ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.3432.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 3432/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce O. V., P., zastoupeného JUDr. Evou Květenskou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Křižíkova 16, proti žalovanému P. Č., P., zastoupenému JUDr. Ottou Mrňavým, advokátem se sídlem v Praze 3, Tachovské nám. 649/3, o zaplacení stěhovacích a skladovacích nákladů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 7 C 134/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18.4.2007, č. j. 69 Co 88/2007-109, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18.4.2007, č. j. 69 Co 88/2007-109, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12.12.2006, č.j. 7 C 134/2004-55, kterým bylo zastaveno řízení co do částky 8.831,- Kč a zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 218.215,- Kč. Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že na základě nájemní smlouvy ze dne 12.10.1990 pronajal Bytový podnik Prahy 1 jako pronajímatel žalovanému nebytové prostory v domě v P. s tím, že tyto prostory budou sloužit jako prodejní galerie. Vzal za prokázané, že nájem byl sjednán na dobu neurčitou s šestiměsíční výpovědní lhůtou a bylo stanoveno, za jakých okolností je pronajímatel oprávněn smlouvu vypovědět. Též zjistil, že žalobce jako pronajímatel zaslal žalovanému jako nájemci výpověď z nájmu nebytových prostor, kterou převzala manželka žalovaného. Odvolací soud dále vzal za prokázané, že po uplynutí šestiměsíční lhůty dne 24.1.2001 žalobce svépomocí předmětné nebytové prostory zpřístupnil a věci z pronajatých nebytových prostorů vyklidil, a to přes nesouhlas žalovaného, načež po žalovaném požadoval uhrazení stěhovacích a skladovacích nákladů.
Po právní stránce odvolací soud poukázal předně na ustanovení §45 o.z. s tím, že výpověď z nájmu nebytových prostor byla žalovanému doručena, neboť tuto převzala manželka žalovaného, takže se dostala do sféry dispozice žalovaného. Ztotožnil se dále s hodnocením věci soudem prvního stupně v tom, že i když po ukončení nájmu byl žalovaný povinen nebytové prostory žalobci předat a neučinil tak, nepříslušelo žalobci právo k uplatnění svémoci formou jejich vyklizení. S odkazem na znění §6 o.z. připomněl, že svémoc je dovolena jen v případě bezprostředně hrozícího neoprávněného zásahu do subjektivního práva, nepřipadá však do úvahy při pokojném, byť protiprávním stavu. Žalobce by mohl svémocně postupovat v případě odvracení hrozící škody (§417 o.z.) a jeho zásah by musel být přiměřený. Podmínky pro aplikaci prvé části hypotézy, totiž odvracení hrozící škody, však v řízení žalobce neprokázal.
Podle odvolacího soudu na danou věc nelze aplikovat ani ustanovení ani §742 o.z. o jednatelství bez příkazu. To bylo pojmově vyloučeno proto, že žalobce obstarával především vlastní záležitost, totiž uvolnění nebytového prostoru. Skutečnost, že by vyklizení nebytového prostoru bylo ku prospěchu žalovaného (§743 o.z.) žalobce původně ani netvrdil a uváděl ji účelově až v odvolání proti napadenému rozsudku (k povodním, v důsledku nichž došlo k vlhnutí zdiva v nebytových prostorech, došlo před rokem a půl od jednání žalobce).
Odvolací soud připomněl, že ani samotná nájemní smlouva nepředpokládala možnost svémocného vyklizení nebytových prostor žalobcem po skončení nájmu, ostatně podle znění smlouvy při nepředání pronajatých nebytových prostor po skončení nájmu si účastníci sjednali sankci.
Z těchto důvodů se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce nebyl oprávněn vniknout do nebytových prostor a vyklidit je, i když po ukončení nájmu byl žalovaný povinen nebytové prostory žalobci předat. Shodně se soudem prvního stupně vyslovil, že žalobce musí sám nést stěhovací a skladovací náklady, neboť mu vznikly v důsledku jeho neoprávněného jednání.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 9.7.2007 dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam. Toto své tvrzení blíže nespecifikoval, za použití výkladového ustanovení §41 odst. 2 o.s.ř., jež je použitelné i pro dovolací řízení (§243c odst. 1 o.s.ř.) lze však s jistou dávkou licence dovodit, že směřovalo k tvrzení, podle něhož v dané věci konkrétní chování žalovaného vyvolalo nutnost užití svémoci podle §6, resp. jednatelství bez příkazu podle §742 a násl. o.z., jmenovitě §743 o.z., když dovolatel s vyloučením aplikace těchto ustanovení odvolacím soudem nesouhlasil. V dovolání poukazoval na odborný posudek PhDr. M. P., která provedla soupis vyklízených uměleckých předmětů, podle něhož pohnutkou jednání dovolatele byl výkon vlastnického práva k nemovitosti, když předmětné nebytové prostory nebyly žalovaným dlouhodobě užívány. Nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že byl povinen zdržet se výkonu svých vlastnických práv, byť byla porušována protiprávním jednáním třetích osob, v daném případě nájemce. Navrhl proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1 o.s.ř., §241 odst. 1 o.s.ř.), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
O takový případ v posuzované věci nejde.
V případě přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného meritorního rozhodnutí se může oprávněným předmětem dovolacího přezkumu stát jen takový dovolací důvod, který odpovídá ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci); ostatní dovolací důvody (odst. 2 písm. a/, odst. 3 téhož ustanovení) se předmětem dovolacího přezkumu, v návaznosti na přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, stát nemohou.
Z toho důvodu nemohl dovolací soud přihlížet k námitkám vysloveně skutkové povahy (viz argumentace odvolatele opírající se o závěry shora citovaného znaleckého posudku).
Pokud jde o právní posouzení věci, neshledal dovolací soud, že by posouzení věci odvolacím soudem bylo v rozporu s ustanoveními hmotného práva ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) ve vztahu k ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Dovolací soud plně odkazuje na přiléhavé, vysoce instruktivní, přesvědčivé odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, které vychází z konstantního výkladu tam uvedených ustanovení a dopadá na skutková zjištění v této konkrétní věci. Na základě výše uvedeného dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný, žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. května 2009
JUDr. Josef Rakovský
předseda senátu