ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.2183.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 2183/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců a) J. S., b) J. S., c) J. S., a d) K. S., zastoupených advokátem, proti žalovanému: J., s. d. v M., zastoupenému advokátem, o zaplacení 506.200,- Kč, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 4 C 918/99, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.12.2007, č.j. 14 Co 296/2007-137, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Návrhem podaným dne 4.12.1996 u Okresního soudu v Břeclavi se původně žalobce a) domáhal vydání rozsudku, jímž měla být žalovanému uložena povinnost
k zaplacení částky v celkové výši 506.200,- Kč.
Tento návrh žalobce a) odůvodnil tím, že dne 12.10.1993 nabyl do podílového spoluvlastnictví pozemky p.č. 206, 207 a 208 v katastrálním území N. Na těchto pozemcích se nachází nemovitost v podobě objektu pohostinství, která byla v rozhodné době ve vlastnictví žalovaného. Žalobce a) uvedl, že se s žalovaným několikrát neúspěšně pokoušel dohodnout na podmínkách kupní smlouvy na tuto stavbu a také na úhradě nájemného za užívání výše specifikovaných pozemků. Žalovaný se dle tvrzení žalobce a), při zohlednění období od měsíce listopadu 1993 do měsíce listopadu 1996, bezdůvodně obohatil o částku 385.140,- Kč, a to z titulu přijetí plnění bez právního důvodu, získaného užíváním shora označených pozemků, a dále z titulu nevrácené kauce ve výši 26.300,- Kč. Žalobce a) rovněž na žalovaném vymáhal částku 121.600,- Kč, ve které spatřoval bezdůvodné obohacení na nájemném, které bylo žalovaným přijato bez právního důvodu v rozporu s regulovaným nájemným z nebytových prostor. Celková částka bezdůvodného obohacení požadovaná na žalovaném tak činila 506.200,- Kč.
Usnesením ze dne 30.9.2005 soud prvního stupně připustil, aby do řízení na straně žalobce jako další přistoupili žalobci b), c) a d), a to ohledně zaplacení částky 358.840,- Kč, žalované z titulu neoprávněného zásahu do jejich spoluvlastnického práva.
Písemným podáním ze dne 27.12.2004 a dále při jednáních soudu prvního stupně ve dnech 26.7.2005 a 20.4.2006 byla ze strany žalobců doplněna skutková tvrzení v tom směru, že pokud jde o částku 358.840,- Kč, tato představuje bezdůvodné obohacení žalovaného za užívání pozemků náležejících do podílového spoluvlastnictví žalobců a současně je třeba do této částky zahrnout omezení vlastnických práv žalobců, spočívající v tom, že vlastnická práva k nemovitostem nemohli beze zbytku realizovat.
Jelikož byla výše uvedená částka uplatněna jako souhrn různých nároků, uložil soud prvního stupně žalobcům povinnost doplnit a přesně uvést, jakou částku požadují jakožto bezdůvodné obohacení získané žalovaným přijetím plnění bez právního důvodu a dále též vymezit částku, kterou nárokují z titulu omezení vlastnického práva z důvodu nemožnosti plně disponovat se stavbou i pozemky v jejich podílovém spoluvlastnictví.
Vzhledem k tomu, že žalobci ve stanovené lhůtě určené ve výzvě soudu zmíněnou vadu žaloby, spočívající v nedostatečném vylíčení skutkových tvrzení, neodstranili, a jelikož bylo z tohoto důvodu jejich podání neurčité a neprojednatelné, postupoval Okresní soud v Břeclavi jakožto soud prvního stupně podle §43 odst. 2 o. s. ř. a usnesením ze dne 20.2.2007, č.j. 4 C 918/99-124, návrh žalobců a), b), c), d), oprávněných společně a nerozdílně, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jim částku 358.840,- Kč, odmítl.
