ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.3849.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 3849/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce: J., s. d. Z., proti žalovanému: ČR – Ú. pro z. s. ve v. m., o 218.710,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 C 382/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2008, č.j. 8 Co 119/2008-70, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši 218.710,- Kč, dané součtem dílčích kupních cen sjednaných a zaplacených podle čtyř kupních smluv z roku 2003 (podrobněji viz rozsudek soudu prvního stupně); těmito smlouvami bylo převedeno na žalobce žalovaným sedm pozemků, zastavěných stavbami ve vlastnictví žalobce. Vlastnictví k pozemkům však žalobce nabyl, jak nyní tvrdil, ze zákona podle §879c obč. zák. (na základě derogačního nálezu Ústavního soudu), nikoli z – neplatných - kupních smluv.
Okresní soud v Ostravě svým rozsudkem ze dne 12. 12. 2007, č.j. 17 C 382/2006-48, rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 218.710,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Krajský soud v Ostravě rozsudkem shora označeným potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a zavázal též žalovaného k náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně, zejména stran účinků §879c obč. zák. ve vztahu k zákonu č. 229/2001 Sb., který byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 2/02. Dovodil, že došlo k obnovení stavu založeného ustanovením §879c obč. zák. (v důsledcích zpětně k datu 1. 7. 2001), a to na základě citovaného nálezu. Neuvedení podmínky vypořádání při zániku trvalého užívání nezakládá absolutní neplatnost hospodářských smluv o trvalém užívání pozemků, jak argumentoval žalovaný.
Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem. Otázku pro věc určujícího zásadního právního významu vymezil zejména ve vztahu k (ne)platnosti hospodářských smluv o trvalém užívání pozemků z let 1978 a 1982. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání vyjádřil. Ztotožnil se plně ze závěry odvolacího soudu a navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované nevyhověl.
Nejvyšší soud zjistil, že žalovaný, zastoupený svým zaměstnancem s právnickým vzděláním, podal dovolání v zákonné lhůtě. Žalovaný dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. a uplatněný dovolací důvod, jenž by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, podřazoval pod ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
Ústavní soud svým nálezem ze dne 9. 3. 2004, sp.zn. Pl. ÚS 2/02, zrušil část druhou zákona č. 229/2001 Sb., o změně zákona o majetku státu. Nejvyšší soud je vázán plenárním nálezem Ústavního soudu, a to i jeho odůvodněním, kde je zřejmý názor, že zrušením části druhé čl. II zákona č. 229/2001 Sb., se obnoví stav založený ustanoveními §879 c/, d/ a e/ občanského zákoníku. V souladu s tímto nálezem Nejvyšší soud rozhodoval již dříve v obdobných věcech, a to nejen v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2205/2005, jak píše odvolací soud, ale i v rozhodnutích sp. zn. 28 Cdo 1961/2006, 28 Cdo 518/2008, 28 Cdo 1022/2008, 28 Cdo 2443/2008 a dalších.
Vedle citovaných věcí lze plně odkázat zejména na rozsudek sp. zn. 28 Cdo 367/2008, v němž je řešena obdobná skutková a shodná právní problematika. V této věci žalobce, též spotřební družstvo J., také sjednal kupní smlouvy o převodu pozemků (dříve v trvalém užívání) v letech 2003 a 2004 se státem poté, co do transformace práva trvalého užívání pozemků v polovině roku 2001 zasáhl – neplatně, viz nález ÚS z roku 2004 – zákonodárce. Také v této věci došlo k deklaraci absolutní neplatnosti všech smluv (dovolacím soudem) podle §39 obč. zák. Stalo se tak na základě převzetí zásadních tezí a interpretace nálezu Ústavního soudu, který v závěru odůvodnění přiznává svému derogačnímu postupu zpětný účinek. Znamená to, že státu vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši kupních cen a je povinen je vrátit.
Kromě odkazu na podrobnosti odůvodnění citovaného rozsudku Nejvyšší soud konstatuje, že vůdčí teze jeho rozhodnutí jsou svou podstatou a zejména důsledky shodné s těmi, které popsal v odůvodnění svého rozsudku nyní odvolací soud. Nejvyšší soud přijímá též argumentaci odvolací instance ohledně právní relevance hospodářských smluv o trvalém užívání pozemků z let 1978 a 1982.
V judikatorně náležitě prozkoumané a po stránce hmotněprávní správně rozhodnuté věci tedy nelze nalézt zásadní právní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Dovolací soud proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Protistraně nevznikly v řízení žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 8. září 2009
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu