ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.5203.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 5203/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně E. P., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1/ České republice – Ministerstvu financí, zastoupenému advokátkou, 2/ D. z. F., s. p., o uzavření dohody o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 8 C 443/1992, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. 3. 2008, č. j. 36 Co 187/2006-600, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. 3. 2008, č. j. 36 Co 187/2006-600, byl ve výroku I., který je relevantní pro nynější dovolací přezkum, změněn rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 23. 8. 2005, č. j. 8 C 443/92-455.
Změněný výrok zní tak, že se žaloba proti 1. žalovanému na uložení povinnosti uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání pozemku parc. č. 447/2 se stavbou truhlárny, a dále pozemků parc. č. 448 a 449/3, vše v katastrálním území H. a okresu L., zamítá.
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně rozhodl o nevydání (ostatní restituční podmínky na straně žalobkyně splněny) pozemku se stavbou truhlárny (parc. č. 447/2), jakož i dalších dvou pozemků parc. č. 448 a 449/3, které jsou v řízení označovány jako manipulační plocha a pokryty nyní asfaltovým povrchem.
Proti tomuto měnícímu výroku (částečného) rozsudku odvolací instance podala žalobkyně dovolání. V něm vytkla odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci. K pozemku s truhlárnou zejména namítla, že nově dostavěná truhlárna činí podle posudku znalce Ing. R. 28,64 % celkové části celé truhlárny. Podle dovolatelky se nejedná o samostatnou stavbu, nýbrž pro stavbu provozně propojenou se stavbou původní. Nedošlo k zásadní přestavbě, která by byla překážkou vydání věcí v restituci. Odvolací soud tu zaujal odlišný právní názor neodpovídající provedeným důkazům. Pokud se týče vydání pozemků parc. č. 448 a 449/3 (tzv. manipulačních ploch), pak ty nejsou stavbou hlavní, ale stavbou doplňkovou. Původní cesty byly doplňovány a rekonstruovány podle nových technologií a nejde o stavbu ve smyslu §8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích (dále jen „zákon o soudních rehabilitacích“). Jak tyto manipulační plochy tak i již zmíněný pozemek s truhlárnou by tedy měly být vydány. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolací instance v napadeném rozsahu zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
Ze strany žalované nedošlo soudu písemné vyjádření k dovolání.
Dovolání žalobkyně bylo podáno v otevřené lhůtě, žalobkyně je zastoupena advokátem. Přípustnost dovolání byla dána pro odlišnost rozsudků obou nižších soudů, tedy podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; dovolací důvod, který je v dovolání vylíčen, odpovídá ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné posouzení věci).
Dovolání však není důvodné.
Nejvyšší soud předesílá, že ve smyslu konstantní interpretace §243a o. s. ř. je vázán skutkovými zjištěními, která učinil odvolací soud. Tato skutková zjištění tvoří skutkový základ věci a dovolací soud není oprávněn tento základ měnit. Dovolací soud není soudem nalézacím, ale instancí, která provádí mimořádný právní přezkum napadeného rozsudku a navíc v rozsahu limitovaném uplatněným dovolacím důvodem.
Pro přehlednost rozhodnutí, kterou odvolací soud na rozdíl od první instance příliš nerespektoval a směřoval spíše ke kvantitativnímu vylíčení věci, považuje Nejvyšší soud za vhodné rozdělit právní posouzení věci do dvou částí.
1) pozemek parc. č. 447/2 se stavbou truhlárny
Dovolatelka zde vytýká v souvislosti s tvrzeným nesprávným právním posouzení věci odvolacímu soudu, že jeho důkazní zjištění neodpovídají výsledku dokazování (subsidiárně tedy snad i dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.). S tímto názorem se však dovolací soud neztotožňuje.
Je třeba konstatovat, že podle §8 odst. 3 zákona o mimosoudních rehabilitacích se pozemek, na němž je umístěna stavba, která byla zřízena až po převzetí pozemku státem, nevydává.
V posuzované věci je zřejmé, že v souvislosti s novou stavbou truhlárny či její části, která byla postavena prokazatelně po převzetí nemovitostí státem, jde o problém tzv. přístavby. Tedy o to, zda může být tato stavba posouzena jako samostatná ve smyslu §8 odst. 3 zákona o mimosoudních rehabilitacích.
Ke stavebně technickému termínu přístavba, který nalezl své užití i v restituční judikatuře, podal nejkompaktnější vysvětlení Vrchní soud v Praze v rozsudku sp. zn. 3 Cdo 199/93, uveřejněném v Právních rozhledech č. 7/1994. Závěry této instance je možné použít i v nyní posuzované věci. Podle zmíněného soudu je přístavba obvykle součástí stavby původní a nemění nic na vytvořených vlastnických vztazích k věci. Jestliže je však na přístavbu usuzováno pouze z hlediska funkčního propojení dvou staveb (například spojovací chodbou a podobně), nelze uvažovat jen v termínech věci a její součásti. V takovém případě může jít o dvě relativně samostatné věci, byť by při porovnání jejich účelu a významu mohla být jinak jedna z nich příslušenstvím stavby druhé.
Dovolací soud vyjadřuje přesvědčení, že skutková zjištění v nyní posuzované věci mají k citovanému právnímu názoru velmi blízko.
Odvolací soud shrnul svá doplněná skutková zjištění na straně 7 svého rozsudku. Uvedl tam při rekapitulaci znaleckého posudku a výpovědi znalce Ing. R., že znalec vypověděl tak, že přístavbu lze užívat samostatně. Přístavba není konstrukčně propojena s původní stavbou truhlárny, „pouze provozně“. Níže v rámci další rekapitulace znaleckých závěrů odvolací soud uzavřel, že v případě nové stavby, nazývané jako přístavba k původní truhlárně, se jedná o zcela nezávislou stavbu, „která není nijak propojena se stavbou původní a může být zcela samostatně využívána a také je“.
Nutno zde podotknout, že tyto skutkové závěry neprotiřečí písemnému znaleckému posudku Ing. R., jak je ve spise založen na č.l. 303 a následujících. Znalec uvedl, že „výstavbou třetí části truhlárny v letech 1968-69 došlo ke zvětšení původní stavby. Konstrukce včetně výtahu je konstrukcí nezávislou“. Vedle těchto znalcových závěrů na č. l. 310 následují další znalcova zjištění na č. l. 314. Tam se říká, že sušárna, kotelna a stavba truhlárny jsou stavbami novými, které byly vystavěny po roce 1953. Ze znalcových závěrů je též pozoruhodné, že stavby truhlárny, sušárny a kotelny posuzuje procentním podílem 53 % ve vztahu ke všem stavbám; tedy dostavěné stavby reprezentují většinový podíl. Znalec opětovně označuje truhlárnu jako „samostatně provozně propojenou“.
Zjištění znalce Ing. R. si tedy v zásadě neodporují a i když znalec používá některé pojmy zčásti konfúzně, lze oprávněně převzít od odvolací instance závěr, že provozní propojení nyní nevylučuje samostatné užívání nově vystavěné truhlárny. V takovém případě ovšem dochází k situaci, kterou předvídal Vrchní soud v Praze ve svém již citovaném judikátu. Tento judikát může být relevantní tím spíše, že odvolací soud prezentuje též důkazní zjištění, podle něhož je skutečně truhlárna ( její „dostavba“) samostatně využívána.
Všechna zde rekapitulovaná skutková zjištění vyúsťují v takové právní posouzení této části věci, podle něhož je možno dostavbu truhlárny ve smyslu §8 odst. 3 zákona o mimosoudních rehabilitacích považovat za stavbu, která byla zřízena po převzetí pozemků státem a která se tedy - oprávněně - nevydává.
2) pozemky parc. č. 448, 449/3 - tzv. manipulační plochy
Na těchto pozemcích byly prokazatelně cesty sloužící pro provoz v areálu, které byly po odnětí věcí státem postupně zpevňovány až na asfaltové. Odvolací soud je v souvislosti se změnou příslušné výrokové části rozsudku soudu prvního stupně nevydal s tím, že mají, byť k nim není stavebněprávní dokumentace, charakter samostatných staveb podle §120 odst. 2 obč. zák. Tedy takových staveb, které nejsou součástmi pozemků, na nichž stojí.
Dovolací soud má proti tomuto právnímu postoji výhrady. Není přesvědčen, že je – vzhledem k funkci cest či manipulačních ploch – zcela rozhodující, zda byly či nebyly zpevněny a zda jde či nejde o stavby. Případné vydání těchto nemovitostí je třeba posuzovat především z hlediska funkčního v relaci k ostatním částem areálu. Je tedy možno (jen v tomto ohledu) souhlasit s dovolatelkou, pokud v souvislosti s manipulačními plochami hovoří o doplňkové stavbě. Tedy o prostorech, které slouží k využití areálu.
Z toho konkrétně vyplývá, že povinnost vydat oba pozemky by měla být povinné osobě uložena tehdy, jestliže cesty (manipulační plochy) nijak neslouží provozu v areálu, z něhož se již nyní nevydala nikoliv nepodstatná část. Dovolací soud nyní přisvědčil odvolací instanci ohledně jejího závěru o nevydání dodatečně postavené truhlárny. Další provozní budova, a to sušárna na pozemku parc. č. 447/1, má být předmětem zbylé části řízení po definitivním přezkumu částečného rozsudku. Jeví se tedy zřejmým, že zmiňované manipulační plochy jsou potřebné k provozu v areálu a nemohou sloužit pouze žalobkyni v souvislosti s vydáním těch nemovitostí, které jsou vypočteny ve výroku II. rozsudku soudu prvního stupně. Pozemky včetně jejich zpevnění musí sloužit i těm právnickým osobám, které mají případně provozy v nevydávaných budovách.
Manipulační plochy tedy nelze vydat ani tak ne z důvodu, který použil odvolací soud (i když ani ten nelze pro oporu v §8 odst. 3 zákona o mimosoudních rehabilitacích opomenout), jako především z důvodu funkčního.
Závěrem svého rozsudku Nejvyšší soud neshledávaje naplnění dovolacích důvodů konstatuje, že právní posouzení věci odvolacím soudem v té výrokové části I. jeho rozsudku, která byla napadena dovoláním žalobkyně, je správné. Proto rozhodl tak, že podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. dovolání žalobkyně zamítl.
Na straně žalované, na níž byla dovoláním dotčena první z nich, nevznikly v řízení o dovolání žádné náklady. Přes úspěch tohoto účastníka ve věci tedy dovolací soud
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 5. března 2009
JUDr. Ludvík D a v i d , CSc.
předseda senátu