ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.823.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 823/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně D. E., zastoupené advokátem, proti žalované S. CZ a. s., o 84.060,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 47 C 126/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2007, č. j. 22 Co 337/2007-139, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 11. 7. 2006, č. j. 47 C 126/2003-122, žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 84.060,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vrácení přeplatku na záloze daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) v žalované výši, který žalobkyně zaplatila žalované na základě smlouvy o smlouvě budoucí. Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 14. 6. 2000 uzavřena smlouva o smlouvě budoucí (dále jen „smlouva“), na jejímž základě byla následně uzavřena dne 30. 11. 2001 smlouva kupní ohledně předmětného plnění s tím, že žalobkyně zaplatila žalované před uzavřením kupní smlouvy zálohově částku 1.789.055,- Kč. Podle čl. IV bodu C odst. 1.1. smlouvy si totiž účastníci sjednali kupní cenu za převod vlastnického práva k nebytové jednotce včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu ve výši 1.789.055,- Kč s tím, že podle bodu 1.1. tohoto článku v sobě cena zahrnuje i cenu pozemku ve výši 23.091,30 Kč a podle bodu 2 tohoto článku cena podle bodu 1.1. zahrnuje i DPH účtovanou ve výši podle platného zákona k datu uskutečnění zdanitelného plnění. V bodě 3 zmíněného článku bylo dohodnuto, že kupující (žalobkyně) je povinna zaplatit zálohu na celou výši účtované DPH i kupní cenu v plné výši před podpisem kupní smlouvy. Na kupní cenu se přitom započítávají zálohy, které byly kupující zaplaceny prodávající do dne podpisu kupní smlouvy. Po porovnání a výkladu uvedených ustanovení ve vzájemné souvislosti soud prvního stupně dospěl k závěru, že účastníci si jako smluvní strany ujednaly kupní cenu ve výši 1.789.055,- Kč zahrnující v sobě i DPH, která měla být celá žalobkyní zaplacena zálohově ještě před podpisem kupní smlouvy, což žalobkyně také následně učinila. Vzhledem k tomu, že žalovaná na základě uzavřené kupní smlouvy a fakturace neúčtovala DPH, zaplatila žalobkyně na kupní ceně více, než bylo vzájemně mezi účastníky dohodnuto, a to 5 % DPH ze sjednané kupní ceny, a proto žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení (§451 a násl. obč. zák.) ve výši žalované částky.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 10. 2007, č. j. 22 Co 337/2007-139, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu s návrhem, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku 84.060,- Kč s příslušenstvím, zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Konstatoval, že soud prvního stupně správně a dostatečně zjistil skutkový stav, avšak po stránce právní věc posoudil odlišně. Na rozdíl od soudu prvního stupně totiž dovodil, že pro posouzení věci je rozhodující obsah samotné kupní smlouvy, nikoliv obsah smlouvy o smlouvě budoucí, neboť práva a povinnosti účastníků podle §588 obč. zák. vznikají až z této smlouvy, v níž byla sjednána kupní cena 1.789.055,- Kč bez dalšího jako ta, kterou má žalobkyně žalované zaplatit, což se také stalo. V kupní smlouvě přitom není žádné ustanovení, v němž by bylo uvedeno, že cena obsahuje DPH. Žádná ze splátek kupní ceny pak neodpovídá částce DPH, kterou nyní požaduje žalobkyně zpět. Kupní cena by navíc podle smlouvy o smlouvě budoucí zahrnovala DPH jen za předpokladu, že by této dani podléhala k datu zdanitelného plnění (čl. 1.1 smlouvy), což není posuzovaný případ, a proto v této smlouvě zmíněnou DPH je nezbytné hodnotit jako nulovou bez vlivu na ujednání o kupní ceně. Ke vzniku bezdůvodného obohacení ve smyslu §451 a násl. obč. zák. na straně žalované tak dojít nemohlo.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a odůvodňuje je nesprávným právním posouzením [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Dovolatelka souhlasí se skutkovým stavem zjištěným soudy obou stupňů, avšak brojí proti závěru odvolacího soudu, jímž byla upřednostněna smlouva kupní oproti smlouvě o smlouvě budoucí, jejíž vážnost, právní síla i jistota byly tak zpochybněny, a proto jednal odvolací soud v rozporu s hmotným právem. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí podle §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Nesouhlas dovolatelky s hodnocením důkazů odvolacím soudem, který měl nepřípustně v rozporu s hmotným právem upřednostnit mezi účastníky uzavřenou kupní smlouvu oproti smlouvě o smlouvě budoucí, je bez bližší konkretizace dovalatelkou námitkou proti skutkovému zjištění (hodnocení důkazů), tedy dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování oporu v podstatné části. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je – z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti – logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, publikovaný v Právních rozhledech pod PR 7/1998, sešit 7, ročník 1998).
Z obsahu spisu se nepodává, že by závěr o tom, že pro posouzení otázky, zda zaplacená kupní cena v sobě zahrnovala i DPH, je rozhodující obsah zmíněné kupní smlouvy, vycházel ze skutkového zjištění, které by nemělo v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Učinil-li tedy odvolací soud takový závěr, přičemž se zabýval i způsobem a dobou placení kupní ceny, nelze přisvědčit žalobkyni, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá oporu v provedeném dokazování. Zmiňuje-li dovolatelka rozpor závěru odvolacího soudu s hmotným právem s tím, že napadeným rozsudkem byla zpochybněna vážnost, právní síla a jistota smlouvy o smlouvě budoucí, je třeba uvést, že ze závěru o existenci úpravy konkrétní, mezi stranami řešené, otázky v jiném typu uzavřené smlouvy, nelze na takové zásadní dopady usuzovat.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska námitek uplatněných v dovolání správný, a proto dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl
(§243b odst. 2, věta před středníkem, o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první, a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů právo a žalované náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. ledna 2009
JUDr. Ludvík D a v i d , CSc.
předseda senátu