ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.5112.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 5112/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce P. f. ČR, proti žalovanému J. Č., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví a práva správy, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp.zn. 3 C 189/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3.7.2008, č.j. 13 Co 175/2007-101, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně výše označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 19.2.2007, č.j. 3 C 189/2006-79, kterým byla zamítnuta žaloba, aby bylo určeno vlastnictví České republiky a správa žalobce vůči pozemkům parc. č. 238/5 a následujícím, jak jsou pro katastrální území H., H.
a další podrobně identifikovány ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Žalobce byl zavázán k náhradě nákladů odvolacího řízení žalovaného ve výši 28.723,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. V něm navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V dovolání žalobce zejména brojil proti aplikaci ustanovení §325 obch. zák. na případy privatizace majetku, jak ji provedl odvolací soud; ostatně podle dovolatele se k tomu vyslovil rozdílně i Nejvyšší soud. Dovolatel zdůrazňoval, že po uzavření privatizační kupní smlouvy s F. n. m. (FNM) dne 1. 2. 1998 měl žalovaný v roce 2002 možnost převzít objekt lékárny, který privatizoval. Dne 30.4.2002 dosavadní nájemkyně nabídly žalovanému, aby vyklizenou lékárnu převzal. Z tohoto nedostatku součinnosti na straně žalovaného lze podle žalobce dovodit prodlení žalovaného s jeho plněním vůči státu. Pak ovšem žalovaný nebyl oprávněn uzavřít smlouvu dne 2.10.2002 o převodu předmětných pozemků podle zákona č. 95/1999 Sb. se žalobcem. Tato smlouva totiž vycházela – na straně žalobce – z předchozího potvrzení vydaného žalovanému, podle kterého neměl být v prodlení s plněním finančního závazku vůči FNM; obsah tohoto potvrzení však již nebyl aktuální.
Žalovaný se k dovolání žalobce nevyjádřil.
Žalobce, za něhož podala dovolání osoba s právnickým vzděláním, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Dovolání mohlo být přípustné, vzhledem ke shodě rozsudků nižších instancí, jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., tedy pro zásadní právní význam napadeného rozsudku. Pokud by bylo dovolání přípustné, zabýval by se Nejvyšší soud dovolacím důvodem, ze strany žalobce uplatněným pro nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Zásadní právní význam napadeného rozsudku spatřoval žalobce v té právní otázce, jak byla popsána v dovolání a jak ji následně shrnuje dovolací soud.
Dovolání není přípustné.
V obdobných věcech týchž účastníků již Nejvyšší soud opakovaně rozhodoval, přičemž odkazuje zejména na podrobné odůvodnění svého rozsudku ze dne 26.5.2008, sp.zn. 28 Cdo 936/2008.
Neplatnost (pro nesplnění podmínky) smlouvy o převodu předmětných pozemků ze žalobce na žalovaného předpokládá existenci dluhu žalovaného vůči státu, resp. FNM (§11 odst. 1 písm. b/ zákona č. 95/1999 Sb.). Takový dluh však ze zjištěných skutečností nelze dovodit. Jestliže měl být dluh žalovaného spatřován ve vztahu privatizačním, který souběžně probíhal vůči objektu lékárny v Ch., tak je nutno zdůraznit, že tento objekt nebyl nikdy žalovaným převzat a přinejmenším ještě v průběhu roku 2002 nebylo splnění závazku FNM uvolnit lékárnu reálné. Za těchto okolností nebylo povinností žalovaného zaplatit celou kupní cenu za privatizaci lékárny, zejména když okolnosti privatizace byly od počátku zpochybňovány dosavadními nájemnicemi. Odvolací soud zde správně zdůraznil, že v případě dovození existence dluhu na straně žalovaného by byla narušena ekvivalence práv a povinností smluvních stran z privatizační smlouvy, mající nesporný vliv i na posouzení platnosti následného převodu pozemků. Bylo tedy oprávněné aplikovat i ustanovení §325 obch. zák. o plnění ze vzájemného závazku.
Nižší instance nepochybily, jestliže požadavku žalobce nevyhověly. Pro věc určující právní otázka (či více otázek) byla posouzena správně, aniž by v této věci došlo k jakékoli judikatorní kontradikci na straně nejvyšší instance. Nejvyšší soud podotýká, že předchozí rozpor judikatury odvolacího soudu již odstranil rozsudkem sp. zn. 28 Cdo 936/2008, na který výše odkazuje.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce pro nenaplnění podmínek §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Úspěšnému žalovanému by v řízení o dovolání vzniklo právo na náhradu nákladů tohoto řízení, žádné náklady na jeho straně však nelze dovodit.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 21. ledna 2009
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu