ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.1010.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 1010/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce D. D., zastupeného Mgr. G. Š., advokátkou, proti žalovanému K. O., zastoupenému Mgr. O. S., advokátkou, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1584/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2008, č. j. 6 Cmo 192/2008-87, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 7. ledna 2008, č. j. 13 Cm 1584/2007-62, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 30. října 2007, č. j. Sm 426/2007-16, kterým žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 1,668.000,- Kč s 6% úrokem od 1. ledna 2006 do zaplacení, směnečnou odměnu a náklady řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel nesouhlasí s právním posouzením věci odvolacím soudem co do řešení otázky, zda směnka, na základě které byl vydán směnečný platební rozkaz, obsahuje bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu. Potud cituje ustanovení čl. I §75 bod 2 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“) a dovozuje, že text „…zaplatí výstavce…“ takovým bezpodmínečným slibem není. Současně upozorňuje, že „obsahově podobná směnka a obsahově podobné dovolání je předmětem dovolacího řízení před Nejvyšším soudem pod sp. zn. 29 Cdo 1331/2008“.
Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že shora uvedenou právní otázku zodpověděl právě v dovolatelem odkazovaném řízení vedeném pod sp. zn. 29 Cdo 1331/2008 (rozsudkem ze dne 24. listopadu 2009 zamítl dovolání K. O. ztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu, podle něhož text „…výstavce zaplatí…“ bezpodmínečným slibem zaplatit je), přičemž od tohoto závěru nemá důvod se odchýlit (a z tohoto důvodu připustit dovolání) ani v projednávané věci.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2009
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu