ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.2152.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 2152/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně E. T. P., s.r.o., zastoupenou advokátem, proti žalovanému R. B., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 524.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 12 C 27/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2009, č. j. 20 Co 404/2008-132, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2009, č. j. 20 Co 404/2008-132, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Kladně domáhala zaplacení částky 524.400,- Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 6. 10. 2003 na žalovaného převedla práva a povinnosti ze smlouvy o finančním leasingu a předala mu i předmět leasingové smlouvy – osobní automobil S.A., a to za účelem zajištění závazku svého jediného společníka, E. T., vůči žalovanému. Po té, co E. T. své závazky vůči žalovanému v rámci exekučního řízení splnil, požádala žalobkyně žalovaného o zpětný převod práv z leasingové smlouvy a předání uvedeného osobního automobilu, neboť smlouvou zajištěný závazek zanikl. Žalovaný však žalobkyni sdělil, že vozidlo již nemá a jeho hodnotu odmítl žalobkyni uhradit.
Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, když uvedl, že v souzené věci skutečně se žalobkyní a společností Š., s.r.o. uzavřel smlouvu o převodu práv a povinností z leasingové smlouvy, na jejímž základě převzal uvedený osobní automobil. Odmítl však tvrzení žalobkyně, že předmětná smlouva byla uzavřena z titulu ručení za závazky jediného společníka žalobkyně, neboť takové ujednání smlouva neobsahovala. Žalovaný současně vznesl námitku promlčení.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 5. 2008, č.j. 12 C 27/2007-79, žalobu v plném rozsahu zamítl. Podle názoru soudu prvního stupně žalobkyně neprokázala, že předmětná převodní smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena z důvodu zajištění závazku E. T. vůči žalovanému nebo že by došlo k uzavření dohody o finančním vyrovnání za převedená leasingová práva k osobnímu automobilu. Soud prvního stupně se tudíž nezabýval ani vznesenou námitkou promlčení, neboť k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného nedošlo.
K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem ze dne 4. 2. 2009, č. j. 20 Co 404/2008-132, rozsudek soudu prvního stupně v částce 24.400,- Kč s příslušenstvím zrušil a řízení zastavil, neboť žalobkyně vzala částečně žalobu zpět; v částce 500.000,- Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Žalobkyně dle názoru odvolacího soudu neprokázala, že předmětná převodní smlouva byla uzavřena za účelem zajištění závazku jejího společníka E. T., nebo že by došlo k uzavření dohody o finančním vyrovnání za převedená leasingová práva k osobnímu automobilu. Nadto však odvolací soud uvedl, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného mohlo dojít i tím, že žalovaný převzal hodnotu leasingových práv, aniž za ně poskytl žalobkyni adekvátní protiplnění. Odvolací soud dospěl k závěru, že je nadbytečné zabývat se otázkou, zda žalovanému skutečně bezdůvodné obohacení vzniklo, nebo zda si hodnotu leasingu započetl na smluvní pokutu, popř. zda došlo k bezplatnému převodu, neboť žalobkyni počala běžet promlčecí doba pro uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení dnem 10. 10. 2003 a marně uplynula dne 10. 10. 2005. Žalobkyně však své právo uplatnila u soudu až 1. 9. 2006.
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřovala v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť jde o věc zásadního právního významu. Jako dovolací důvod uvedla nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. spočívající v nesprávném posouzení zjištěného skutkového stavu. Konkrétně uvedla, že:
převedla na žalovaného práva z leasingové smlouvy, aniž za ně obdržela jakékoliv protiplnění; měla za to, že buď bude hodnota uvedeného převodu odečtena od dluhu E. T., nebo na ni bude leasingová smlouva po uhrazení dluhu zpětně převedena,
je-li poukazováno na absenci písemné smlouvy o finančním vyrovnání, je to právě vinou žalovaného, který jako právní zástupce žalobkyně měl zabezpečit perfekci takové dohody,
pro posouzení existence dohody je potřeba vycházet z širších souvislostí, zejména je nutné poukázat na logický účel dané dohody, kterým mohlo být pouze zajištění závazku,
pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby je rozhodný den, kdy se žalobkyně dozvěděla, že se na její úkor žalovaný obohatil; uvedeným dnem je přitom den, kdy exekutor inkasoval celý dluh E. T.,
na jednání a chování žalovaného při přijetí práv z leasingové smlouvy lze pohlížet jako na úmyslné bezdůvodné obohacení, které se promlčuje ve lhůtě deseti let,
žalobkyně nemohla namítat promlčení svého práva; za této situace nemělo být dle §107 odst. 3 ObčZ k námitce promlčení, kterou žalovaný v řízení uplatnil, přihlédnuto.
Žalovaný se k podanému dovolání nevyjádřil.
C. Přípustnost a důvodnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané §241a odst. 1 o.s.ř. Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání.
Protože odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v dovoláním napadené věci, může být pří¬pustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tj. pokud dovolací soud, za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu. Ten je podle §237 odst. 3 o.s.ř. dán zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu ještě nebyla řešena, která je odvolacími nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, nebo také řeší-li odvolací soud určitou právní otázku jinak, než je posuzováno v konstantní judikatuře dovolacího a Ústavního soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2002, sp.zn. 20 Cdo 2296/2000) nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud shledal podané dovolání přípustným podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s hmotným právem. Odvolací soud pochybil, když na právo žalobkyně použil ustanovení občanského zákoníku upravující běh promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení, ačkoliv právo žalobkyně jako právo na vydání bezdůvodného obohacení nekvalifikoval. Odvolací soud naopak v odůvodnění svého rozhodnutí připustil, že v souzené věci mohlo dojít kromě bezdůvodného obohacení též k započtení hodnoty převedených leasingových práv na smluvní pokutu nebo k bezúplatnému převodu. Pokud odvolací soud aplikoval ustanovení §107 ObčZ, aniž by konstatoval, že se v daném případě jedná o právo na vydání bezdůvodného obohacení, je jeho odůvodnění rozhodnutí neúplné a tudíž nesprávné.
V dalším řízení je odvolací soud vázán právními názory soudu dovolacího (§243d odst. 1 ve sp. s §226 odst. 1 o.s.ř.). V jeho rámci bude při rozhodování o nákladech řízení brán zřetel i na náklady dovolacího řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 5. srpna 2009
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu