ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.3391.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 3391/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce M. M., zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. P., zastoupeného advokátkou, o zaplacení částky 169 260,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 11 C 64/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2009, č. j. 31 Co 81/2009 – 157, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 11.090,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Dovoláním proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha – východ ze dne 24. 9. 2008, č. j. 11 C 64/2003 – 126, jako první rozsudek soudu prvního stupně v projednávané věci, může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Přípustným však podle uvedeného ustanovení není, neboť dovolatelem vznesené námitky nemohou založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Konkrétně dovolatel v dovolání ze dne 20. 5. 2009 namítal, že odvolací soud nesprávně posoudil bezdůvodné obohacení ve vztahu majitel nemovitosti (žalobce) – žalovaný nájemce, žalovaný nájemce – domnělý majitel nemovitosti (P. K.) a majitel nemovitosti (žalobce) – domnělý majitel nemovitosti (P. K.).
Žalovaný ve vyjádření k dovolání ze dne 8. 7. 2009 navrhnul, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Podle ust. §451 odst. 1 obč. zák. každý, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, je povinen obohacení vydat. Podle §451 odst. 2 obč. zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
Podle ust. §457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
Podle ust. §458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení náleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.
Nejvyšší soud se již v dovolání nastolenou situací zabýval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 33 Odo 793/2005). Podle názoru dovolacího soudu z ust. §457 obč. zák. vyplývá, že spočívá-li bezdůvodné obohacení v plnění na základě neplatné smlouvy, jsou ve vzájemném vztahu pouze její účastníci. To platí bez ohledu na to, zda se v souvislosti s plněním z neplatné smlouvy obohatil i někdo jiný nebo zda v souvislosti s plněním z této smlouvy došlo k bezdůvodnému obohacení i na úkor někoho jiného. Jinými slovy, aktivní i pasivní legitimace je dána pouze na straně účastníků smlouvy.
Obecně vede aplikace ust. §457 obč. zák. ve spojení s ust. §458 obč. zák. na neplatnou kupní smlouvu k tomu, že domnělý prodávající je povinen vrátit kupní cenu a domnělý kupující předmět smlouvy. Pokud by byl předmět smlouvy domnělým kupujícím spotřebován, náleží domnělému prodávajícímu peněžitá náhrada. Stejně tak je tomu i v případě, kdy se domnělý kupující bezdůvodně obohatí užíváním předmětu smlouvy, který ve skutečnosti nikdy nenabyl. Není přitom nutné, aby předmět smlouvy užíval přímo, ale může jej i např. vypůjčit nebo pronajmout třetí osobě. Taktéž neplatná nájemní smlouva uzavřená mezi domnělým nabyvatelem jako pronajímatelem a nájemcem s sebou nese důsledky bezdůvodného obohacení pouze mezi těmito jejími účastníky, tedy, že každý je povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Pronajímatel je tak povinen vrátit nájemné a bylo – li plnění poskytnuté pronajímatelem nájemci zkonzumováno, mohl by pronajímatel požadovat vrácení jeho hodnoty.
Z uvedeného tak plyne, že může existovat jednak vztah mezi domnělým vlastníkem a nájemcem, kteří jsou povinni si vracet plnění, a na druhé straně vztah mezi vlastníkem a domnělým vlastníkem, kteří jsou taktéž povinni vrátit si plnění. Jestliže v dané věci bylo nájemci, tj. žalovanému, umožněno provozovat svou činnost na nemovitostech na základě nájemní smlouvy ze dne 28. 12. 2000 mezi ním jako nájemcem a domnělým vlastníkem (P. K.), žádný vztah mezi žalovaným nájemcem a vlastníkem nemovitostí, tj. žalobcem, tím založen nebyl. Naopak v případě neplatné kupní smlouvy ze dne 8. 5. 1999 došlo k bezdůvodnému obohacení mezi žalobcem jako vlastníkem a domnělým vlastníkem P. K . V posuzovaném případě tedy šlo o bezdůvodné obohacení na základě dvou neplatných smluv. Protože tyto dva právní vztahy není možné zaměňovat ani směšovat, nemůže se ani vlastník nemovitostí úspěšně domáhat bezdůvodného obohacení z titulu neplatné nájemní smlouvy po nájemníkovi, který si věc pronajal od domnělého vlastníka.
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz.
Z důvodů shora uvedených dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam, neboť je v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání a vyjádření žalovaného k němu jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně, dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalovanému účelně vynaložené náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta ve výši 9 020,- Kč (§10 odst. 3, §3 odst. 1 bod 4, §15, §14, §18 odst. 1 věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a z paušální částky náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), vše zvýšeno o DPH ve výši 19 %. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 8. prosince 2009
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu