ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.2749.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 2749/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce T., s. r. o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému F. V., zastoupeném advokátem, o zaplacení částky 330 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 5 C 482/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 10. 8. 2008, č. j. 29 Co 453/2008-177, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovoláním proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 21. 2. 2008, č. j. 5 C 482/98-146, jako první rozsudek soudu prvního stupně v projednávané věci, může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Přípustným však podle uvedeného ustanovení není, neboť dovolatelem vznesené námitky nemohou založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Konkrétně dovolatel v dovolání ze dne 31. 3. 2009 namítal, že
se soud prvního stupně dopustil podstatných pochybení, když neseznámil žalobce se svým právním názorem, dle kterého se mezi žalovaným a B. jednalo o tzv. nepřímé zastoupení, a neumožnil tak žalobci na takový právní názor reagovat ať už důkazními návrhy, nebo polemikou s takovým právním názorem,
odvolací soud nevzal v potaz, že případy nepřímého zastoupení dle občanského zákoníku vyžadují povinnou písemnou formu, kdy existenci takové smlouvy nikdo netvrdil ani neprokazoval,
závěr, že z textu písemné kupní smlouvy je zjevné, že společnost B. jedná při prodeji vozidla žalobci vlastním jménem, je v rozporu s textem písemné kupní smlouvy,
že by v současné době byl schopen navrhnout výslech svědka, který by potvrdil, že společnost B. nikdy nevykupovala v autobazaru vozidla od prodávajících
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
K námitce žalobce ad a) týkající se podstatných pochybení soudu prvního stupně
Pochybení soudu prvního stupně bylo napraveno odvolacím soudem, který dal žalobci příležitost reagovat na právní názor týkající se pasivní legitimace v průběhu jednání, které proběhlo 10. 12. 2008 a jemuž byl osobně přítomen jeho právní zástupce
K námitkám žalobce týkajících se ad b) neprokázání existence dohody o nepřímém zastoupení a ad c) nesprávného posouzení písemné kupní smlouvy
Neúplnost nebo nesprávnost zjištění skutkového stavu věci není dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. v případě, že odvolací soud dospěl ke skutkovým závěrům, na kterých založil své rozhodnutí. I když jsou taková skutková zjištění nesprávná, nejde o vadu řízení a nápravy se lze domáhat jen dovolacím důvodem podle §241a odst. 3.o.s.ř. Nesprávné zhodnocení důkazů není řádným odvolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., ale jen dle §241a odst. 3 o.s.ř.
Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 29 Odo 662/2003, uveřejněného v Soudní judikatuře č. 5, ročník 2005, poř. č. 74, „námitkou, že soud v řízení pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, (v citovaném rozhodnutí se jedná o námitku, že soud nepřihlédl k řádně předložené kupní smlouvě, dokládající existenci věřitelovy pohledávky za dlužníkem) uplatňuje dovolatel z obsahového hlediska dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze.“
Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 28. 9. 1993, sp. zn. 1 Cdo 11/93, uveřejněném v rozhodnut Bulletinu Vrchního soudu v Praze č. 2, ročník 1994, poř. č. 19 uvedl, že za nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení §241 odst. 2 písm. d) /nyní ve smyslu §241a odst. 2 písm. b)/ nelze považovat hodnotící závěr odvolacího soudu o učiněných skutkových zjištěních, byť právě ten je rozhodující pro aplikaci konkrétního hmotněprávního ustanovení.
Jak vyplývá ze citované judikatury Nejvyššího soudu ČR a Vrchního soudu v Praze, posuzované námitky týkající se provádění důkazů nezakládají přípustnost dovolaní v daném případě.
K námitce ad d) týkající se výslechu nového svědka
Dle ust. §241 odst. 4 o.s.ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Ustanovení nevzbuzuje žádné pochyby a ani literatura nebo judikatura se od jeho gramatického výkladu nijak neodchyluje (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 7. 1998, sp. zn. 3 Cdon 10/96, dle kterého „zjištěný skutkový stav není v dovolacím řízení zpochybnitelný argumentem, že důkazy, které dovolatel soudu nyní nabízí, lze prokázat skutkový stav jiný, takový, jehož skutkové a právní hodnocení by vyznělo pro dovolatele příznivěji než skutkové a právní hodnocení skutkového stavu, z nějž vyšel odvolací soud.“
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách http://nalus.usoud.cz .
Z důvodů shora uvedených dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam, neboť je v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou dovolacího i Ústavního soudu. Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání a vyjádření žalovaného k němu jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně, dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalovanému prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 10. listopadu 2009
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu