ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.376.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 376/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause, o dovolání dovolatelky O. V., zastoupené advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze 7. 8. 2007, sp. zn. 28 Co 425/2007, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 C 49/2005 (žalobce Z. P., a. s., a dalších účastníků řízení : 1. O. V., zastoupené advokátem a 2. P. f. ČR, o vlastnictví k nemovitostem), takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalující akciové společnosti Z. P., podané u soudu podle ustanovení §244 a násl. občanského soudního řádu po předcházejícím řízení u Pozemkového úřadu v K. podle zákona č. 229/1991 Sb., bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Kolíně z 23. 5. 2007, č. j. 9 C 49/2005-184. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba Z. P., a. s., kterou se žalobce domáhal určení, že O. V. není vlastníkem části pozemku parc. č. 681/184 (o výměře 1472 m2), části pozemku parc. č. (st.) 5072 (o výměře 139 m2), části pozemku parc. č. 681/186 (o výměře 72 m2), pozemku parc. č. (st.) 5073 (o výměře 69 m2), části pozemku parc. č. 681/184 (o výměře 5276 m2) a části pozemku parc. č. 681/186 (o výměře 200 m2) v katastrálním území K. (jak jsou tyto pozemky vyznačeny v geometrickém plánu z 29. 9. 2004, č. 2980-145/1997). V důsledku tohoto zamítnutí žaloby nebylo soudem vysloveno, že by tu rozhodnutím soudu bylo nahrazeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu v K. ze 6. 12. 2004, č. j. PÚ 1833/00/58, zn. 72/9-A/30. Žalobci bylo uloženo zaplatit účastnici řízení O. V. na náhradu nákladů řízení 5.593,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Účastníku řízení P. f. ČR nebyla náhrada nákladů řízení přiznána.
O odvolání žalující akciové společnosti Z. P.proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze 7. 8. 2007, sp. zn. 28 Co 425/2007. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek Okresního soudu v Kolíně z 23. 3. 2007, č. j. 9 C 49/2005-184, tak, že bylo určeno, že O. V. není vlastníkem části pozemku parc. č. 681/184 (o výměře 1.472 m2), části pozemku parc. č. 681/186 (o výměře 72 m2), části pozemku parc. č. (st.) 5073 (o výměře 69 m2), části pozemku parc. č. 681/184 (o výměře 2.491 m2), části pozemku parc. č. 5072 (o výměře 139 m2), části pozemku parc. č. 681/184 (o výměře 5.276 m2) a části pozemku parc. č. 681/184 (o výměře 200 m2) v katastrálním území K. (jak jsou tyto pozemky vyznačeny v geometrickém plánu z 29. 9. 2004, č. 2980-145). Výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo vysloveno, že tímto rozsudkem se „v plném rozsahu“ nahrazuje rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu v K. ze 6. 12. 2004, č. j. PÚ 1833/00/58-dou (ÚZ 1833/00/58), zn. 72/9-A/30. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalobci Z. P. nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně vůči účastnici řízení O. V., a také ve vztahu mezi žalobcem a účastníkem řízení P. f. ČR bylo rozhodnuto, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žalobci Z. P. nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení vůči účastnici řízení O. V., a také ve vztahu mezi žalobcem a účastníkem řízení P. f. ČR nebylo žádnému z nich přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že rozsudek soudu prvního stupně byl přezkoumán podle ustanovení §212 a §212a občanského soudního řádu včetně řízení, které vydání tohoto rozsudku předcházelo, a odvolání odvolatele bylo shledáno důvodným. Odvolací soud měl za to, že soud prvního stupně vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, avšak jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Odvolací soud uváděl, že předmětem tohoto řízení byly pozemky (jež byly původně vedeny v pozemkové knize pro katastrální území K. pod č. 705, 706 a 707/2), které byly vlastnictvím O. V., rozené Ž., ale na stát přešly (bez vyplacení náhrady za ně) podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, ve smyslu ustanovení §6 odst. 1 písm. b) zákona č. 229/1991 Sb. Odvolací soud posuzoval účastnici řízení O. V. jako oprávněnou osobu podle ustanovení §4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., která včas svůj restituční nárok uplatnila u pozemkového úřadu dne 15. 12. 1992. Podle názoru odvolacího soudu však vydání pozemků, o něž jde v tomto řízení, brání ustanovení §11 odst. 1 písm. a) zákona č. 229/1991 Sb., podle něhož nelze pozemky nebo jejich části vydat, byl-li pozemek po přechodu do vlastnictví státu zastavěn s tou výjimkou, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, anebo jde-li o stavbu movitou, nebo stavbu dočasnou, jednoduchou či drobnou, případně jde-li o stavbu pod povrchem země. Přitom za zastavěnou část pozemku se považuje ta jeho část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. 6. 1991 a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutnou k provozu stavby.
Odvolací soud v této souvislosti uváděl, že „v projednávané právní věci soud prvního stupně správně zjistil, že pozemky parc. č. (st.) 5072 a část 5073 jsou zastavěny stavbou vrátnice a váhy i administrativní budovy, nacházející se uvnitř průmyslového areálu žalující akciové společnosti Z. P. Část pozemku č. 681/184 (díl „m“ podle geometrického plánu ze dne 29. 9. 2004) je zastavěn stavbou váhy, část pozemku č. 681/1984 (díl „n“ a díl „o“ podle geometrického plánu z 29. 9. 2004) jsou zastavěny ocelokolnou a zpevněnými účelovými komunikacemi a dalšími stavbami, které žalobce využívá ke své provozní činnosti. Pokud jde o části pozemku č. 681/186, označené písmenky „p“ a „q“ /podle geometrického plánu z 29. 9. 2004/, jde o úzké pruhy pozemků, které přiléhají k nevydávanému stavebnímu pozemku č. 5004 v katastrálním území K., na kterém je stavba údržbářské dílny. Odvolací soud dále poukazoval na to, že v bezprostřední blízkosti pozemků, o něž jde v tomto řízení, jsou umístěny budovy : sklad agrochemikálií, sklad užitkových hnojiv, sklad hutního materiálu a objekt dílen; předmětné pozemky jsou tedy součástí areálu žalobce; tento areál sestává z velkého počtu provozových objektů a činností, v řadě objektů je skladován vysoce hořlavý materiál a chemické látky s toxickým rizikem v případě požáru; uvedený výrobně průmyslový areál žalobce Z. P. je nutno s ohledem na pluralitu staveb a nutnost provozního propojení posuzovat jako jeden celek. Tento průmyslový areál s jednotlivými stavbami, s přístupovými komunikacemi a dalšími obslužnými objekty nemá žádnou ze staveb vyjmenovaných v §11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. Pozemky v prostoru mezi jednotlivými provozními stavbami žalobce je nutno posuzovat jako pozemky bezprostředně související a nezbytně nutné k jejich provozu ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. Odvolací soud proto dospěl k výslednému závěru, že v daném případě pozemky, o něž jde v tomto řízení, byly po přechodu na stát zastavěny a jejich vydání oprávněné osobě brání ustanovení §11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., neboť takto zastavěné pozemky nelze zemědělsky využít.
Z uvedených důvodů odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé podle ustanovení §220 odst. 1 občanského soudního řádu a určil, že účastnice řízení O. V. se nestává vlastnictví pozemků označených a specifikovaných ve výroku rozsudku odvolacího soudu. Ve smyslu ustanovení §250 odst. 2 občanského soudního řádu bylo vysloveno, že tímto rozsudkem soudu bylo nahrazeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu v K. ze 6. 12. 2004, č. j. PÚ1833/00/58-dou/ÚZ 1833/00/ne, a to i pokud šlo o jeho výrok o zřízení věcného břemene, když tento výrok ztratil své oprávnění, protože zřídit věcné břemeno ve smyslu ustanovení §9 odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb. lze jen na nemovitostech převáděných do vlastnictví oprávněných osob.
O nákladech řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud podle ustanovení §224 odst. 1 občanského soudního řádu i s použitím ustanovení §150 občanského soudního řádu. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení §224 odst. 1 a §150 občanského soudního řádu.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 18. 9. 2007 advokátu, který v řízení zastupoval účastnici řízení O. V. Dovolání z její strany bylo podáno u Okresního soudu v Kolíně dne 5. 11. 2007, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolatelka ve svém dovolání navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení . Co do přípustnosti dovolání poukazovala dovolatelka na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu. Z dovolání dovolatelky vyplývalo, že jako dovolací důvody uplatňuje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ale také, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci.
Dovolatelka /shodně jako již v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně/ zdůrazňovala, že svůj restituční nárok na vydání předmětných pozemků uplatnila u pozemkového úřadu včas a řádně a že splňuje zákonné podmínky pro obnovu vlastnického práva k těmto pozemkům. Trvá na tom, že jí žádané pozemky nejsou zastavěny žádnou stavbou, která by bránila jejich vydání. V řízení bylo doloženo, že všechny předmětné pozemky byly odňaty bez náhrady podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Dovolatelka je proto přesvědčena, že je oprávněnou osobou podle ustanovení §4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., a to jako původní vlastnice nemovitostí, o něž jde v tomto řízení, a je u ní dán restituční důvod podle ustanovení §6 odst. 1 písm. b) zákona č. 229/1991 Sb. Dovolatelka poukazuje stále na to, že i rozsudkem Krajského soudu v Praze, sp. zn. 28 Co 649/2006 (vydaném v právní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 4 C 80/2004) byla řešena obdobná věc vydání pozemků v areálu žalobce Z. P., a. s., a žalobě o vydání nemovitostí bylo vyhověno.
Ve vyjádření žalobce Z. P., a. s., k dovolání dovolatelky O. V. se uvádělo, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno, když odvolací soud se vypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi (namítanými dovolatelkou již v odvolacím řízení a nyní opět v jejím dovolání) v rámci úplně zjištěného skutkového stavu věci a odvolací soud také věc správně posoudil v souladu s hmotným právem.
Dovolání dovolatelky je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu lze dovolání podat z toho důvodu, že řízení před soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byl zaujat právní názor, že o vadu řízení jde tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli až při rozhodování a byl-li postup soudu nesprávný, zejména došlo-li v jeho důsledku k odnětí možnosti účastníka řízení k jednání před soudem.
V daném případě dovolací soud neshledal vadu v řízení o této právní věci, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolací soud také neshledává, že by odvolací soud ve svém rozhodnutí ze 7. 8. 2007, proti němuž směřuje dovolání dovolatelky, vycházel ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 občanského soudního řádu), když totiž odvolací soud nevzal v této právní věci za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, ani nepochybil tak, že by nepokládal za zjištěnou podstatnou skutečnost (právně významnou), která by naopak z obsahu spisu bez dalšího vyplývala (srov. k tomu závěry z rozhodnutí uveřejněného pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu), posoudil-li odvolací soud projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu anebo jestliže si použitý právní předpis nesprávně vyložil (srov. k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13/45/).
V daném případě odvolací soud posoudil projednávanou právní věci zejména podle ustanovení §11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., podle něhož pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou nebo dočasnou, nebo jednoduchou anebo drobnou či stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje ta část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. 6. 1991 a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby.
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 73/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek byl zaujat právní názor : Pro posouzení toho, zda lze zastavěný pozemek vydat (ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 229/1991 Sb.) je rozhodující pouze to, zda stavba brání či nebrání zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, a nikoli její velikost a hodnota stavby nebo účelnost jejího dalšího využití.
V nálezu Ústavního soudu ČR z 15. 12. 1994, IV. ÚS 68/94, uveřejněném pod č. 63 ve svazku 2 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, bylo zdůrazněno, že zásadní sporná otázka v soudním řízení, zda existuje nebo neexistuje zásadní překážka bránící ve vydání pozemku ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. (zejména, zda stavba brání zemědělskému využití pozemku), musí být podrobena plnému ověření.
Podle názoru dovolacího soudu v daném případě odvolací soud ve svém rozsudku ze 7. 8. 2007 (sp. zn. 28 Co 425/2007 Krajského soudu v Praze), proti němuž směřuje dovolání dovolatelky) posoudil projednávanou právní věc podle ustanovení právního předpisu, které se této právní věci nepochybně týkalo, a výklad aplikovaného právního předpisu odvolacím soudem nelze označit za nesprávný v tom smyslu, že by odporoval znění a obsahu ustanovení §11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. anebo právním závěrům z uveřejněné judikatury soudů (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem) nebo z nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR.
Pokud dovolání dovolatelky obsahovalo výtky neúplného zjištění skutkového stavu věci či výtky nesprávného hodnocení důkazů, vycházel dovolací soud rovněž z toho, jak je podle závěrů uveřejněné judikatury soudů vykládáno posuzování těchto výtek v dovolacím řízení. Např. v rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek bylo vyloženo : Vadná nebo nesprávná skutková zjištění v občanském soudním řízení nejsou sama o sobě dovolacím důvodem (ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 občanského soudního řádu), nýbrž jen tehdy, zakládají-li některý z důvodů uvedených jmenovitě v právní úpravě dovolacích důvodů v občanském soudním řádu. Dovolacím důvodem nemohou být ani vady při hodnocení důkazů (§132 občanského soudního řádu), které je soudům svěřeno k realizaci procesní zásady hodnocení důkazů soudem.
Vzhledem k uvedeným okolnostem neshledal dovolací soud dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu ze 7. 8. 2007 (sp. zn. 28 Co 425/2007 Krajského soudu v Praze) nesprávným ve smyslu ustanovení §243b odst. 2 občanského soudního řádu, aby bylo na místě jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení. Proto dovolací soud přikročil ohledně přípustného dovolání dovolatelky, které však neshledal důvodným, k zamítnutí dovolání dovolatelky rozsudkem dovolacího soudu (§243b odst. 6 a §243b odst. 2 občanského soudního řádu).
Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a ostatním účastníkům řízení náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 24. září 2009
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu