ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.1785.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 1785/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce K. Č., zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. s. v. h. p. Z. u P., zastoupenému advokátem, o žalobě na určení, že usnesení členské schůze o vyloučení žalobce není v souladu s platnými stanovami sdružení, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 2 C 141/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16.1.2008, č. j. 7 Co 2903/2007-201, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 16.1.2008, č. j. 7 Co 2903/2007-201, změnil rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 31.8.2007, č.j. 2 C 141/2006-156 tak, že určil, že usnesení členské schůze M. s. v. h. p. Z. u P. ze dne 13.5.2006, kterým byl ze sdružení vyloučen jeho člen K. Č., není v souladu s článkem 6 platných stanov sdružení.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce měl povolení odstřelit srnce, který však byl následně ohodnocen jako chovný. Podle odvolacího soudu byl žalobce za nepovolený odstřel potrestán uložením dočasného omezení lovu zvěře na výborové schůzi dne 18.9.2005. Zaujal názor, že žalobce se tedy nedopustil porušení předpisů o myslivosti. Odvolací soud dále vyslovil, že soud prvního stupně za další porušení předpisů o myslivosti považoval zákaz používání tzv. kazatelny a políčka, která si sám zbudoval, a to ve vztahu k ostatním členům sdružení. Soud prvního stupně porušení předpisů o myslivosti rovněž spatřoval v nevrácení a zničení nalezené plomby, kterou se označuje odstřelená zvěř. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce neporušil zvláště hrubým způsobem nebo méně závažným způsobem, ale opakovaně v rozhodném období předpisy o myslivosti. Dovodil, že v projednávané věci nejsou splněny předpoklady pro vyloučení žalobce z mysliveckého sdružení podle článku 6 odst. 3 stanov sdružení. Poznamenal, že za porušení předpisů o myslivosti je možno považovat jen porušení těch povinností, které přímo vyplývají z předpisů o myslivosti.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Tvrdil existenci dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vytýkal odvolacímu soudu, že překročil své pravomoci a nad rámec zákona o sdružování občanů č. 83/1990 Sb. a nad rámec stanov zasáhl do činnosti a rozhodování žalovaného. V dovolání poukazoval na článek 6 odst. 3 stanov, který jasně definuje za jakých podmínek lze člena mysliveckého sdružení vyloučit a za tímto účelem pouze demonstrativně uvádí, jaké právní předpisy mají stanovy na mysli. Podle dovolatele zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti je tedy nerozlučně spjat s dalšími zákony, a to např. s lesním zákonem, stavebním zákonem, zákonem o pozemních komunikacích, přestupkovým zákonem, zákonem o střelných zbraních a střelivu, trestním zákonem, trestním řádem, zákonem o ochraně přírody
a krajiny, zákonem o veterinární péči, zákonem na ochranu zvířat proti týrání
i s občanským zákoníkem. Namítal, že žalobce svým jednáním porušil ustanovení §135 odst. 1 o.z., neboť věděl kdo je vlastníkem a držitelem předmětné plomby. Podle dovolatele jednání žalobce je třeba posuzovat v rozporu s dobrými mravy podle §3 odst. 1 o.z. Odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1810/2000 s odůvodněním, že není správný závěr odvolacího soudu, že za porušení předpisů
o myslivosti je možno považovat porušení jen těch povinností, které vyplývají z předpisů o myslivosti. Tvrdil, že žalobce nedodržoval stanovy a neplnil ani rozhodnutí členských schůzí. Ztotožnil se s kvalifikací soudu prvního stupně, že v dané věci se jedná o hrubé a opětovné porušení právních předpisů. Navrhl proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1 o.s.ř., §241 odst. 1 o.s.ř.). Přípustnost dovolání v této věci vyplývá z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Přezkoumal proto dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou věc podle nesprávného právního předpisu nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží
(viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek, text na str. 13/45).
O takový případ v této věci nejde.
S přihlédnutím k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a jeho obsahové konkretizaci půjde v dovolacím řízení především o posouzení, zda v dané věci byly naplněny předpoklady pro vyloučení žalobce z mysliveckého sdružení podle článku 6 odst. 3 stanov sdružení.
Podle ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů považuje-li člen sdružení rozhodnutí některého z jeho orgánů, proti němuž již nelze podle stanov podat opravný prostředek, za nezákonné nebo odporující stanovám, může do 30 dnů ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do šesti měsíců od rozhodnutí, požádat okresní soud o určení, zda je takové rozhodnutí v souladu se zákonem nebo stanovami.
K problematice řešené odvolacím soudem se Nejvyšší soud České republiky vyjádřil rozsudkem ze dne 29.8.2002, sp. zn. 20 Cdo 1810/2000, v němž zaujal názor, že pro posouzení, zda je možno členovi sdružení uložit nejpřísnější opatření, jímž je vyloučení, je rozhodující intenzita (závažnost) porušení povinnosti člena družstva. To znamená, že musí jít o takové porušení povinnosti, které by bylo možno kvalifikovat jako hrubé. Obdobnou problematikou se Nejvyšší soud ČR zabýval též ve svém rozhodnutí ze dne 28.3.2007, sp.zn. 28 Cdo 2895/2004.
Pokud tedy odvolací soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nebyly dány důvody pro vyloučení žalobce z řad členů žalovaného sdružení, je nutno jeho rozhodnutí považovat za správné.
Dovolací důvod uplatněný žalovaným tak není v projednávané věci dán. V mezích dovolacího přezkumu je proto rozhodnutí odvolacího soudu správné. Dovolací soud proto podle §243b odst. 2 věta před středníkem o.s.ř. dovolání zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný, jehož dovolání bylo zamítnuto, nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalobci v dovolacím řízení zřejmě žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2009
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu