktační povinností v případě, že určí vítěze „veřejné nabídky“.
Podle názoru žalobkyně měl vedlejší účastník ve lhůtě od 21. 11. 2002 do 21. 12. 2003 podat u žalovaného písemnou žádost o bezúplatný převod předmětného pozemku do vlastnictví obce. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, právo na převod pozemku zaniklo a pozdější žádost ze dne 30. 11. 2005 je bezpředmětná, což znamená, že předmětný pozemek nemůže být do vlastnictví obce převeden ani v případě, že by výše uvedený návrh žalobkyně byl odmítnut.
Závěrem žalobkyně uvedla, že se neztotožňuje se závěry soudů obou stupňů a navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení a dále, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náklady dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. l, §241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání lze dovodit podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam a uplatněný dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, by bylo možné podřadit pod §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy pod tvrzené nesprávné právní posouzení věci.
Nejvyšší soud dále zjistil a měl za prokázané, že žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalovanému uzavřít s ní kupní smlouvu o převodu části pozemku p.č. 1902/8 v k.ú. H. R. n. J. o výměře 3.610 m² a to v souladu s ustanovením §7 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb. Podle tohoto ustanovení předá P. f. obci, v jejímž územním obvodu se prodávaný zemědělský pozemek nachází, k vyvěšení na úřední desce obecního úřadu oznámení o zahájení prodeje podle odstavce l s uvedením údajů o pozemcích podle katastru nemovitostí. První den vyvěšení je dnem vyhlášení prodeje. Informaci o vyhlášení prodeje zveřejní P. f. s minimálně týdenním předstihem v denním tisku s celostátní působností. Oznámení o stažení z prodeje se zveřejňuje rovněž na úřední desce obecního úřadu. Zákonná úprava tedy stažení pozemků z prodeje připouští, podrobnější podmínky pro stažení pozemku z prodeje však neupravuje. Žalobkyně mezi zájemci o převod pozemku učinila dne 10. 6. 2003 nejvyšší cenovou nabídku na koupi uvedeného pozemku. Smlouvu o úplatném převodu pozemku však žalovaný se žalobkyní neuzavřel a pozemek dodatečně dne 6. 1. 2006 vyřadil z nabídky s tím, že pozemek je z převodu podle §2 odst. 1 písm.b) zákona č. 95/1999 Sb. vyloučen. Vedlejší účastník požádal dne 30. 11. 2005 o bezúplatný převod uvedené části pozemku podle ustanovení §5 odst. 1 písm. c) zákona č. 95/1999 Sb. Předmětná část pozemku p. č. 1902/8 o výměře 3.610 m² byla podle územního plánu vydaného vedlejším účastníkem řízení (schváleného jeho obecním zastupitelstvem dne 11. 5. 1993) určena k zastavění veřejně prospěšnou stavbou místní komunikace. Takto zatížený pozemek, resp. jeho část, je zákonem podle ustanovení §2 odst. 1 písm. b) zákona č. 95/1999 Sb. z převodu vyloučena. Ze spisu však nevyplývá zcela jasně, jak velká část pozemku p.č. 1908/2 byla územním plánem pro výstavbu komunikace dotčena a zda zasahuje do uvedeného pozemku tak významně, že její zbývající část nelze žalobkyni vydat. To lze podle názoru Nejvyššího soudu zjistit pouze ze znaleckého posudku, pro jehož vypracování je třeba, aby soud ustanovil soudního znalce. Z geometrického plánu pro oddělení parcely určené pro zastavení místní komunikací pak lze zjistit, jakým způsobem zasáhne komunikace do pozemku p.č. 1908/2. Pokud nepostihne podstatnou část uvedené parcely, není podle názoru Nejvyššího soudu důvod pro nevydání zbývající části uvedeného pozemku žalobkyni.
Jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací jsou podle §226 o. s. ř. a návazných ustanovení vázáni právním názorem Nejvyššího soudu. V dalším průběhu řízení bude rozhodnuto též o nákladech řízení před dovolacím soudem.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 8. prosince 2009
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu