Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 03.12.2009, sp. zn. 28 Cdo 2332/2009 [ rozsudek / výz-B ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.2332.2009.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.2332.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 2332/2009 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně obce M., zastoupené advokátem, proti žalované P. s. F., zastoupené advokátkou, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 7 C 42/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2009, č. j. 25 Co 476/2008-61, takto: Zrušuje se rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2009, č. j. 25 Co 476/2008-61, a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Hradci Králové svým rozsudkem shora označeným určil, že žalobkyně je vlastníkem budovy č.p. 68 na stavební parcele č. 78, nemovitost zapsaná na LV č. 311 vedeném u Katastrálního úřadu pro K. k., obec M., katastrální území H . Zavázal žalovanou k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyně v částce 13.300,- Kč a nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 23.900,- Kč, obojí do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce. Odvolací soud tedy svým rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 30. 9. 2008, č. j. 7 C 42/2008-46. Odvolací soud konstatoval, že ke dni účinnosti ústavního zákona č. 497/1990 Sb., o navrácení majetku Socialistického svazu mládeže lidu České a Slovenské Federativní republiky, byl podle §2 zákona Svaz mladých, jeho orgány a organizační složky povinny do třiceti dnů ode dne účinnosti tohoto zákona vydat státu - České a Slovenské Federativní Republice - nemovité a movité věci tak, jak v zákonném ustanovení uvedeno. Dovodil, že podle tohoto zákona se bez dalšího zapisoval stát jako vlastník nemovitostí, které měl bývalý Socialistický svaz mládeže (SSM) v držení ke dni 31. 12. 1989. Stát nebyl podle odvolacího soudu povinen vyzývat SSM, či jeho orgán, popř. podřízenou organizační složku či organizaci k vydání nemovitosti; vlastnictví nabyl přímo ex lege. Činí se též srovnání s právní úpravou restitučních zákonů. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání; napadenému rozhodnutí se vytýká nesprávné právní posouzení věci. Žalovaná namítla, že nemovitost nebyla zapsána v rozhodné době ve prospěch státu, stát se tedy vlastníkem nemovitosti nestal. P. s. měly právní subjektivitu a mohly v rozsahu své působnosti vlastním jménem nabývat práva a povinnosti, tedy i nemovitý majetek. Žalovaná je zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí, s budovou nakládá jako vlastník, tato slouží pro potřeby dětí. Žalobkyně začala zpochybňovat vlastnické právo žalované až po uplynutí přibližně 15 let od doby, kdy se žalovaná stala vlastníkem budovy na základě darovací smlouvy od právního předchůdce. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil; též navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku. Žalobkyně se k dovolání vyjádřila. Ztotožnila se s názorem odvolacího soudu a navrhla, aby dovolací soud dovolání jako bezdůvodné odmítl, případně aby je zamítl. Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., protože rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je podáno ve lhůtě a dovolatel je zastoupen advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř). Dovolacím důvodem je namítané nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Tvrzený dovolací důvod je dán. Nepochybnou součástí argumentace odvolacího soudu je odkaz na §1 ústavního zákona č. 497/1990 Sb., podle něhož podniky, hospodářská a účelová zařízení Svazu mladých, nástupce SSM, přecházejí dnem 1. 1. 1991 na tehdejší federativní stát. Z důkazních zjištění nižších instancí se podává, že potenciálním pramenem takového přechodu mohla být i předmětná nemovitost. Odvolací instanci lze přisvědčit i potud, že obec H. – právní předchůdce žalobkyně – vlastnila předmětnou nemovitost (i přiléhající nemovitosti) ke dni 31. 12. 