ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.3148.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 3148/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Rakovského a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce J. F., zastoupenému advokátem, proti žalované JUDr. E. T., zastoupené advokátkou, o zaplacení 48.931,30 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 C 126/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28.2.2007, č.j. 54 Co 3/2007-169, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15.5.2006, č.j. 40 C 126/2004-149, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 20.11.2006, č.j. 40 C 126/2004-165, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 36.656,30 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně částečně změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 10.051,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku; „jinak“ (tj. v části o zamítnutí žaloby o zaplacení zbývajících 26.604,80 Kč) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil
a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, ve kterém uvedla, že rozsudek napadá v celém rozsahu, „z důvodů uvedených v ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.“. Navrhla, aby byl rozsudek zrušen a věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) – se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu – postupoval v dovolacím řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (srovnej čl. II, bod 12 zák. č. 7/2009 Sb.).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom vyplývá, že oprávněn (subjektivně legitimován) k podání odvolání je pouze ten účastník řízení, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 28, svazek 3, ročník 1998). Výrokem rozsudku, jímž v posuzovaném případě odvolací soud „jinak“ (v části
o zaplacení 26.604,80 Kč) rozsudek soudu prvního stupně (o zamítnutí žaloby v uvedeném rozsahu) potvrdil, nemohla být žalované způsobena újma na jejích právech, kterou by bylo možno zhojit v dovolacím řízení (v uvedeném rozsahu byla žalovaná ve věci samé úspěšná). K podání dovolání proti tomuto výroku rozsudku proto žalovaná subjektivně legitimována není.
Dovolání proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně co do částky 10.051,50 Kč a uložil žalované povinnost tuto částku žalobci zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku, není přípustné podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v §237 odst. 1 o. s. ř. Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. však není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V posuzovaném případě napadla žalovaná výrok odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o částce 10.051,50 Kč, tedy o peněžitém plnění, které nepřevyšuje 20.000,- Kč; proti takovému výroku rozsudku dovolání přípustné není.
Dovolání není přípustné ani proti výroku o náhradě nákladů řízení, jelikož podle ust. §237 o. s. ř. lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí odvolacího soudu o věci samé (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003).
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalované odmítnout (§243b odst. 5 věty prvé, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., za situace, kdy žalobci, který by jinak měl na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, v tomto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 20. října 2009
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu