ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.189.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 189/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce P. f. ČR, proti žalovanému J. Č., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 6 C 231/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 10. 2007, č. j. 15 Co 417/2007-49, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 10. 2007, č. j. 15 Co 417/2007-49, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni svým rozsudkem shora označeným změnil rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 19. 6. 2997, č. j. 6 C 231/2006-32, tak, že určil, že pozemek parc. č. 239/1 zapsaný na LV č. 297 pro obec P. a k. ú. V., dále pozemky na LV č. 205 pro obec a k. ú. H. K. a sporné pozemky dále v rozsudku specifikované, vše vedeno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro P. k., katastrální pracoviště T., jsou ve vlastnictví České republiky a ve správě P. f. ČR. Dále určil, že žalovaný je povinen zaplatit na nákladech řízení před soudem prvého stupně částku 2.302,- Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 1.033,- Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odvolací soud se neztotožnil s právním názorem soudu prvého stupně v tom, že došlo k převodu vlastnického práva ke sporným pozemkům z žalobce na žalovaného na základě kupní smlouvy mezi účastníky ze dne 30. 10. 2002 podle zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků. Měla být (též jen podle soudu prvního stupně) zároveň splněna podmínka §11 odst. 1 písm. b) cit. zákona, tedy že žalovaný nebyl v době uzavření těchto kupních smluv dlužníkem České republiky.
Odvolací soud se neztotožnil ani s konstrukcí soudu prvního stupně, že podle kupní smlouvy ze dne 1. 2. 1998 o prodeji privatizovaného majetku byla povinnost žalovaného vyplatit kupní cenu F. n. m. (dále jen FNM) vázána na povinnost FNM předmět kupní smlouvy (objekt lékárny v Ch.) předat žalovanému. K takovémuto předání podle soudu prvního stupně nedošlo, a proto ani žalovaný neměl povinnost plnění podle §325 obchodního zákoníku.
Odvolací soud tedy změnil napadený rozsudek soudu prvého stupně pro jeho nesprávné právní posouzení věci a žalobě vyhověl, přičemž shledal i důvodnost naléhavého právního zájmu žalobce na určovací žalobě ve smyslu §80 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítal, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem. V dovolacím návrhu zrekapituloval významné skutečnosti, které považoval z hlediska předmětu řízení za stěžejní.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání je přípustné podle §237 odst.1 písm. a) o. s. ř., protože rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, tedy pro diformitu rozsudků soudů nižších stupňů. Dovolání je podáno ve lhůtě a dovolatel je zastoupen advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř). Dovolacím důvodem je namítané nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Tvrzený dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je dán.
Jak již výše shrnuto, odvolací soud konstatoval, že smlouva o prodeji privatizovaného majetku ze dne 1. 2. 1998 byla platná a v době uzavření kupních smluv mezi účastníky ze dne 30. 10. 2002 i účinná. Na této skutečnosti nic nezměnilo ani následné odstoupení FNM od kupní smlouvy. Obě smluvní strany měly vůči sobě vzájemná práva a povinnosti. Ze strany FNM jako prodávajícího šlo o povinnost převést vlastnictví k nemovitosti a ze strany kupujícího (nyní žalovaného) zaplatit kupní cenu. K převodu vlastnického práva k objektu lékárny ze strany FNM došlo, o čemž svědčí i obsah notářského zápisu ze dne 12. 2. 2004, avšak nedošlo k zaplacení kupní ceny ze strany žalovaného. Z obsahu smlouvy nevyplynulo ujednání, jež by vázalo vyplacení kupní ceny na předání nemovitosti. Za takovéhoto stavu byl žalovaný v prodlení s plněním svého dluhu tak, jak plyne z obsahu dodatku č. 2 ke kupní smlouvě ze dne 1. 2. 1998 a z potvrzení FNM ze dne 6. 5. 2003. Ke dni 30. 10. 2002, kdy byly uzavřeny předmětné kupní smlouvy, byl žalovaný dlužníkem FNM a nebyla tak splněna zákonná podmínka podle §11 odst. 1 písm. b) zákona č. 95/1999 Sb. Kupní smlouvy ze dne 30. 10. 2002 jsou tedy podle odvolacího soudu absolutně neplatné pro rozpor s kogentním ustanovením §39 občanského zákoníku.
Po provedeném hmotněprávním posouzení věci však Nejvyšší soud shledal, že se podle ustanovení čl. V. bodu 1 smlouvy mezi FNM a žalovaným ze dne 1. 2. 1998 prodávající zavázal do 30-ti dnů ode dne účinnosti předmětné smlouvy předat objekt lékárny žalovanému. Až následně měl podle čl. IV. bod 1 (kupní cena) téže smlouvy žalovaný uhradit FNM jako prodávajícímu kupní cenu (do 90-ti dnů ode dne účinnosti smlouvy).
Protože FNM nebyl schopen zajistit předání sporné lékárny v Ch. žalovanému ještě několik dalších let, lze tím spíše aplikovat §325 obchodního zákoníku o plnění vzájemných závazků. Žalovaný nebyl ke dni 30. 10. 2002, tj. ke dni uzavření kupních smluv mezi nynějšími účastníky, v prodlení. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na svůj rozsudek sp. zn. 28 Cdo 936/2008 (i další), kde rovněž při žádoucí ekvivalenci práv a povinností smluvních stran FNM neposkytl sjednané plnění.
Dovolací soud proto, vzhledem k nesprávnému právními posouzení věci odvolacím soudem, přikročil ke zrušení jeho rozsudku (§243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 o. s. ř.) a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
V něm bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu a bude rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta druhá, §226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek podle občanského soudního řádu přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2009
JUDr. Ludvík D a v i d , CSc.
předseda senátu