1949; nasnadě je tedy úvaha o tzv. historickém majetku obce ve smyslu §2 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku Č. r. do vlastnictví obcí. Sporná argumentace odvolacího soudu však počíná odkazem na restituční zákony. Paralelu tu nelze vést; právní úprava změny vlastnického subjektu je v nyní posuzované věci ještě „silnější“ ve prospěch nabyvatele; zatímco v restitucích se vyžaduje právní úkon (výzva) vůči povinné osobě, sjednání dohody o vydání věci a v případě neúspěchu výzvy uplatnění nároku soudní cestou, zde se upravuje přechod věci již ze zákona. To však nemůže být počátkem i koncem argumentace, jak dovodil odvolací soud. Regulace majetkových přechodů podle ústavního zákona č. 497/1990 Sb. nezakládá „bianko šek“ na vlastnictví státu vůči všem v úvahu připadajícím nemovitostem plošně. I zákonný přechod vlastnictví musí mít nutně svou realizační fázi, aby bylo jasné, z koho na koho a jaké věci přecházejí. Jinými slovy, věci (majetek) musely být obsaženy, resp. označeny v adresovaném právním úkonu vůči konkrétnímu subjektu, jenž měl povinnost je předat. Pak následoval mechanismus, popsaný např. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5104/2007 (Fond dětí a mládeže pověřený správou věcí, prováděcí postup podle návazných podzákonných ustanovení ve smyslu §3 zákona č. 497/1990 Sb., bezúplatné i úplatné převody dalším subjektům – viz zákon č. 364/2000 Sb. aj.). Z důkazních zjištění nižších instancí se nepodává, že by byl v nyní posuzované věci jakýkoli právně relevantní úkon ze strany státu v relaci k předmětné nemovitosti proveden; přinejmenším ne v době, kterou lze označit za rozhodující. Naopak, došlo k dalšímu provedení a zaknihování právních úkonů, na jejichž základě k věci (věcem) nabyla vlastnictví P. s. F., která je registrovaným občanským sdružením. Finálním úkonem se stalo darování P. s. při ZŠ K. H. ze dne 29. 6. 1993. Žalující obec dovozuje své vlastnické právo z jím konstruované zákonné „automatiky“. Podle ní došlo k nabytí vlastnictví subjektem B (tehdejší federací) ze zákona od subjektu A („svazáckého“ či pionýrského). A pak věci měly bez dalšího přejít ze subjektu B na subjekt C, tedy na žalující stranu, opět ze zákona, k datu 24. 5. 1991 (viz §10 zákona č. 172/1991 Sb.). Právo však – vigilantibus iura – vyžaduje ke svému životu určitou aktivitu, a to především ze strany těch osob, jež se cítí být jeho nositeli. Nečinný však zůstal nejen subjekt B, tedy stát, neboť rozhodnutí nižších instancí nevypovídají nic o jeho případných úkonech a tedy dovršení (perfekci) přechodu věcí na něj ze zákona. Pasivní byla i žalující obec, resp. její právní předchůdce obec H . Byla tu zjevně nevyužita možnost učinit návrh na zápis vlastnictví podle §8 zákona č. 172/1991 Sb., což se v rámci (presumované) obecní restituce mělo stát do jednoho roku od účinnosti posledně citovaného zákona. Až po patnácti letech však obec „procitá“ a podává určovací žalobu. Za těchto okolností se úsilí žalující strany konstruovat vlastnický přechod A – C, aniž by byl aktivně účasten subjekt B, jeví jako právně nepodložené. Strana žalovaná mohla v průběhu oněch patnácti let, v nichž nebyla ve svém vlastnictví k nemovitostem rušena, oprávněně nabýt právní jistotu i dobrou víru o tom, že je či nadále zůstává vlastníkem předmětné nemovitosti (či nemovitostí – oproti nyní jedné jsou v darovací smlouvě z roku 1993 označeny tři budovy a převeden nebyl ani pozemek, tehdy v trvalém užívání dárce). V úvahu nyní přichází i vydržení věci. A navíc, je-li předmětný objekt využíván ve prospěch dětí, naplnil se smysl zákona, vyjádřený takřka týmiž slovy o žádoucím využití („pro potřeby dětí a mládeže“) v ustanovení §4 ústavního zákona č. 497/1990 Sb. Pochybení odvolacího soudu vede ke zrušení jeho rozsudku a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 o. s. ř.). V dalším řízení, v němž bude odvolací soud ve smyslu §243d odst. 1 a §226 o. s. ř. vázán právním názorem Nejvyššího soudu, se rozhodne – podle téhož ustanovení – také o nákladech řízení před dovolacím soudem. Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek podle občanského soudního řádu přípustný. V Brně dne 3. prosince 2009 JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/03/2009
Spisová značka:28 Cdo 2332/2009
ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.2332.2009.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Kategorie rozhodnutí:B
Zveřejněno na webu:12/31/2009
Podána ústavní stížnost sp. zn. I.ÚS 295/11
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-13