K odvolání žalobců Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11.12.2007, č.j. 14 Co 296/2007-137, potvrdil shora uvedené usnesení soudu prvního stupně a ztotožnil se zcela s jeho závěry. Žalobcům byla též odvolacím soudem uložena povinnost zaplatit žalovanému rukou společnou a nerozdílnou na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta
JUDr. M. R.
Odvolací soud vycházel shodně se soudem prvého stupně mimo jiné z ustanovení §79 odst. 1, odst. 2 o. s. ř., ve spojení s §42 odst. 4 o. s. ř., kde jsou vyjmenovány nezbytné náležitosti, které musí být obsaženy v každém návrhu, kterým se zahajuje řízení. Bez jejich uvedení je takovéto podání neurčité a z tohoto důvodu nemůže být posléze soudem projednáno.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, v němž zejména namítali, že jejich podání splňuje všechny zákonné podmínky uplatněné žaloby. Dále upozornili na skutečnost, že u Okresního soudu Brno – venkov je pod sp. zn. 12 C 970/2000 žalobci vedeno řízení proti současnému vlastníku nemovitosti, nástupci žalovaného, který tytéž pozemky žalobců rovněž užívá bez právního důvodu. U tohoto soudu však již probíhá dokazování včetně vyhotovení znaleckých posudků za účelem ocenění majetkových nároků uváděných žalobci. Dovolatelé takový postup považují za zcela správný a poukazují na nutnost sjednocení rozhodovací praxe soudů, když jiný soud prvého stupně jim v obdobné věci s jejich návrhy na dokazování vyhověl. Navrhli proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k podanému dovolání nevyjádřil.
Nejvyšším soudem bylo zjištěno, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, osobami oprávněnými – účastníky řízení, řádně zastoupenými advokátem (§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání v této věci vyplývá z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., neboť napadeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby). Dovolací důvod je uplatněn podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jelikož dovolatelé spatřují v rozhodnutí odvolacího soudu nesprávné právní posouzení věci.
Dovolání není důvodné.
Odvolací soud věc po právní stránce správně posoudil, když se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a vycházel zejména z ustanovení §79 odst. 1 věta první
a druhá, odst. 2 o. s. ř., za současného užití §42 odst. 4 o. s. ř.
Nezbytnou podmínkou pro projednání návrhu je podle výše citovaného ustanovení kromě jiného též vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a dále jasné uvedení toho, čeho se navrhovatel domáhá. Tyto údaje jsou nutné pro vymezení předmětu řízení, neboť soudu musí být jednoznačně
a bez pochybností známo, o čem a na jakém podkladě má rozhodnout.
Ve vztahu k částce 358.840,- Kč nebylo ze strany žalobců jednoznačně stanoveno, jaká výše požadovaného plnění je na žalovaném vymáhána na základě jednotlivých jimi uplatněných nároků. Mělo být tudíž specifikováno, jaká část této peněžité sumy představuje nárok z titulu bezdůvodného obohacení a na jakou hodnotu naopak žalobci oceňují omezení jejich vlastnického práva ze strany žalovaného; k tomuto omezení bylo třeba doplnit další podrobnější tvrzení.
To, že dovolatelé poukazují na obdobné řízení probíhající u jiného soudu, není pro danou věc relevantní. Není úkolem dovolacího soudu, aby srovnával výchozí procesní postupy nižších instancí v různých řízeních.
Již soud prvního stupně tedy postupoval zcela v souladu s platnou procesní úpravou, když žalobce vyzval k doplnění skutkových tvrzení, a jelikož tak následně po poučení neučinili, bylo odmítnutí žaloby zákonným důsledkem. Odvolací soud pak po zjištění, že žalobci výše uvedenou vadu žaloby neodstranili ani v průběhu řízení odvolacího, potvrdil odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle §219
o. s. ř. jako věcně správné.
Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. nebyl naplněn, odvolací soud ve věci rozhodl správně a Nejvyšší soud proto dovolání žalobců zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o. s. ř. za použití §224 odst. 1, §151 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci nebyli v řízení úspěšní, žalovanému však v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 13. srpna 2009
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu